Na přepad ústeckého muzea se trpaslíci připravovali několik let. Ono to nebylo vůbec jednoduché svolávání, když každý bydlí úplně někde jinde. Jen domácí muzejní to měli jednoduší, ti jen vylezli z depozitářů. Jejich dost chaotický přepad museli pracovníci usměrnit do výstavní podoby a dalo jim to dost práce a starostí. Ono na stovky různých trpaslíků rozdělit tak, aby se vyhovělo jejich ješitnosti, že právě oni jsou tím nejdůležitějším exponátem, vyžadovalo hodně přemýšlení.

 

Navíc chtěli být i návštěvníkům osobně představeni. I to se podařilo vyřešit a každý z nich má svůj vlastní popisek. Ne všichni se mohli dostavit osobně, a tak poslali fotky.

Mezi takové patří barokní trpaslíci od sochaře Matyáše Brauna ze 17. století, nebo ti v moderním pojetí od Milana Knižáka. Přestože trpaslíci jsou nesmrtelní, u některých jsou ta staletí znát. Usadili se hned první místnosti. V té jsou také fotografie zakladatelů firmy Maresch, o které trpaslíci tvrdí, že právě oni tenkrát jejich keramickou firmu zachránili před krachem. Inu, domýšlivci.

Naši předkové měli ve svých chaloupkách skřítky hospodáříčky, kterým nechávali večer misku mléka nebo kaše. Ráno byla miska prázdná. V podezření sice byla kočka, ale co kdyby to nebyla ona, nikdo ji při tom neviděl. Ani skřítky či trpaslíky nikdo neviděl, ale lidé jim dávali různé podoby i lidské vlastnosti či názvy a vyprávěli si o nich v pohádkách a pověstech. Proto také knížky mají na výstavě své místo.

V nich si může návštěvník o pidimužících přečíst, jako o těch z hradu Blansko či Mariánské skály, protože zejména permoníci musí hlídat své poklady a na výstavu nemají čas. Možná, že právě na mapě tunelu v Mariánské skále, kterou muzejníci loni získali, najdete k tomu pokladu cestu, alespoň se to v popisu u ní uvádí.

Pro zachycení podoby trpaslíků člověk používal různé materiály, dřevo, keramiku, sklo, porcelán, ale i beton, sádru nebo plast. A také při tom zapojil svou jedinečnou fantazii. A tak každý trpaslík na výstavě je prostě originál. Malí mužíci zasáhli nejen do obrazů, ale i reklam. Třeba na produkt Schichtovy továrny a jeden se dokonce protlačil i na plakát skupiny Beatles.

Také v hudbě našli uplatnění, a pokud si na výstavě nasadíte sluchátka, tak to i uslyšíte. Stačí si jen vybrat skladbu. Jestli věříte v kouzelnou moc prstenu, i takový na výstavě najdete, ale pozor, údajně mění člověka v trpaslíka. Nejmenší trpaslíci ze skla a porcelánu jsou umístěni ve skleněných vitrínách. Veselé trpaslíky holdující alkoholu, jakož i ty, co se angažovali politicky, umístili muzejníci raději do vedlejší místnosti. A dokázali si poradit i s jedním přerostlým trpaslíkem, který se však na vystavení nehodil. Jednoduše ho svlékli a oblečení prezentují figuríny, které nohy při stání nebolí.

Tak rozsáhlá výstava by se bez sponzorů, zapůjčujících exponáty ze svých sbírek, neobešla. Ačkoliv muzeum má ve svých depozitářích mnohé, přece jen k vytížení výstavy by to nestačilo. Na chodbě uvidíte i kreslené anekdoty z roku 1929, nebo ty od ŠvandrlÍka Neprakty z roku 1984. Nechybí trpasličí komiksy ústeckého výtvarníka Zdeňka Urbana.

Pidimužíci se vnutili i na vánoční či velikonoční pohledy z 19. století, na vánoční stojan z roku 1930 a spoustu obrázků. Objevíte zde mnoho dalších zajímavostí spojených s trpaslíky, které zde nemůžeme vylíčit.

Výstava je určena všem věkovým kategoriím. Pro ty nejmenší je připravena herna, a podle toho co jsem viděla, děti si tam vydrží vybírat svého trpaslíka celé hodiny.

Výstavy v ústeckém muzeu navštěvuji často, protože jsou vždy perfektně připravené a něčím překvapující. Ale doposud jsem nepřišla na to, proč vždy při opakované návštěvě stále a opět nacházím něco nového, co jsem předtím přehlédla. U této výstavy to bude určitě stejné, ale tentokráte za to budou moci rafinovaní trpaslíci a ne muzejníci.

foto : ústecké muzeum a autorka

www.muzeumusti.cz/ 
www.facebook.com/muzeumusti/ 

( 1 hlas )

< Předchozí		Další >