Zbyněk Sekal: Skládané obrazy a schránky aneb bez nároku na vnější odezvu

Email Tisk

zbynek sekal topicuv salonSpolečnost 1. Art Consulting Brno – Praha a Společnost Topičova salonu nainstalovaly v prostorách Topičova klubu docela neobvyklou výstavu materiálových reliéfů a schránek, které Zbyněk Sekal vytvořil v první polovině 60. let. Cítíme v nich osobní soběstačné ticho klauzury, očištěné od jakéhokoliv nároku na vnější odezvu.

 

Zbyněk Sekal byl malíř, sochař, kreslíř a překladatel, jehož způsob tvorby i poloha výtvarných úvah se vymyká českému i světovému sochařství. Nejdříve vytvářel emotivní kresby, od druhé poloviny 50. let se projevoval sochařsky, zejména v důsledně patinovaném bronzu. Zemřel v emigraci. Kurátorkou současné výstavy je Ilona Víchová.

zbynek sekal topicuv salon

Skládané obrazy - ztracené věci inspirací

Vznikaly kontinuálně od roku 1962 a považujeme je za důležitou, nejtypičtější část Sekalova díla. Vstoupíme-li do výstavního prostoru, octneme se mezi exponáty, které představují různé schránky a obrazce. Autor si zvolil jako materiál především nalezené dráty, kovové destičky, plechy, prkénka, dřevěné špalíčky, ale i pozůstatky lidské činnosti – dvířka, hřeby a šrouby. Tyto nepotřebné, poškozené, většinou zahozené předměty uvedl do nových kontextů jako věcné fragmenty neznámého světa a autentické svědky lidského bytí. Autor např. s oblibou omotává dráty do neprostupných skrumáží a ukotvuje je na dřevěném nebo plechem pobitém podkladu, nebo vytváří dřevěné desky na principu probíjením nebo stahováním šrouby. Zde se Sekal snad nejvíce přibližuje výrazovosti umělců z okruhu pražských Konfrontací, s nimiž také vystavoval na výstavě D (1964). Jeho informelně směřovaný projev však nesklouzává k drásavě existencionálnímu dramatu, ale vyplývá ze zájmu o významové možnosti materiálu jako zdroje asociací následných interpretací.

zbynek sekal topicuv salon

Dřevěné schránky

Princip skládaných obrazů vyústil počátkem 80. let v dřevěné objekty, tzv. schránky. Zde překročil dvojdimenzionální hranici a systém ukládání a fixování nalezených částí rozvinul do prostoru. Schránky připomínají svatyně a chrámy, jejichž úkolem je chránit „ono“ vzácné uvnitř. Ale pozor, nenajdeme v ní relikvii, ale třeba kus dřeva, prkénko s páskem kůže, prostě běžný předmět ze života nás, lidí. Lidská pomíjivost tak v Sekalově díle získává širší rozměr. Člověk je osvobozen od vlastní individuality i limitu uchopitelného času a stává se nositelem paměti v nekonečném čase vesmíru.

zbynek sekal topicuv salon

Sekalovy otisky

Sekal nikdy nepodléhal dobovým aktualitám. Jeho výtvarné myšlení bylo vedeno vlastním programem a od začátku směřovalo k řádu, objektivizaci a vyvážené formě. Obzvlášť citlivý je okruh skládaných obrazů pracujících s otiskem. Vryp, skvrna, plošný nebo reliéfní obrys zde vnímáme jako stopu zmizelého, jako záznam doby, kdy použitý materiál žil vlastním životem, naplněn dějem a událostmi svázanými s člověkem. Sekal tak vytváří desky s krajně minimalistickým dělením plochy i složitější prkénkové reliéfy, jejichž skladbu taktéž podřizuje jasnému geometrickému řádu. Tuto racionální organizaci využil i při práci s plechem. Jednotlivé geometrické elementy ukotvuje na podklad pomocí hřebíků či šroubů, které pak v ploše „vykreslí“ lineární skladbu, ať již lapidární, nebo rozvětvenou do komplikovanější sestavy. Materiálové vlastnosti železného nebo měděného plechu otvírají možnosti, jak může světlo vizuálně ovlivnit a vytvářet nečekané procesy jako je odraz, vyzařování nebo proměna barevného tónu.

zbynek sekal topicuv salon

Všude vládne smutek…

Procházíme-li jednotlivými místnostmi, prohlížíme si exponáty, ale moc naše oči nepotěší. Skládané obrazy, otisky i schránky jsou příliš tmavé, smutné… příliš ponuré v tomto podzimním čase, zřejmě se skutečně na autorově práci podepsaly útrapy v koncentračním táboře, v nesvobodě, které musel v době své puberty prožít za II. světové války. Jinak řemeslně zdařile zvládnuté exponáty však čekají na naše pochopení, vcítění a uznání…

zbynek sekal topicuv salon

Z jeho života

12. července 1923 – narodil se v Praze
1934 – 1941 studium na gymnasiu, reálce a obchodní akademii, vyučil se knihkupcem
1941 – činnost v ilegální skupině komunistické mládeže – zatčení gestapem,
do konce války vězněn na Pankráci, internace v koncentračních táborech Terezín a Mathausen
1945 – 1950 – studium na Umprum u profesora Františka Tichého, Františka Muziky a Emila Filly
l950 – přerušení studia a práce propagačního referenta, později redaktor v nakladatelství Svoboda
1953 – 1958 – stěhování do Bratislavy, práce překladatele
60. léta – cestování a účast keramického semináře v Gmundenu (Rakousko) a sochařského symposia v St. Margarethenu (Rakousko)
1969 – odchod do emigrace do Berlína
1970 – trvale se usazuje ve Vídni
1972 – 1974 – působí jako pedagog na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu
1984 – cena města Vídně za sochařství
24. února 1998 – zemřel ve Vídni

zbynek sekal topicuv salon

Topičův klub - Praha
6. 11. – 7. 12. 2012
Praha 1 - Národní 9 – 1. patro

www.topicuvsalon.cz
www.brno-galllery.cz

Setkání se sběrateli, galeristy a historiky umění se konají v Topičově salonu v Praze vždy od 18 hodin. Podrobnosti o akcích na www.artplus.cz


Foto: Petr Zhoř, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Z archivu...

Čtěte také...

Otevři zahradu rajskou

ben 200Ve Valdštejnské jízdárně, dostupné rovnou ze stanice metra Malostranská, lze až do poloviny března 2015 navštívit výstavu Otevři zahradu rajskou. Národní galerie tu představuje benediktinský řád, jednu z nejstarších m...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Brontík – Kamarád z pravěku

brontik perexVydejte se společně se svými dětmi na dobrodružství malého Brontíka – dinosaura, který přečkal v ledu několik milionů let. A možná by tam zůstal dalších mnoho let, pokud by ho neobjevily a neodnesly dvě neobyčejně zvídavé děti!

Divadlo

Nora - Domeček pro panenky

nora domov loutek divadlo21Tragédie moderní doby. Příběh z dob, kdy muži měli majetkovou a morální moc nad svými ženami. Příběh z dob, kdy ženy byly bezbrannou a rozkošnou ozdobou mužova života. Příběh z dob, kdy ženy unikaly z této situace pomocí manipulace...

Film

Mezipatra 2012: Dolan a Laurence svádějí boj za emancipaci jako jeden muž

laurence anyways dolanZ řady nesporně zajímavých tvůrců, jejichž snímky se objevily na programu letošního ročníku festivalu queer filmů Mezipatra a stojí za pozornost, má třiadvacetiletá režisérská hvězda z Québecu Xavier ...