V češtině vyšla věhlasná kniha Pedagogika utlačovaných, jejímž autorem je brazilský pedagog a přední obhájce takzvané kritické pedagogiky Paulo Freiro (1921-1997). Vydalo ji nakladatelství Neklid a z portugalštiny ji přeložila Eva Batličková. Atmosféru knize dodávají kresby rumunského výtvarníka Dana Perjovscheho.
Poprvé byla vydána v roce 1968, přičemž autor byl ovlivněn nejen pedagogickými zkušenostmi, ale též kupříkladu situací jihoamerických rolníků. „Na začátku šedesátých let se stal hlavní postavou programu, ve kterém učil chudé brazilské rolníky číst a zároveň kriticky rozumět vlastní pozici v rámci společenského uspořádání,“ uvádí v předmluvě Jakub Ort.
Paulo Freiro v knize rozvíjí, jak důležité je vzdělání přiblížit marginalizovaným skupinám, které nemají tolik možností jako jiní spoluobčané. Při křtu v Prostoru 39, nacházejícím se na pražském Žižkově, Eva Batličková řekla, že se snažila knihu přeložit přesně. Poskládat věty tak, jak je Paulo Freiro opravdu napsal (kupříkladu anglický překlad není tak věrný). Když se tedy čtenářům budou některé myšlenky zdát příliš dlouhé a nedokončené, není to chyba v překladu.
Mnohá poselství jsou ale v knize naprosto úderná, stručná a jasná. Třeba, že neexistuje dialog bez hluboké lásky ke světu a k člověku. „Láska je základem dialogu a sama je dialogem. Proto je ze své podstaty úkolem subjektů a nelze ji nalézt ve vztahu ovládání,“ píše Paulo Freiro. Aktuální i čtyřiapadesát let poté, co jeho teze spatřila světlo světa.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Málokterý vzdělanec, proskribovaný za totalitního komunistického režimu, získal v po sametové době takového prostoru, jako profesor Václav Černý, osoba patřící mezi významné české literární historiky, kritiky, překladatele a vysokoškolské pedagogy.
Oscarová kategorie Nejlepší zahraniční film je dlouhodobě považována spíš za cenu politickou než filmařskou, což ale nic nemění na tom, že někdy vyhrají díla, která si to zaslouží a mají co říct. Letošním vítězem se stalo dlouho dopředu favorizované maď...