Kultura21.cz

Pohádky jsou naší radostí a provázejí nás životem. Vyprávějí si je lidé odpradávna. Jakmile se kdysi sešli v rodině pospolu, už se nesl světnicí jeden příběh za druhým. Právě takové ilustroval Mikoláš Aleš. Ony jsou základem mnohých moderních příběhů, jež známe z filmů i televizních a rozhlasových inscenací. Kdysi nám je posbírali naši obrozenci a do věnečku je pěkně svázali.

V naší knížce najdeme jedenáct národních pohádek, které vyprávěla Božena Němcová, vyslechl na poutích Evropou Karel Jaromír Erben a pro čtenáře sepsal Václav Říha. Možná se nám bude zdát, že jsou trošku promíchané, různě pospojované, ale tak to bylo, a tak to i je. Každý příběh v sobě totiž nese něco z doby, v níž je vyprávěný, proto třeba Popelka není tou Popelkou, kterou víceméně známe z jiných knih. Nechejme se překvapit a zkusme trochu jiné příhody, než jak je známe z dalších zpracování.

Upravila Jana Semelková.

Pták Ohnivák a liška Ryška, Nesmrtelný Kostěj, Vodník, Spící zámek, Milan a Velenka, O labuti, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Kmotr Matěj, Lesní žínka, O zlatém kolovrátku, O Popelce

Ukázka z knihy

Kmotr Matěj šel navštívit kmotra Jíru. Nedaleko statku potkal Jírova chlapce.
„Copak dělá táta, Jozífku?“ zeptal se ho.
„Právě chtěl jíst, ale když vás viděl za humny, vstal a nechal jídla být,“ popravdě řekl Jozífek.
„A pročpak?“
„Inu, táta povídal, že byste nám toho mnoho snědl, máma musela ze stolu všechno uklidit.“
„Kampak to schovala, chlapče?“
„Husu dala na pícku, kýtu na kamna, klobásy se zelím do trouby, buchty na misník a dva džbány piva pod lavici.“
Kmotr se už dál neptal, usmál se a za malou chviličku překročil přes práh ke kmotrovi.
„Pozdrav tě bůh,“ vítal ho kmotr Jíra. „Škoda, že jsi nepřišel o krapítek dřív, mohl jsi s námi pojíst, právě dneska nám od jídla nic nezbylo, čím bychom tě uctili.“
„Nemohl jsem, milý kmotříčku, dříve dorazit, přihodilo se mi na cestě něco nečekaného.“
„Copak, povídej!“
„Zabil jsem ti hada, a ten had měl hlavu tak velikou jako ta kýta, co máte na kamnech. Tlustý byl jako ta husa, co leží na pícce. Měl bílé masíčko jako ty buchty, co jsou v misníku. A dlouhý byl jako ty klobásy, co leží stočené na zelí v troubě. Krve z něho bylo jako toho piva v těch dvou džbánech, co tamhle pod lavicí stojí.“
Dobře to kmotr Matěj vyvedl. Kmotr Jíra se za svou nehostinnost zastyděl, žena musela na stůl jídlo znovu nanosit a pití doprostřed postavit a oba hosta společně častovali.

Pevná vazba, formát 160×195 mm, 120 stran