Chat #72 – Jan Hrušínský

Chtěl jsem být především svobodnější (což byla jen iluze) a o svém osudu rozhodovat sám. A za svá rozhoidnutí nést odpovědnost. Za první republiky byla většina známých divadel v Čechách v soukromých rukách a stejné je to i v mnoha zemích na západě. Chtěl jsem tak trochu - svým způsobem - přispět k jisté kultivaci v tomhle směru. I když u nás a v Praze speciálně, se příspěvkovým organizacím socialistického typu daří stejně dobře, jako komunistům a mnoha dalším prodavačům slibů o blahobytu bez práce a odpovědnosti....

20:11

Obojí má svoje kouzlo a obojí miluji. V divadle mám štěstí, že hraji a produkuji představení, která mě baví. Hezkou a dobře napsanou roli v dobrém filmu bych bral.

20:10

Dobrý den, zdravím do Brna. Když jsem u vás, tak si vždycky rád zajdu do divadla Bolka Polívky a rádi tam také hostujeme s naším divadlem. V Brně jsou totiž vždycky fantastičtí diváci. Nejsem velkým příznivcem množství avantgardních divadelních seskupení, které se nevyhnuly ani Brnu. I když mají mnohá známá ocenění, tak např. Redutu se všemi těmi Půvaby buržoazie jsem v posledních letech vědomě vynechával. Ale to je otázka vkusu. Není nad to, když si podle svého gusta mohou vybrat všichni diváci a když je divadelní nabídka pestrá.

20:09

Teď se hrozně těším na podzimní zkoušení s Arnoštěm Goldflamem, který pro naše divadlo píše hru z prostředí staré kočovné divadelní společnosti. Z takové, jakou měla moje babička a do jaké se narodil můj táta. To si určitě užiju a doufám, že vy taky. :-)

20:08

Dobrý den. Řekl bych, že v českém filmu chybí kvalitní komedie a filmy se silným příběhem a skvělými hereckými výkony, na které se můžete dívat mnohokrát opakovaně a přesto vás neomrzí. Mám pocit, že se, zvláště v poslední době u nás točí filmy na jedno použití, které nemusíte vidět víckrát anebo dokonce, takové, které nechcete vidět ani jednou. Vlastně je to takový extrém. Na jednu stranu filmy extrémě "umělecké", řešící tzv. závažná témata a na druhé straně filmy umělecky pokleslé, jako vámi zmíněné Babovřesky, které právě z této situace těží a logicky využívají divácký hlad po dobré komedii. Škoda, že filmaři nepokračují ve filmech typu Pelíšků a Obecných škol. Ty můžete vidět mnohokrát a neomrzí. Přitom je v českém filmu na co navazovat....

20:07

Když se točila Dívka na koštěti, tak mi bylo 16 let a užíval jsem si to jako první velké setkání s filmem, se skvělými herci, ktré jsem obdivoval, jako byli V. Menšík, Stella Zázvorková, F. Filipovský, Libíček a mnoho dalších, včetně party mých vrstevníků, jako byl Honza Kraus nebo Vlasta Zavřel. Hodně se mi taky líbilo natáčení s Petrou Černockou v hlavní roli. Bylo to hezké.

20:06

Dobrý den, první roli jsem dostal, když mi bylo 5 let. Bylo to v živém tv vysílání inscenace Pět oken dokořán. Hrál jsem tam s paní Šejbalovou, Sovákem a Chramostovou a režíroval František Filip. Ale o čem to bylo už nevím. Je to dávno.

20:05

Dobrý den, to je hezká otázka. Na tátu vzpomínám často a rád. Když se ptáte na situaci, která se mi vybavila v této souvislosti jako první, tak to byly chvíle, které jsme spolu prožili o prázdninách v Plané nad Lužnicí. Vídím ho, jak sedí u řeky a učí se text do Rozmarného léta: Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastný.... :-)

20:04

Děkuju za Vaši otázku. V současné době máme na repertoáru 17 inscenací a váhám, kterou bych měl označit za nejlepší. Sám hraji moc rád např. v Dardě od Ireny Douskové nebo v nejnověší hře Práskni do bot. Určitě bych také doporučil muzikál Já, Francois Villon. A tak bych mohl pokračovat až do té sedmnácté. :-)

20:03