Nad krásou těch veršů se tají dech – náš nejlepší současný básník se nám představuje autorským výběrem z let 2007 –2025!
Banner

Nad krásou těch veršů se tají dech – náš nejlepší současný básník se nám představuje autorským výběrem z let 2007 –2025!

Tisk

filharmonicky-vreskPZa poslední léta jsem recenzoval několik stovek knih nejrůznějších žánrů, ovšem ty z nich, které se zaměřovaly na poezii, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Přitom právě poezie je mojí velkou láskou. Jak si tento rozpor vysvětlit?

Je to smutně jednoduché – prostě není co recenzovat, neboť v současné době (až na pár výjimek) u nás žádní básníci nejsou. Jistě, v knihkupectvích se pořád nachází regály s označením „Poezie" a podle počtu knih, co v nich vidíme, by se mohlo zdát, že jsme básnickou velmocí. Pokud však do nich nahlédneme, okamžitě zjistíme, že s poezií ty slaboduché veršovánky nemají nic společného a ptáme se, proč tyhle „básnické sbírky" vůbec vychází a zda je někdo kupuje a čte...

Jestliže jsem o několik řádků dřív napsal, že pár výjimek z tohoto neutěšeného stavu přece jen existuje, pak jsem to myslel doslova. Ano, mám za to, že dnes u nás máme pouze dva básníky, hodné tohoto vznešeného titulu – jsou to J. H. Krchovský a... Vít Slíva!

Říká se (a já s tím názorem plně souhlasím), že poezie je duší jazyka. Z toho logicky vyplývá řada důležitých konsekvencí. Například ta, že naše mateřština není toliko dorozumívací platformou pro každodenní vzájemnou komunikaci, nýbrž i jakýmsi tmelem národní identity, jenž vznikal v průběhu dlouhého historického vývoje. Tedy i svého druhu nesmírně cenným dědictvím, které bychom měli uchovat pro příští generace.

Básníci bývali u všech národů těmi, kdo (byť často nepochopeni či dokonce pronásledováni) nesli pochodeň jazyka k těm nejzávratnějším výšinám. V této souvislosti se samozřejmě nabízí množství znepokojivých otázek, např.: Co se stalo, že básníci (a nemám teď na mysli jen naši zemi) fakticky vymřeli? Proč v Rusku mohou už jen vzpomínat na Pasternaka, Achmatovovou, Cvetajevovou či Mandelštama, ve Francii na Baudelaira, Verlaina a Rimbauda, v Německu na Goetha, Schillera či Rilka? A proč se u nás nerodí noví Holanové, Zahradníčkové a Skácelové?

Důvod k naprostému pesimismu však naštěstí nemáme, čehož důkazem je právě vyšlý autorský výběr básní Víta Slívy z let 2007 – 2025. A hned musím dodat, že kniha s názvem Filharmonický vřesk musí nadchnout každého, kdo se do ní začte, neboť s tak nádhernou oslavou krásy naší mateřštiny se setkáváme jen výjimečně. Když jsem ty verše pročítal, střídaly se ve mně pocity úžasu, dojetí, okouzlení a jistě i mnohé další...

Na své první „setkání" s Vítem Slívou si pamatuji velmi dobře – četl jsem tenkrát jednu jeho báseň (pojednávající o domácí zabíjačce), v níž mne překvapil sugestivní verš „visím bez hlavy, hlavou dolů". A pak následoval Zpěv kozlů, kdy mi bylo okamžitě jasné, že tak nádhernou báseň u nás nedokáže napsat nikdo druhý!

Vždycky jsem obdivoval minimalistickou poezii, která jde až na dřeň slov a verše přesto (či možná právě proto) přinášejí tajemné poselství z nadsmyslových, metafyzických výšin. Jak se můžeme přesvědčit ve Filharmonickém vřesku, právě toto vrcholné umění Vít Slíva ovládá s bravurou, nad níž se tají dech. Některé jeho básně mají rozměry haiku, popř. jsou dokonce ještě kratší a přitom jim to vůbec neubírá na spiritualistické hloubce a existenciální naléhavosti. Úchvatné je i jeho mistrovství, s nímž dokáže „zkrotit" volný verš – jak známo, tato poetická forma může svádět k mnohomluvnosti a nabubřelosti, v případě Víta Slívy však obdivujeme verbální ukázněnost, jež mu však nijak nebrání v procítěném vyjádření ústřední myšlenky (viz třeba „dlouhou" a přesto až asketickou úsporností působící báseň Synové pochovávají matku).

Chtěl jsem z Filharmonického vřesku vybrat několik ukázek, záhy jsem však zjistil, že to není možné. To bych musel vybrat celou knížku! A tak skončím možná trochu prozaicky, protože o nadšení, jež ve mně vyvolala, jsem se již zmínil a nechci se opakovat. Pouze poradím všem, kdo si moji recenzi přečtou (a je lhostejné, jaký vztah mají k poezii), aby si tuto knižku pořídili do své domácí knihovničky. Budou se k ní často vracet, protože krása, tryskající z veršů Víta Slívy, je neodolatelná!

filharmonicky-vresk

Název: Filharmonický vřesk

Autor: Vít Slíva

Žánr: Poezie

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2025

Počet stran: 248

Hodnocení: 100%

Odkaz na web: https://www.hostbrno.cz/filharmonicky-vresk/


 

Hledat

Olomoucká Evita uchvacuje barvitým příběhem, sílou hudby a inscenační krásou

Evita je dokonalá show, což potvrdila ve všech ohledech i její premiéra v pátek 23. ledna 2026 v Moravském divadle Olomouc. Evita je především vynikající podívanou, za což může i důmyslná scéna, která slouží nejen ději, ale i jako půda pro akce pro početné taneční a pěveckou company. V inscenaci, která se uvádí v překladu renomovaného Michaela Prostějovského a kterou tak bravurně režíroval Marek David, má však mnohá další plus.


Výtvarné umění

V olomoucké galerii Rubikon vystavuje talentovaná výtvarnice Věra Katka Tatarkovičová

vera200Střípky z mojí tvorby je název výstavy výtvarnice Věry Katky Tatarkovičové, která proběhne od 26. května v Galerii Rubikon v Olomouci. Návštěvníci mohou vidět jak nové, tak i některé starší obrazy. A jak zasvěcení vědí, i tentokrát budou vystaveny obrazy m...

Divadlo

Zábava aneb chi-chi, cha-cha, che-che

ypsilonka 200Začali jsme slovy dnes již jistě klasické pohádky. V té se snažili princeznu rozveselit učením smíchu. A smích, to má být přece zábava. A zábavu a její smysl si vzali na paškál v divadle Ypsilon prostřednictvím jednoaktového absurdního dram...

Film

Německy mluvené filmy dorazí do Prahy a Brna

pr 200Mnohé filmů, které v české distribuci sotva spatříme, zprostředkovávají početné přehlídky - tak se pořádají přehlídky středoevropských kinematografií, snímků natočených ve francouzštině, španělštině, nyní též německy. Festival německy mluvených filmů zvaný...