Každý má občas den blbec, a to se týká dospělých i dětí. Tahle knížka mě zaujala na první pohled tím, že je na nehodách a omylech zvířecí hrdinky postavená. Knihu jsem tedy otevírala se zvědavostí a očekáváním. Jak autor Jiří Hübner v knize Příběhy lasičky Terezky, která právě vychází v Nakladatelství Grada s tímto slibným konceptem naložil?
Den lasičky Terezky začíná jako každý jiný. Hraje si se zvířecími mláďaty z okolí opuštěné chaty u staré borovice, jejíž kůlnu s rodiči obývají. Při jejich dovádění si všimnou hmyzu, který okolo prolétá a mají jej za včelu. Terezka chce pro kamarády získat med a vydá se proto za ní. Nedbá zákazu rodičů a pustí se daleko od jejich obydlí. Ze včely se ale vyklube vosa a od té chvíle se začne všechno komplikovat a na malou lasičku se valí jedna katastrofa za druhou.
Autor Terezku opravdu nešetří. Dostane několik žihadel, skutálí se z kopce, topí se v rybníčku, ztratí se v noci v lese, potká jí bouře a unese rozvodněný potok. Jeden by řekl, že to je trochu moc, na pohádku pro děti od 3 let, jak je na knize uvedeno. U každé peripetie ale lasička potkává další zvířátka, která jí poradí, pomohou a řeknou kudy dál. Terezka tak kromě šrámů a boulí získá i mnoho zkušeností a vědomostí o končinách lesa, ve kterých nikdy nebyla. Zjistí, jak to tam vypadá, kdo tam žije a získá nové kamarády. I když její cesta není jednoduchá a stráví noc mimo domov, nakonec najde cestu zpátky a za odměnu získá medovou plástev, pro kterou se na začátku vypravila.
Obrázky jsou milé a hezky zpracované. Přesně doplňují pohádku a i když neposkytují žádné objevování navíc, bohatě ilustrují všechno, co Terezka zažila, objevila a kudy prošla.
Postrádám však nějaký vývoj postavy. I děj je v podstatě plochý a plyne stále stejně, nepřichází žádné uvědomění. Terezka projde vším tím dobrodružstvím, udělá docela průšvih, ale nakonec dostane med a vrátí se skoro do momentu, odkud přišla. Myslím, že by se tato její pouť dala vytěžit osobnostně víc a že by závěr mohl být uspokojivější. Pohádka má za mě i důležitou výpovědní hodnotu v otázce seznamování s principy akce a reakce a dopadu našich činů, vývoje, učení a růstu. Tady mi to zkrátka chybí.
Co si podle mě naopak mohou děti z knihy odnést? Vědomí, že i když se něco pokazí, tak to nemusí být až taková tragédie, že chyby dělá každý a že jdou napravit. Také to, že nejsme na světě sami a můžeme si říct o pomoc, která někdy přijde i z nečekaných míst. Seznámí se také s některými živočichy naší přírody z prostředí lesa a od rybníka. Dle mého úsudku pedagoga a matky, je jazyk i zápletka spíš pro starší děti, než tříleté. Pro menší děti jsou vhodnější kratší texty, jednodušší věty i zápletky. Toto bych řekla je spíš pro děti 4-6 let. Občas jsem objevila takové trochu složitější, nebo archaické výrazy.
Anotace:
Malá lasička Terezka žije v kůlně u vysoké borovice. A jelikož je zvídavá, neváhá se pustit do jakéhokoliv dobrodružství. Proto není divu, že když jednoho dne zahlédne včelu, vypraví se za ní – mohla by ji totiž zavést ke sladké odměně.
Vydejte se s lasičkou Terezkou na napínavou výpravu plnou nástrah, nečekaných zvratů, ale i velkých přátelství a neobyčejných dobrodružství.
Název knihy: Příběhy lasičky Terezky
Autor: Hübner Jiří
Ilustrace: Šajnerová Tereza
Nakladatel: Grada
Počet stran: 64
Rok vydání: 2024
Hodnocení: 70%
Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih pro děti, maminka a pedagog.
< Předchozí | Další > |
---|