Kultura21.cz

Být odlišný není žádný med. Všichni chceme zapadnout, být přijímáni, obstát v úkolech, které před nás lidé a život staví. Někdy to ale znesnadňuje naše nastavení a pro děti je moc důležité, aby to okolí bralo a nebyli za své nastavení ostrakizované. Knížka Áďa a já z Nakladatelství Grada pojednává o ADHD u dětí a vyzývá k přijetí pestrosti a toleranci.

Knížka hravě a s humorem ukazuje malé peripetie, které holčička s ADHD zažívá. Mezi ně patří například zapomínání, nedochvilnost, rozptylování, experimenty, nebo nepozornost. ADHD je zde symbolizované v podobě malého roztomilého tvorečka, který je tak rozpustilý a kreativní, až se někdy zapomíná. Zdárně jsou zde vysvětleny pochody hyperaktivního dítěte, které to opravdu nedělá schválně, jen se snadno rozptýlí a ujíždí na tom, co mu přijde zajímavé.

To ale zřejmě netuší její paní učitelka, která s holčičkou čím dál více ztrácí trpělivost, je nepříjemná a trestá ji. Dojde to tak daleko, že ji vezme do ředitelny. Holčička má velký strach a nerozumí tomu, proč je s ní takto jednáno. Ředitel je naštěstí z jiného těsta, vnese do situace lehkost a porozumění. Učitelce řekne, že nejspíš není vhodná na tuto práci, když s dětmi jedná podobným způsobem a vyhodí ji. Pak jdou všichni do sluníčkového dne před školu, holčička se těší, až vše povypráví tatínkovi a mimo jiné si také všimne, že ředitel má vlastního Áďu, tedy je také zřejmě ADHD.

Na knížce oceňuji hravé ilustrace, téma přijetí diagnózy ADHD i sebepřijetí, i vysvětlení laikům, jak dítě s podobným nastavením nervové soustavy funguje. Že to nedělá naschvál, není “zlobivé”. Také to, že ať už má dítě jakýkoliv temperament, nemělo by být nálepkováno, odmítáno a trestáno.

Já osobně se na knížku nedívám jako nezaujatý člověk, protože sama tvořím knihy pro děti a mám dlouholetou pedagogickou praxi. Proto musím uvést pár poznámek z vlastního hlediska.

Jednak mi nepřijde vhodné dosazovat do role učitelky záporáka a na konci knihy jí dát padáka. K tomuto účelu mohl být využit někdo neutrálnější. Učitelka v příběhu nerudná skutečně byla (autoři ji pojmenovali Přísná), ale na druhou stranu ve třídě plné dětí pod tlakem prostě učitelka někdy přísná být musí a démonizovat napomínání dětí není korektní. K vyřešení této otázky by více prospěla nějaká vzájemná komunikace. Třeba že by to učitelka pochopila, s Áďou se skamarádila, sama porozuměla, jak na něj. To by poskytlo mnohem užitečnější příklad.

Další otázkou je, zda si téma nezasloužilo ambicióznější cíl. Tato publikace nám říká, a podotýkám že naprosto správně, co se v dětech s ADHD odehrává a že si zaslouží přijetí. Ačkoliv je cílena na děti, připadá mi, že v ní autoři mluví spíš k dospělým. Dítě si z ní totiž vezme, že to takhle je, Áďa je samostatná jednotka, která vlastně za jejich problémy může a kdo se k nim bude chovat špatně, ten je zlý a má jít pryč. Ony samy s tím nemohou nic dělat.

Postrádám i vyzdvižení pozitivních aspektů ADHD jako je kreativita či hyperfokus. Zde to sice částečně mezi děj zařazené je, ale působí to jako vyrušování a průšvih. Lepší by bylo, kdyby se tyto vlastnosti ukázaly jako silné stránky, které naopak dítě může využívat a činí jej výjimečným, dávají mu něco navíc.

Jak ze strany dospělých (učitelky), tak ze strany dětí, mi zde chybí hlubší rozuzlení. Naděje k uchopení a zušlechtění, trénování, kompenzace, vhodných technik. Není to status quo. Když se řekne A, mělo by se říci i B, zvláště pokud se jedná o takto citlivé téma. Východisko dává naději a v procesu sebepřijetí velmi pomáhá.

Abych to shrnula, vlastní anotaci kniha do puntíku splňuje. Je to záměr autorů, který naplnili a jistě může být přínosem pro neinformované čtenáře. Je škoda, že je jejich pohled poněkud subjektivní a pokud jsou rodiče dětí s ADHD, mohli se podělit v příběhu i o to, jak zvládali dělat pokroky a co jim pomohlo. Samotné přijetí je základní stavební kámen, ale pak následuje píle, úsilí a cesta, která mi zde chybí.

Anotace:
Áďa a já je obrázková kniha, která dětem i dospělým citlivě a zábavně ukazuje, jak může takový život s ADHD vypadat. Hlavní hrdinka Sophie vypráví veršovaný příběh o svém nejlepším kamarádovi Áďovi — neposedném společníkovi, který jí do života přináší radosti i mnohé výzvy. Společně se chystají do školy a prožívají tam nejrůznější dobrodružství. I když Áďa někdy působí zmatek a Sophie s ním občas přichází do školy pozdě, přináší také spoustu kreativity a radosti — například v hodinách výtvarné výchovy, které jsou jejich oblíbené.
Příběh sleduje jejich cestu od nepochopení k přijetí a ukazuje, že odlišnost nemusí být překážkou, ale je součástí identity, kterou lze přijmout a pochopit.

Název knihy: Áďa a já
Autor: Pink Rich, Pink Rox
Ilustrace: Sara Rhys
Nakladatel: Grada
Počet stran: 32
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 75%

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih pro děti, maminka a pedagog.