Autorka Jana Topinková by všem malým školákům ráda ukázala, že čeština není věda, a zvolila k tomu formu hravých říkanek, které dokáží z nudné gramatiky udělat zábavu. A takových knížek, jako je Čeština jedna báseň, není nikdy dost.

Ve sbírce najdete celkem padesát jedna kratších i delších říkanek, které jsou vždy orientované na konkrétní látku z češtiny a gramatiky. Například počítání slabik, malá a velká písmena, háčky a čárky, ale i těžší oříšky v podobě vyjmenovaných slov, slovních druhů a vzorů, rodů, vidů a všech dalších věcí, ze kterých se vám ve školní lavici točila hlava. Teď můžete mít pro děti skvělý tahák, díky kterému jim to půjde určitě mnohem snadněji. Je znát, že autorka má pedagogickou zkušenost a ví, o čem mluví. Celá kniha jí musela dát spoustu práce, a i když vyšla alternativním způsobem přes platformu Bookla, bylo by fajn, kdyby se taková pomůcka na odlehčení učiva dostala k co nejvíce paní učitelkám a školákům. Přečtěte si rozhovor s Janou Topinkovou, kde se dozvíte o přípravě knihy Čeština jedna báseň, ale i další zajímavosti z jejího života.

KDY JSTE SE ZAČALA VĚNOVAT POEZII?

Poezii se věnuji od raného dětství. Píšu již od druhé třídy ZŠ a dodnes si pamatuji, že moje první básnička byla o mojí mámě. Jako malá jsem psala i pohádky. Měla jsem štěstí, že nás naše učitelka podporovala a za každý příběh jsem dostala jedničku. Když k tomu přičtu to, že jsem díky písničkám od Dády Patrasové uměla vyjmenovaná slova dřív, než jsem šla do školy, láska k češtině byla na světě. Hodně mě to ovlivnilo.

JE O POEZII DNES JEŠTĚ ZÁJEM?

Řekla bych, že na tom ještě nejsme tak špatně. Samozřejmě jako učitelka vnímám, že děti mají určitý odstup, zejména od klasických básníků, jejichž jazyku zkrátka dnes již nerozumí a vlastně se o to často ani nepokouší. Jedinou výjimku tvoří Kytice a básně od Jiřího Žáčka, které dokážou pobavit. Na druhou stranu mi však spoustu rodičů i učitelů píše, že děti chtějí na soutěžích recitovat mé básně, což je pro mě velká pocta. Velmi záleží na přístupu každého dítěte a především na tom, zda ho rodiče podporují.

JAK VÁS NAPADLO SPOJIT POEZII S EDUKACÍ GRAMATIKY?

Jedním z mých velkých snů bylo vydat sbírku, která dětem bude pomáhat s učením. Čeština bezesporu patří mezi složité jazyky a děti s ní ve škole mívají problém. Já jsem ho jako dítě neměla a stále jsem přemýšlela proč. Nakonec mi došlo, že jsem se češtinu naučila zábavnou formou, prostřednictvím snadno zapamatovatelných a krásných textů. Poslouchala jsem písničky a vůbec jsem netušila, že se vlastně učím. Takže jsem se vlastně jen vrátila k něčemu, co se už jednou osvědčilo a spojila jsem dohromady dvě věci, které miluji – učení a psaní.

MÁTE NĚJAKÉ OHLASY OD RODIČŮ, PEDAGOGŮ A DĚTÍ?
Mám zpětnou vazbu z naší školy. Ihned po vydání sbírky jsem pár výtisků věnovala svým kolegyním, aby to s dětmi vyzkoušely. Všechny se shodly na tom, že je to zajímavý materiál, který může ozvláštnit výuku. Samozřejmě jím nelze nahradit klasická učebnice schválená MŠMT, ale jako učitelka jsem si při tvorbě dávala hodně záležet na tom, aby opravdu obsáhla veškeré učivo, které by děti měly znát. Ptala jsem se také přímo dětí a jejich reakce mě potěšila. Některé děti mi je dokonce zarecitovaly a třeťáci se s nimi účastnili recitační soutěže. Takže zpětná vazba je zatím veskrze pozitivní, což mě opravdu těší.

JAKÉ BYLO VYDÁVÁNÍ U NAKLADATELSKÉ SLUŽBY BOOKLA?

Přiznám se, že jsem na toto nakladatelství narazila relativně nedávno, ale jsem s jejich koncepcí opravdu spokojená a chystám se u nich vydat další knížku. Líbí se mi, že Bookla dává prostor i méně známým autorům, které by velká nakladatelství odmítala. Funguje to tak, že zaplatíte poplatek za ISBN a zalistování do jejich databáze. Díky principu Book on demand se knihy nehromadí někde ve skladu, ale vytisknou se teprve tehdy, když je někdo objedná. Autorům tak odpadá nutnost skladování a zasílání zásilek. Po určitém počtu prodaných kusů se pak obě částky vrací, takže je to výhodné i finančně. Za mě je to takový rozumný kompromis mezi spoluprací s nakladatelstvím a samonákladem.

Foto: Archiv Jany Topinkové

JAKÉ MÁTE DALŠÍ LITERÁRNÍ PLÁNY?
Rozhodně bych chtěla ještě v budoucnu rozšířit řady edukačních básniček. Myslím, že další na řadě by mohla být zábavná angličtina, která by se dala využít nejen na základních, ale třeba také v mateřských školách, kde už se dnes běžně angličtina učí. Pokud vše půjde dobře, mohla by vyjít v příštím roce. Momentálně se však věnuji tvorbě hokejových básní, díky kterým jsem poměrně známá. Po začátku MS mi na mé facebookové stránce Jana Topinková – básně, které pomáhají začaly enormně stoupat počty sledujících. A když jsem pak zjistila, že tvořím již deset let, rozhodla jsem se pro sepsání souhrnné sbírky, kde budou všechny básně pěkně pohromadě. Bude se jmenovat Hokej v hokeji a vyjde právě na Bookle v průběhu června tohoto roku.

CO VÁS BAVÍ KROMĚ PSANÍ?

Stále mě baví a naplňuje moje práce. I když je to občas opravdu náročné, vždy se těším, co mě ten den čeká. Žádný den totiž není stejný. Mrzí mě jen přístup veřejnosti a médií k naší profesi. Představa, že si pár hodin povídáme s dětmi, vypijeme si kafíčko v kabinetu a po druhé hodině odcházíme domů, je opravdu na míle vzdálená od reality. Zkuste si představit, že máte neustálou zodpovědnost za malé děti a puberťáky, kteří v jednom kuse vymýšlí stále nové a nové blbosti. A věřte, že jako třídní učitelka osmáků opravdu vím, o čem mluvím. Kromě mé práce mě také baví čtení (pokud je tedy čas) a moc ráda jezdím za kulturou. Nejvíce se vždy těším na Barování se Sandrou Novákovou a Filipem Rajmontem, což je večer plný skvělé muziky a výborné zábavy. Pokud chcete na jeden večer vypnout a nic neřešit, určitě se přijďte podívat.

< Předchozí		Další >