Aplaus ve stoje, zpívající pódium a rozvlněné hlediště. Takový byl závěr muzikálového představení Horečka sobotní noci. Vytáhla jsem rodinku za kulturou a skutečně jsme nelitovali. Česká premiéra kultovního muzikálu se v pražském Kalichu uskutečnila 30. září 2014. Od té doby byla všechna představení vyprodaná a české nastudování má neustále obrovský úspěch. „Uvedení Horečky sobotní noci na české divadelní scéně jsme připravovali několik let,“ říká producent a majitel Divadla Kalich Michal Kocourek. „Jsme první ve střední a východní Evropě, komu majitelé práv poskytli licenci. Věděl jsem, že o ni můžeme žádat až ve chvíli, kdy si budeme stoprocentně jistí, že na tento mimořádně náročný titul u nás najdeme dost prvotřídních muzikálových herců. Na jevišti našeho divadla taková herecká generace vyrostla, neviděl jsem tedy důvod, proč nepostoupit zase o pořádný krok dál a nepřijmout tak odvážnou výzvu…“
Samozřejmě jsem byla zvědavá, jak „kalichovití“ pojmou takovou pecku, jako je tahle, postavená na hudbě slavné kapely Bee Gees. A samozřejmě jsem věřila, že po Pomádě a Mauglím, které jsem tu letos viděla, půjdu domů plná dojmů a s dlaněmi bolavými od tleskání. A samozřejmě, že jsem předpokládala správně. Ani se mi o tom nechce mluvit, připadá mi to zbytečné, protože tohle se povídat nedá. To se musí vidět, slyšet, prožít. Jen jestli vám můžu poradit, nesrovnávejte muzikál s filmem. Já jsem ho sice neviděla, ale ten, kdo ho viděl, říkal, že to nejde. Anebo jde, ale není to fér. Ján Ďurovčík, jeden z nejvyhledávanějších choreografů a režisérů, k tomu říká: „Ten snímek nebyl muzikálem v pravém slova smyslu, tím se Horečka stala až na jevišti. Na plátně šlo o film s písněmi Bee Gees.“
A tak jsem si šla to sobotní odpoledne sednout do osmnácté řady natěšená na dokonalou muziku a perfektní taneční vystoupení. A byla jsem vážně nadšená, stejně jako můj muž a syn. Ty tři hodiny s přestávkou jsme strávili v disco rytmu a poznali jsme spoustu báječných lidí. Tony Manero, hlavní hrdina, kterého pro dnešní odpoledne ztvárnil Jan Kříž, pracuje v malém železářství a bojuje o každý cent. Pro svoji rodinu, na rozdíl od svého bratra, který je knězem, je černou ovcí a je celkem neuznávaný. Je smutný, zoufalý a bezmocný. Ovšem každou sobotu večer se stává úplně jiným člověkem – králem tanečního diskoparketu, kde je naopak velmi uznávaným a partou obdivovaným. Tanec je pro něj vším a udělal by pro něj všechno na světě. V klubu se pozná s okouzlující Stephanií (pro naše odpoledne se té role excelentně zhostila Markéta Procházková) a cosi nového mezi nimi vzniká … Oběma jde především o tanec a rozhodnou se, že spolu vyhrají taneční soutěž. Není to ale jednoduché. Ostatně, co je v životě jednoduché? Stačí se však jen ve správnou chvíli správně rozhodnout. A víc nepovím.
Krásné, dnes už legendární písně podtrhovaly bravurní pěvecké a taneční výkony. Nebo to bylo naopak? Pravdou je, že po skončení představení se herci rozloučili asi dvacetiminutovým sestřihem toho nejlepšího, a za jejich výkony jim obecenstvo ve stoje poděkovalo bouřlivým potleskem. Ale to už jsem říkala na začátku. Co říct víc? Snad ještě to, že bych se hluboce poklonila výkonům všech vystupujících. A říkat to, že Jan Kříž je držitelem Ceny Thálie v kategorii muzikál, je asi zbytečné, neboť to snad každý milovník muzikálu ví. Vedle něj stála, promiňte, tančila dlouhá řada mladých a velmi talentovaných osobností. V plnobarevném a podrobném programu (který nám, jen tak mimochodem, po představení hlavní protagonisté podepsali), najdete jména jako Markéta Procházková, Roman Tomeš, Michaela Doubravová, Zbyněk Fric, Michal Pleskot, Petr Šudoma a mnoho dalších, kteří si zaslouží opravdu obrovskou poklonu a respekt.
Můj syn na to koukal s pusou dokořán, a když jsme přišli domů, zalezl do pokoje a za chvíli mi přinesl toto: „Všichni mají horečku. Jediný lék je tancování. Jan Kříž v hlavní roli Tonyho se zamiluje do Stephanie a snaží se k ní dostat přes to, že ji pozve do taneční soutěže. Kvůli ní dá i výpověď v práci. Přijíždí Tonyho bratr, který si rozmyslel, že už nechce být knězem a odstupuje od víry. Kamarád Tonyho Boby je naštvaný, že i přesto, že mu Tony slíbil, že mu zavolá, svůj slib nesplnil. Vyleze na vysoký most a …. Druhý den Tony přichází k mostu, aby Bobymu řekl, že ho měl rád, ale čas už nevrátíš. Muzikál Horečka sobotní noci se mi líbil proto, že měli herci krásné kostýmy a hodně tančili. Nejvíc se mi líbila písnička Disco Inferno, je svižná a rychlá.“
No vidíte, horečka, a to nejen v sobotu večer, může zachvátit opravdu každého. Nenechte si ten zážitek ujít!
Název: Horečka sobotní noci – Saturday night fever
Žánr: Muzikál
Hudba a původní texty: BEE GEES
Překlad libreta a české písňové texty: Adam Novák
Režie a choreografie: Ján Ďurovčík
Kostýmy: Zuzana Straková
Scéna: Martin Černý
Světelný design: Ján Ďurovčík
Asistentka choreografie: Marianna Paulíková
Asistent režie: Michal Pleskot
Zvuk: Martin Srotzer
Company manager: Zdeněk Bubák
Hodnocení:100%
Foto: www.divadlokalich.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|