V Experimentálním prostoru NoD se dnes odehraje premiéra inscenace Nebeský-Trmíková-Prachař: Dvojí domov / z Čepa, a proto jsme oslovili paní Lucii Trmíkovou, která je zde herečkou i scenáristkou. Co má předat toto dílo Jana Čepa a proč byste si jej neměli nechat ujít? To se dozvíte právě v tomto rozhovoru.

Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, to je trio, které je s Experimentálním prostorem NoD pevně spojeno. Jak byste jej charakterizovala? A jak se vám společně pracuje?

Už jsme za ta léta spolupráce tak propojeni, že nám stačí velmi málo k tomu, abychom se vzájemně pochopili, netřeba mnoho slov. Navíc nás zajímají podobná témata, nemusíme se vzájemně o ničem přesvědčovat, nemusíme si vzájemně nic dokazovat. Je to velmi svobodná a uvolněná spolupráce. Je to radost z tvorby a ze setkání.

Jan Nebeský je váš manžel. Je to v tomto ohledu ku prospěchu věci? Nedohadujete se moc kvůli práci a nenosíte si tak práci domů?

Je to naprosto perfektní, našli jsme jeden ve druhém partnera, kterého respektujeme a který nás obohacuje. Domů si práci nosíme a není to vůbec špatné :)

Vy sama jste herečkou a scenáristkou. Kde se cítíte víc „doma“? U papíru s textem nebo na jevišti?

Mám to štěstí, že se oba ty obory propojují a snoubí, je pěkné, když můžu od začátku přemýšlet o tom, jaké téma bychom mohli zpracovat, když pak můžu dělat scénář a nakonec v tom i hrát. Vnímám to jako velký dar.

Je to pro vás obecně jednodušší hrát v něčem, k čemu jste psala scénář nebo to ani nevnímáte?

Není to jednodušší, ale těžší, protože jsem pak při zkoušení ke scénáři dost kritická, mám většinou tendenci škrtat.

Tento rozhovor je spojen s novou inscenací Dvojí domov / Z Čepa. Můžete nám o ní něco říci?

Jan Čep je jeden z mých nejmilejších spisovatelů. Před více než dvaceti lety jsem dostala od svého muže knihu jeho povídek a hned napoprvé mě jeho dílo úplně uhranulo. Dotknul se mého srdce, pamatuju si, že se do mě některé věty úplně zaryly, často se stalo i to, že mi vytryskly slzy nad nějakou větou, slovním spojením, které jakoby se dotýkalo něčeho, co je hodně hluboko v člověku. Je to autor, ke kterému se stále vracím, jako třeba k poezii Bohuslava Reynka, která je v něčem Čepovi podobná: oba, Reynek i Čep, dokážou popsat nejniternější hnutí duše tak autenticky a přirozeně, jak to mám ráda. Reynkovu poezii jsme už zapracovali do několika našich představení a okolo Čepa jsem pořád kroužila a uvažovala, jakým způsobem ho na divadlo převést. Je to totiž velmi obtížné, protože jeho povídky docela postrádají vnější dramatický příběh, u něj se ta největší dramata odehrávají v duši.

Co je nejdůležitějším poselstvím, které chcete divákům prostřednictvím tohoto představení předat? Má to co do činění právě s důležitými hodnotami jako je víra nebo rodina?

Jsou to taková tři témata, která se vinou celým Čepovým dílem a která jsou také hlavní osou scénáře: cesta, láska a smrt. A hlavním poselstvím je pro mne asi výzva k tomu žít svůj život opravdově, hledat svou pravou tvář, umět vzít všechny své touhy, lásky, ale i úzkosti, zklamání a bolest a celému svému životu dávat barvu a šťávu. Nepřežívat, nebýt jen pozorovatelem. Hledat to sladké jádro, které je v nás, i když riskujeme, že si polámeme všechny nehty, než se k němu dostaneme.

Myslíte si, že představení jako je toto může lidi přivézt ke čtení? Že by si po zhlédnutí Dvojího domova chtěli přečíst knihu?

V to doufám, to by bylo pěkné.

Na závěr vás poprosím o pozvání na hru Dvojí domov / z Čepa pro naše čtenáře.

Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti. Přijďte si poslechnout nádhernou hudbu Martina Dohnala, která těmto slovům ještě dodává další rozměr. A přijďte se podívat, jak Igor Korpaczewski maluje svou krajinu inspirovanou Čepovými slovy.

Děkuji za rozhovor!

Tak nezapomeňte, premiéra se uskuteční 29. září v NoD a na našem webu budete moci vyhrát vstupenky na některou z repríz.

Zdroj foto: NoD

< Předchozí		Další >