V divadle Stará aréna uvádějí hru Vladislava Vveděnského Vánoce u Ivanovových čili Úplně předělaný snář. Jedná se o drama nebo komedii? Najdeme zde obojí. A jedno podtrhává druhé.  

Když byla Vveděnského budoucí žena vyloučena ze studia sinologie, odešel na protest ze školy spolu s ní. Věnoval se pak poezii (neoficiálně, vycházet knižně nesměla) a psal literaturu pro děti. Hra Vánoce u Ivanovových vznikla ve vyhnanství ukrajinského Charkova, kde skončil poté, co ho zatkli za údajné protistátní aktivity ve Svazu reálného umění. V roce 1941 začala Charkov ohrožovat německá fronta, Vveděnský se ale nedostal do evakuačního vlaku. Byl zatčen a zemřel za nejasných okolností. Podle jednoho svědectví na dizentérii, podle jiného byl zastřelen. 

Ve Staré aréně pracují jednak s textem Vveděnského hry, jednak s jeho dalšími pracemi a také s autorskými pasážemi, které vycházejí z knižního doslovu překladatele Martina Hnila. Takové zpracování slouží představení jen ku prospěchu. Dadaistické scény jsou prokládány pasážemi, které realitu tolik nerozbíjejí, takže divák má prostor občas lehce uvolnit soustředění a lépe pochopit kontext celé situace. 

O čem jsou Vánoce u Ivanovových? Dadaistickou hru těžko popisovat. Je to svědectví o době, která zešílela. Příběh o vraždě jedné holčičky a záhubě jednoho spisovatele. Vyprávění halucinací. Postavy se střídají, herci představují nejen různé osoby, ale třeba i uťatou hlavu, vánoční stromeček nebo koně. Dadaismus tady není samoúčelný, použitý pro hru samu, ale pomáhá odkrývat ošklivé absurdity totalitních režimů a válek (i když se ocitáme v Rusku, je vcelku lhostejné kterých). 

Zpracování celé hry i herecké výkony jsou opravdu kvalitní, s náročným úkolem se všichni popasovali se ctí. Vánoce u Ivanovových bezesporu nabízí podívanou pro náročnějšího diváka, který už na divadle leccos shlédl a hned tak něco ho nepřekvapí. Stará aréna tak získala do repertoáru kus netradičně zajímavý a rozhodně bez obtíží zapamatovatelný.