Na Slovensku mají již od roku 1970 jedinečný divadelní fenomén. Je to Naivní divadlo, původně z vesnice Radošiná, odkud pochází jeho principál Stano Štepka. Nejdřív se jezdilo na Naivní divadlo z Bratislavy do Radošiné, protože to, co tam předváděli původní autoři, Stanislav Štěpka a Milan Markovič, tak to byl neuvěřitelně veselý divácký zážitek. Později se přestěhovali do Bratislavy a přes mnoho těžkostí se profesionalizovali. Milan Markovič šel svou cestou, jeho pořady s hosty a kontakty s diváky jsou stále populární. Naivní divadlo, které si zvalo a zve výborné režiséry, hudebníky, se díky skvělým inscenacím stalo fenoménem. Divadlo nemá o diváky nouzi. Jejich představení jsou beznadějně vyprodána.

 

V Brně se soubor začátkem března představil s inscenací Jááánošííík. Je to titul, který má v repertoáru divadla zvláštní postavení. Poprvé jsem inscenaci viděl a psal o ní recenzi v roce 1970, když byla premiéra hry ve vesnici Radošiná. Potom mělo představení na svém kontě do roku 1987 506 repríz. (Takový rekord byl překonán jenom v SND Bratislava. Shodou okolností také hrou o Jánošíkovi, polským muzikálem Na skle malované, s počtem 640 repríz.) V roce 2013 byla premiéra třetí verze inscenace Jááánošííík, v další úpravě Stana Štěpky, který konstatoval: „Vraví sa, že nikdy nevstúpiš do tej istej vody. A my sme do nej vstúpili už trikrát…“

Jááánošííík po tristo rokoch. Správa o hrdinovi, alebo hra na hrdinu

Ve verzi, se kterou přišlo Radošinské naivní divadlo do Brna se píše: Jááánošííík po tristo rokoch. Správa o hrdinovi, alebo hra na hrdinu. Alebo, ako legendu uchopili do svojich rúk RND a SĽUK.

RND je Radošínské naivní divadlo a SĽUK je cituji: „Slovenský ľudový umelecký kolektív, profesionálne umelecké teleso, pôsobiace v oblasti umeleckého spracovania a interpretácie tradičnej ľudovej kultúry na Slovensku, už od roku 1949“.

Z kombinace původního hodně svérázného Jááánošíííka, který si dělá psinu ze všeho, co je původně posvátné jako legenda, v kombinací s profesionálním zpěvem a hlavně tancem SĽUKU, vzniklo atraktivní představení, sice už dost vzdálené od původní 50 let staré inscenace, ale neztrácející humor a přidanou hodnotu profesionálních tanečnic a tanečníků.

foto: Ctibor Bachratý

Najhoršá kombinácia pre život sú mrchaví a sprostí

Stano Štepka je stejně šarmantní herec a vypravěč, jako před půlstoletím (je narozen v roce 1944). V jeho ansámblu je několik vynikajících univerzálních herců, ze kterých vynikl mimořádně talentovaný René Štúr jako Uhorčík. Ovšem jediný, kdo dokáže věrohodně mluvit tím speciálním trnavsko – topolčanským nářečím, a tak dát svému vystoupení autentickou patinu, je rodák Stano Štepka. Moc mi chybí v souboru teta Kolníková, která hrála s Radošinci až do svých 85 let. Byla to jednoduchá vesnická žena, ale její hlášky (které pro ni zřejmě psal Stano Štepka) jsou na Slovensku stále známé. No jen si jednu připomeňme, pro lepší pochopení jazyka i humoru tety Kolníkové: „Myslela som si, že ludý sú len dobrí a zlí. Potom som prišla na to, že zlí móžu byt aj mrchaví a dobrí aj múdri. Najhoršá kombinácia pre život sú mrchaví a sprostí. Takých sa najvác namnoží vtedy, ked sú múdri lahostajní.“

Snad je z příkladu jasné, jaká je základní poetika humoru Naivního divadla. A když se k tomu přidal ještě profesionální tanec a hudba, na úspěch je zaděláno. Dlouhý potlesk v hledišti Divadla Bolka Polívky (standing ovation) dal hercům najevo, jak se představení líbilo.

Snad to nebyla jediná návštěva Radošinského naivního divadla v Brně.

Kvalitní herci i repertoár v divadle Bolka Polívky

Ještě mám potřebu pochválit dramaturgický plán divadla Bolka Polívky. Je jasné, že tento populární herec a principál, příkladný klaun a filmový herec, nositel silných dramatických rolí (Král Lear i Lakomec v Městském divadle Brno) nemůže naplnit repertoár svého divadla sám. Obklopuje se však talentovanou dramaturgii a managementem, a tak jsou do divadla BP zváni vždy kvalitní herci se svým repertoárem. Například jenom v březnu diváci viděli, nebo uvidí, hru Filomena Marturano, komedii v režií Zdenka Kaloče z agentury Harlekýn. Francouzská komedie Rebelky, ve hře pro dvě herečky (Chantal Poullain a Štěpánky Křesťanové) v režii Antonína Procházky, je moudrá sranda, která je již stálicí repertoáru, nebo ze Studia DVA hra Misery, ve které pod režií Ondřeje Sokola mají mimořádné příležitosti Zlata Adamovská a Petr Štěpánek. Dále třeba Divadlo Kalich přichází do Divadla BP s hrou Kočka v Oregánu. Je to komedie s Barborou Hrzánovou, Klárou Cibulkovou, Radkem Holubem a Zdeňkem Velenem v režii Lídy Engelové. Nesmíme také zapomenout na žádanou inscenaci, v níž hraje Chantal Poullain a Martin Kraus, Šest tanečních hodin v šesti týdnech, v původní produkci divadla BP, režie Zdeněk Dušek. A také Horská dráha Erica Asspouse je další inscenací v dramaturgii, kde se vzájemně škádlí Milan Kňažko a Jitka Ježová pod režijním vedením Petra Halberstadta. V neposlední řadě komedie Vysavač, One Man Show v autorské režii Patrika Hartla, s výborným Bohumilem Kleplem… Dál už stačí, stačí. Je toho hodně, je z čeho si vybírat, jenom bohužel, hlediště divadla není nafukovací a většina titulů je beznadějně vyprodána.

Divadlo Bolka Polívky zdůrazňuje svou návaznost na někdejší Večerní Brno, kde byl v režii Evžena Sokolovského uveden Uhdeho Král Vávra, ale kde rovněž vystupovali Lasica a Satinský, když měli na Slovensku utrum. Kvalita, pestrost, komedie i sžíravá satira, to jsou lákavé atributy, které se však tak obtížně dělají. Tleskám snaze Divadla Bolka Polívky. Je dobře, že v Brně takovou výjimečnou scénu máme.

Tento příspěvek je především o inscenaci: Jááánošííík
Autor koncepce: Stanislav Štepka
Monology a texty písní: Stanislav Štepka
Hudba: Ľubica Čekovská
Scéna a kostýmny: Peter Čenecký
Výtvarné návrhy: Svetozár Mydlo
Dramaturgie: Mirka Čibenková
Choreografie: Eva Burdová
Režie: Juraj Nvota a Stanislav Štepka
Tančí členové souboru SĽUK

Hodnocení: 100%

< Předchozí		Další >