Italská povaha – stručná přehlídka po italské způsobu komunikace, kterou asi poprvé popsal fejetonista Bepe Severgnini. Ano, je to termín Bella Figura. Je obsažným názvem hry dramatičky Yasminy Rezy. V režii této autorky měla hra svou francouzskou premiéru v roce 2017, v Toulonu.
„La bella figura“ není jenom název hry. Je to komplex myšlenkových pochodů a činů, přiznejme si, nejenom italských. Patří sem gesta i oblékání, od účesu po obuv a komunikace jako taková. Jde o posuzování, jak člověk působí na jiné a jak myslí i na sebe. Bella figura je komplex vztahových úkonů, patřících obecně do té či oné společenské vrstvy.
Yasminu Reza známe z inscenace Kumšt /také pod názvy Art, Obraz/, hrané v Městském divadle v Brně, kde se postavy ve vytříbeném dialogu přou o hodnotu abstraktního obrazu. Stejně jako u poslední premiéry, mají texty autorky zvláštní věrohodnou dikci. Je radost poslouchat ten příval dialogů, náhlé změny nejenom tempa, ale i obsahů, které vždy logicky do sebe zapadají. Ta významová přesnost vytváří v divákovi radost, cítí, že se vše odehrává, jak má. Žádná nečekaná překvapení, žádný inscenační fígl, který by diváka udivil. Vše probíhá v logických střetech, s vytříbeným jazykem.
Dialogy hry naráží na jistý problém. A to je městská řeč. Cosi jako Bühnenrede. Překladatel hry, Michal Lázňovský dokázal převést živé dialogy autorky do nenápadného, ovšem po všech stránkách kvalitního českého výraziva. A tak plynou slova a věty, chvástání i urážky, příkladné nedorozumění, které občas v divácích vyvolají výbuchy smíchu a někdy, díky správnému načasování slovních ataků, až diváka zamrazí.
Ty otázky, postoje, jsou nejenom francouzské, jak je autorka představuje. Ony jsou všeobecně platné: Úspěšní lidé střední generace postupně odhalují své deprese. Buď je důvodem neúspěch v podnikání, v kariéře, neúspěch v manželství, v mileneckém dobrodružství, nejistota z budoucnosti. Ti lidé se „cpou“ prášky, nebo řeší své problémy alkoholem, jsou někdy extravagantní, jindy bezradní. A v této „opičárně“ sedí jejich o generaci starší žena. Moudrá, zkušená, ovšem stejně bezradná, jako její příbuzenstvo, které ji obklopuje. Mělo to být setkání u příležitosti maminčiných narozenin. Ale něco se tady pokazilo. Správně řečeno, pokazilo se všechno a divák někdy neví, má-li se tomu smát, nebo nad tím zaplakat.
Hořkou komedii Bella figura režíroval Mikoláš Tyc. Vedl těch pět jednajících postav citlivě, vše podřídil hodnotám textu a bylo to správné rozhodnutí. Správná byla i volba téměř neutrálního prostředí scény Andreje Ďuríka i kostýmování Petry Krčmářové. Postavy byli oblečeny tak, aby co nejvíce vypovídali každá svému charakteru.
Hudební stránku inscenace doprovodil interludii herec MdB, Lukáš Janota. Původně vystudovaný klarinetista opět ukázal, že není „jenom“ muzikálovým hercem divadla, ale také talentovaným muzikantem.
Na pořadí v recenze by měl být prostor i na hodnocení jednotlivých herců. Snad mi odpustí, když to „vezmu šmahem“. Všichni byli totiž výborní, věrohodní, zvláště se ale musím zmínit o paní Herfortové, která v roli Yvony Blumové rozehrála krásný part doyena celé společnosti, dámu s elegancí a bravurou.
Zapomněl sem ještě na něco…? Ano, dramaturgem této zdařilé inscenace je Jan Šotkovský, který rád vyhledává a nachází zajímavé tituly, obohacující repertoár divadla.
Zdroj foto z inscenace: https://www.mdb.cz/inscenace/524-bella-figura /
| < Předchozí | Další > |
|---|