Divadlo Tyjátr vzniklo v pěti lidech v roce 2002 pod Otrokovickou besedou. Nyní početnější parta nadšenců do divadla a hraní je zaměřena především na pohádky a komedie a nebrání se ani různým akcím města Otrokovice. Ve svém repertoáru mají například Wildeovo Strašidlo Cantervillské, Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Podfuk, Brouka v hlavě nebo pohádky Kráska a zvíře, Jak rozesmát princeznu nebo Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert.

Ve Vizovicích se rozhodli předvést ruskou klasiku Ženitba od Gogola. Hned první scénou jsme se dostali do Ruska 19. století, kde se rozpoutá boj o jednu nevěstu. Ženit by se chtěl každý a nevěsta je jen jedna. Tím se rouzpoutává poutavá a především vtipná fraška. Potenciální ženichové mají každý svá pro a proti. Nebo spíše to proti. Jeden je krásný, ale moc nemluví, druhý je tlustý, ale bohatý, třetí je z armády, a mluví naopak zas až moc. Čtvrtý je přehnaně galantní a úslužný a ze všeho nejvíce touží po ženě znalé francouzštiny. Agatja je pak příjemně nerozhodná a rozpustilá.

Za pochvalu určitě stojí navození ruské atmosféry, a to především honosnými kostýmy. Dlouhé šaty, zdobené uniformy a dlouhé prokládané kabáty udělaly skvělý efekt. A vodka, kterou téměř všichni popíjeli či do ní stavěli květiny, byla pomyslnou třešničkou na dortu.

Hra byla vtipná sama o sobě, ale na reakcích publika hodně udělal i fakt, že se jednalo o herecké nadšence a ne ostřílené profesionály. Ti by asi ustáli každou scénu a nevybuchovali smíchy. Především představitel jednoho z ženichů v jedné chvíli zadržoval smích tak, až celý zrudl a nakonec se srdečně rozesmál, až nemohl přestat. Tato situace se několikrát opakovala, až nešlo poznat, kdy herci improvizují a kdy hrají podle scénáře. Smích byl však tak nakažlivý a upřímný, že jim nešlo nic vyčítat, a naopak se také zasmát a ze všech sil zatleskat.

Co bylo však hodně rušivé a s herci nemělo nic společného, bylo chování některých diváků. Jednalo se sice o představení v kulturním domě malého města, kde nikdo neočekával vymóděné róby a chování na vyšší úrovni, ale přeci jenom slušnost je slušnost. To, že se na řečnické otázky znějící z pódia neodpovídá, by měly vědět už děti na základní škole. A smát se tak nepřiměřeně, že není slyšet herce? Možná jsem moc prudérní, ale podle mě do divadla takové chování nepatří.

Herci Tyjátru se navzdory všemu smíchu s Gogolovou fraškou pěkně poprali a vysloužili si dlouhý a zasloužený potlesk.

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba
Divadlo Tyjátr, Otrokovice
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Tomáš Ševčík http://foto.vyzj-art.cz

< Předchozí		Další >