Žákyně 2. a posléze 3. třídy Helenka Součková zvaná též Moby-Dick už dávno odrostla dětským střevíčkům. Místo nich teď v dramatizaci románu Darda spisovatelky Ireny Douskové obouvá nemocniční galoše a s humorem sobě vlastním se snaží vypořádat se všemi peripetiemi, které jí život staví do cesty.

Ať mír dál zůstává
Pro Helču Součkovou se stává listopad 1989 předzvěstí nejkrásnějšího období v jejím životě. Radost z pádu nenáviděného komunistického režimu doplňuje zamilovaností k Jindřichu Dardovi, který se posléze stane jejím manželem. V manželství je velice šťastná, narodí se jí dvě krásné děti a pracuje jako herečka. Co víc si může přát? Postupně se ale štěstí a idyla začíná z jejího života vytrácet a obraz pohádky s happy endem nabývá trhlin. Z Jindřicha se stane vážený obchodní ředitel české pobočky nadnárodní firmy Happy Power a svou důležitost se snaží přenést i k rodinnému krbu, kde ho jeho pubertální děti jednoduše ignorují a Helena se i přes konflikty snaží udržet poklidnou atmosféru. Sama však musí navštěvovat psychoterapeuta, aby se z rodiny i z divadla nezbláznila. Pomyslnou poslední kapkou v Helenině manželství se stane nehoda, způsobená Jindřichovou cholerickou povahou, při níž je ohroženo synovo zdraví. Jindřich odchází od rodiny, Helena začíná zkoušet novou hru s příznačným názvem Pokálení a zůstává sama na dva puberťáky. Aby toho neměla málo, lékaři jí diagnostikují rakovinu prsu. Zdá se, že na jednoho člověka je to příliš mnoho ran najednou. Helena ale má štěstí, že má nezdolnou povahu, dvě milující děti a spolehlivé přátele, kteří jí pomáhají překlenout všechny nepřízně osudu.

„Kdyby se tak divadlo nemuselo dělat s lidma“
Při zhlédnutí představení Divadla Na Jezerce Darda se člověk neubrání konfrontaci s představením Hrdý Budžes, které spojuje autorka textu, Irena Dousková, a představitelka hlavní úlohy, herečka Bára Hrzánová. Darda je oproštěna od naivního a dětského vidění, předkládá divákovi život pětačtyřicetileté ženy, který je prošpikován všemi možnými nesnázemi. Výkon Báry Hrzánové je opět dechberoucí. Divák jí věří každé slovo, slzu i zasmání, velice přirozeně přechází od pláče k smíchu, od optimismu k beznaději. Svou postavu nehraje, ale žije. Báře velmi zdatně sekunduje Lenka Vlasáková, která převážně ztvárňuje Helenčinu kamarádku Julii a dospívající dceru. Petr Vacek je v roli Jindřicha Dardy nepříjemný, vznětlivý a arogantní, tudíž přesný opak Heleny. Principál divadla Jan Hrušínský si zahrál sám sebe, tedy ředitele divadla, a k tomu ještě psychologa a Helenina otce. Psycholog v jeho podání na vše ordinuje lázně a potvrzuje rčení, že psychologové a psychiatři jsou někdy většími blázny, než jací jsou jejich pacienti. Karel Freistein je pro Hrušínského tvrdým oříškem, který není ještě rozlousknutý. Herci Miluše Šplechtová, Michal Kern, Rostislav Novák a Martin Sitta ztvárňují další osoby, které patří více či méně do Helenina života.

Režisér Arnošt Goldflam byl postaven před nelehký úkol – vytvořit úspěšné a už dospělé pokračování prvního dílu o životě Helenky Součkové. Výsledek stojí za zhlédnutí, ale legendárního Hrdého Budžese bohužel nepřekoná. Inscenaci škodí celková délka, která je zbytečně natahována pohádkami, scénami s vietnamskými prodavači a dalšími vedlejšími liniemi, které knize prospívají, ale divadelnímu pojetí zbytečně ubírají na svižnosti a jejich vynechání by ani nenarušilo plynulost a srozumitelnost hry. Pro diváky neznající knižní předlohu budou matoucí narážky na černochy ve scénách s dceřiným přítelem. Tomu by se dalo předejít použitím lepšího kostýmu. Celkově ale hodnotím představení jako povedené zásluhou již zmiňované Báry Hrzánové.

Název představení: Darda
Žánr: Tragikomedie
Uvádí: Divadlo Na Jezerce
Režie: Arnošt Goldflam
Autor textu: Irena Dousková
Hrají: Barbora Hrzánová, Miluše Šplechtová, Lenka Vlasáková, Petr Vacek, Jan Hrušínský, Michal Kern, Rostislav Novák, Martin Sitta
Premiéra: 12. prosince 2012
Hodnocení: 60 %

foto: www.divadlonajezerce.cz, Ivan Kahún