Když v roce 2010 spatřil světlo filmového světa snímek Králova řeč, okamžitě si dokázal získat city neurozených diváků a dokonce obměkčit i zkamenělá srdce kritiků a akademiků. Málokdo si však v té době uvědomoval, že film je adaptací „méně“ známé divadelní hry Davida Seidlera. Naštěstí se po uvedení filmu do kin dokázala prosadit i samotná hra, a tak není divu, že se s koktajícím králem roztrhl na českých jevištích pytel. A to pardubické nevyjímaje.

 

Zákulisí královské rodiny bylo, je a bude pro obyčejné smrtelníky vždy lákavé a ve většině případů i zapovězené. O to víc se pak odhalení pikantní královské aférky těší širokého zájmu veřejnosti. Mnozí ze čtenářů těchto bulvárních článků si zřídka uvědomí, že se ani samotným členům královské rodiny nevyhýbají též obyčejná lidská neštěstí.

Druhá světová válka je na spadnutí a Velká Británie potřebuje ve svém čele silnou osobnost, která bude vést vítězné tažení proti Hitlerovi a zároveň dodá rozpolcenému národu potřebnou podporu a jednotu. Avšak po smrti krále Jiřího V. otřásá královskou rodinou jeden skandál za druhým, za kterými ve většině případů stojí vztah korunního prince Eduarda s dvakrát rozvedenou Američankou Wallace Simpsonovou. Proto veškeré válečné břímě nakonec padá spolu s královskou korunou na hlavu Eduardova mladšího bratra Alberta (později Jiřího VI.). Jenomže ani Bertie není kvůli svému handicapu zrovna vhodným kandidátem na monarchu, a tudíž se musí podrobit svérázné léčbě, která ho má zbavit vady řeči.

David Seidler napsal jedno z nejpůsobivějších dramat 21. století. I přesto, že je příběh zabalen do přitažlivého královského pozlátka, ty nejdůležitější prvky (čisté přátelství, lidskost, láska, statečnost, odvaha a nezaměnitelný britský humor) v něm dokáží samostatně fungovat a zároveň si také získat divákovu maximální pozornost. Z předchozích řádků tedy může vyplývat, že přínos režiséra do inscenace je minimální. Opak je ale pravdou, neboť režisér Petr Novotný dokázal Seidlerovu hru dovést téměř k dokonalosti. Inscenace v Novotného rukou jenom kvete, ale současně si dokáže držet svižné tempo vyprávění. Další zásluhu na brilantně propracované vizuální složce představení mají i kostýmy Romana Šolce a scéna Ivo Žídka.

Ani hereckým výkonům se nedá nic upřít. Martin Mejzlík dokáže velice citlivě obnažit křehkou psychiku zakomplexovaného krále, která si nese šrámy z dětství, a zároveň se opřít do náhlých a nekontrolovatelných výbuchů vzteku.

Přestože logopeda Lionela Loguea v podání Jiřího Kalužného trápí jeden neúspěšný herecký casting za druhým, dokáže ustát nátlak vyvíjený ze strany Myrtle (Dagmar Novotná) pro návrat do Austrálie, aby mohl svým bezprostředním chováním a dlouholetou úspěšnou praxí pomoci králi i národu. Ačkoliv jsou Bertie a Lionel diametrálně odlišné osobnosti, dokáží jejich představitelé mezi nimi vytvořit velmi silné přátelské pouto postavené na důvěře, jež je okořeněná typickým suchým humorem.

Alžběta Petry Janečkové sice působí napovrch chladně a neustále se snaží klást důraz na zachování královské etikety, ve skrytu duše však svého manžela velice miluje a je mu nepostradatelnou oporou.

Se svými postavami si velmi dobře poradili také Pavel Novotný (Eduard) a Alexandr Postler, který s naprostou věrohodností ztvárnil ministerského předsedu Winstona Churchilla.

Představení Králova řeč šlape jako dobře promazaný stroj, který dokáže vyburcovat diváka k slzám i k neutuchajícímu aplausu. Na závěr tedy musím už jen konstatovat, že ve Východočeském divadle Pardubice vznikla další mistrně provedená inscenace, která filmovou verzi strčí hravě do kapsy.

Králova řeč
Uvádí: Východočeské divadlo Pardubice
Režie: Petr Novotný
Autor textu: David Seidler
Hrají: Martin Mejzlík, Jiří Kalužný, Petra Janečková, Dagmar Novotná, František Švihlík j. h., Alexandr Poster, Pavel Novotný, Jan Hyhlík, Petr Dohnal, Václav Dušek, Martina Mejzlíková, Vladimír Chmelař, David Šimůnek
Premiéra: 26. a 27. dubna 2014
Hodnocení: 93 %

Foto: www.vcd.cz, Josef Vostárek

( 2 hlasů )

< Předchozí		Další >