Film Zkrocená hora má deset let

To mezi náma je na teď. Já teplej nejsem. – Já taky ne…  Kdo z filmových fajnšmekrů by si nevzpomněl na deset let starý americký film Zkrocená hora, který v sobotu 28. února reprízoval druhý program České televize.  I když snímek získal vedle Zlatého lva v Benátkách i tři Oscary, jeho přijetí u publika nebylo zase až tak jednoznačné.  Ne všichni „skousli“ lásku mezi dvěma rozhodně ne zženštilými kovboji.

Film, jehož základem byl propracovaný scénář  (Larry McMurtry, Diana Ossana) a který rozsvítil až režisér Ang Lee, ovšem stojí a padá s herci, a to herci prvotřídními. A nejsou to jen ti dva hlavní představitelé Jake Gyllenhaal a dnes už nežijící Heath Ledger, nebo jejichž ženské protějšky Michelle Williams a Anne Hathaway, ale i ti ostatní, kteří dávají příběhu autentický ráz a opravdovost.  I díky tomu patří Zkrocená hora k nejpůsobivějším milostným romancím na plátně.  Nelze přitom nezmínit horské exteriéry a malebnou kameru (Rodrigo Prieto) či podmanivou a s filmovým vyprávěním tolik korespondující hudbu, jejímž autorem je Gustavo Santaolalla.

A tak jsem si znovu během sledování snímku uvědomil, kam až režisér zašel, co všechno naservíroval publiku a jak přesně vystihl Ameriku 60. a 70. let minulého století. Ne všichni mají tolik odvahy natočit zrovna „takový příběh lásky“, který sice prožívají na světě miliony lidí, ale možná jen hrstka se k tomu otevřeně přizná. Kolik mužů žije v normálním manželství a přitom je přitahuje vůně a náruč druhého muže. Proto musí s kámošem do hor nebo na rybolov…

Ten film je zkrátka o životě i touhách, o radosti a zároveň  o nenaplněnosti a frustracích  hrdinů a spoustě hořkých slz.  Jasně,  visí v něm bezvýchodnost  a pro jednoho z hrdinů končí příběh násilnou smrtí, nicméně od samého začátku je proplétán rozvernými či dynamickými scénami obnažující charaktery i temperament protagonistů.  Je na co se dívat a co s nimi prožívat. Člověk si přitom leccos uvědomí, leccos mu docvakne, aby propadl příběhu, který tolik voní člověčinou.  A to je právě to, co se mi na Zkrocené hoře líbí a co ji dělá přitažlivou i po těch letech.

 
Foto: archiv autora