I když v poslední době slavil v kinech úspěchy s komediemi nebo pohádkami, filmografie Zdeňka Trošky má přece jenom rozmanitější žánrový rozměr. Patří tam třeba historický film Poklad hraběte Chamaré nebo komorní snímek Zkouškové období. Dodnes má však úspěch i jeho komedie ze školního prostředí Bota jménem Melichar. Nyní ovšem dokončuje další rodinný snímek, jehož pracovní název zní Strašidla, přičemž v plánu má už pěkně dlouho zfilmovat román Joža Nižnánského Čachtická paní.

 

 

Točíte nový film. O čem bude a do jakého žánru by měl patřit?
Je to úsměvný příběh ze současnosti s pohádkovým motivem, něco ve stylu Jak utopit dr. Mráčka nebo Dívka na koštěti. O rodince strašidel, která už nemá dneska kde ani koho strašit a tak se musí za pomoci mladého úředníka z obecního úřadu zapojit mezi lidi. Zkrátka film pro celou rodinu.

Scénář k němu jste si napsal sám?
Námět a vlastně první verzi scénáře mi poslal pan Jiří Kos, jenže toho sepsal tolik, že by to vystačilo na celý seriál. Proto jsme s kolegou Markem Kališem museli příběh „zeštíhlet“ a vybrat jen několik navazujících motivů, které tvoří ucelené vyprávění.

Kdo všechno je v týmu, kde film točíte a kdo z herců se v něm objeví?
Jak jsem už zmínil, spoluscenáristou a druhým režisérem je Marek Kališ, kameramanem Martin Duba, hudbu skládá Miloš Krkoška, kostýmy vytvořila Lucie Ulíková, masky Nevena Thielová, film stříhá Dalibor Lipský. Před kamerou uvidíte Terezu Kostkovou a její maminku Carmen Mayerovou coby čarodějnice, hejkala hraje Broněk Kotiš, vodníka Jiří Dvořák, vílu Jitřenku Sára Sandeva, mladého úředníka Vladimír Polívka, jeho sestra Anička Polívková hraje učitelku češtiny a chemie, ředitele školy Václav Postránecký, ředitele divadla Petr Nárožný, režiséra Matěj Hádek, majitelku prádelny Tereza Bebarová a další. Film jsme natočili v blízkosti Prahy, kolem Karlštejna, na zámku Líšno, v Lázních Toušeň.

Máte spočítáno, kolikátý je to váš film?
Tak to jste mě zaskočil, doteď jsem to pořádně ani nepočítal. Asi dvaadvacátý nebo třiadvacátý.

Vím, že před lety jste chtěl natočit romantický horor Čachtická paní, ale tehdy se to nevyšlo. Někde jsem ale četl, že to máte stále v plánu. Je to pravda, měl byste do toho ještě chuť?
Ano, přepis bestselleru Joža Nižnánského Čachtická paní je připraven ve scénáři, zatím pořád sháníme peníze na jeho natočení. Nechtěl bych, aby to byla jen nějaká televizní inscenace, ale opravdový film, výpravný a napínavý.

Co vaše operní režie? Rýsuje se v tomto směru něco nového?
Ve Státní opeře v Praze se už přes deset sezon hraje moje Rusalka a Carmen. Stále dostávám nabídky na další režie oper z českých i slovenských divadelních scén, ale vždycky to koliduje s natáčením filmu. Před několika dny jsem musel poděkovat za nabídku z Košic, kde si přáli Janáčkovu Lišku Bystroušku.

Vzpomenete si, na jaké opeře jste byl poprvé? Kolik vám tehdy bylo?
Byla to Prodaná nevěsta, se kterou hostovala českobudějovická scéna ve Strakonicích. To jsem chodil do šesté třídy, tedy ve dvanácti letech.

Pokud vím, tak jezdíte také po vlastech českých s talk show Troška humoru nikoho nezabije. Na co se vás lidé většinou ptají, co je zajímá nejvíc?
Těch otázek je mnoho, od vzpomínek na herce a herečky, se kterými jsem spolupracoval a kteří už mezi námi nejsou, až po veselé příhody z natáčení. Lidi obvykle zajímá, co natáčím, co chystám, co rád jím, kam jezdím na dovolenou, co si myslím o kriticích mých filmů atd.

Vím, že jste rodem Jihočech, který kvůli práci žije v Praze. Ale stejně by mě zajímalo, kolik času v roce trávíte v rodných Hošticích?
Pokud nemám v Praze co do činění, jedu domů do Hoštic. Tam ten čas běží nějak pomaleji, nikdo nikam nepospíchá, vše plyne hezky v poklidu. Takže bydlím v Hošticích a pracuju nebo přespávám v Praze.

Co pro vás znamená rodná hrouda?
Rodná hrouda je domov, vzpomínky na krásné dětství a dospívání, prostě podstata mě samotného. Jsem hrdý na to, že jsem Jihočech, vesničan a vůbec Čech.

Jak hodláte strávit Vánoce a vůbec konec roku?
Nemám Vánoce rád a Silvestr přímo nesnáším. Tento čas přímo protrpím. Skoro celý pročtu a prospím. Ale s Novým rokem se nadechnu a jsem hned plný energie.

Foto Robert Rohál a Honza Dušek

< Předchozí		Další >