Strach, beznaděj, nejistota. Režisér Jan Hřebejk přichází s emotivně laděným koprodukčním dramatem z dob ponuré československé historie z let 1947 – 1953, který volně navazuje na první díl trilogie s názvem Rodinný přítel.

 

 

Majitel kadeřnického salonu Valentino, Otto (Jiří Macháček – Samotáři, Horem pádem) se po válce, kde byl spolu se svým švagrem, mučen gestapem, vrací ze sanatoria ke své rodinné živnosti a nic mu nebrání v tom, aby jeho podnik úspěšně pokračoval ve své existenci. Nicméně doba je zlá a díky silnému vlivu KSČ, je jeho podnik znárodněn a vedení se ujímá jeho blízký (ne)přítel.

Těžká atmosféra filmu i díky ponuře osvětleným scénám v každém druhém záběru, nás táhne do vlivu depresivní melancholie doby, kdy udavačství bylo bodem číslo jedna a dramatická hudba, která je na místě spojena i s dobovými písněmi 40.let, podtrhuje místy hluché a napjaté scény.

Nicméně film není v plné šíři pouze zahalen do dramatického žánru, ale nabízí v menších úsecích i břitký humor. Scéna rodinné vánoční večeře, kde pro změnu „nehoří maminka“ jako v Pelíškách, ale naopak vánoční stromek za doprovodu veselé klavírní hudby, je toho příkladem.

  

Další velmi podařenou scénou je „ruská nehoda v salonu“, která působí tragikomicky a je příjemným odlehčením mrazivého děje.

Vtipné bonmoty příbuzných, kteří jsou naopak donuceni se na komunistických svátcích přímo podílet, včetně proslulého Svátku práce: „Až mne budeš hledat, tak jsem se propadl hanbou.“, dokreslují českou mentalitu, která i ve zlých dobách dokázala čelit životu s humorem a nadhledem sobě vlastním.

Jeho švagr Jindřich (Martin Finger – Já, Olga Hepnarová), který pracuje na pražském letišti, je naopak zatvrzelý demokrat a nebojí se za svou pravdu bojovat. Rád své sousedy provokuje vystavenými modlami v podobě demokratických vůdců, což jeho rodinu přivádí do nepříjemné pozice.

Ve filmu uvidíme místy jemné náznaky na první díl (sny Jindřichovy dcery o rodinném příteli a retrospektivní závěr filmu, který abstraktně propojuje minulost s přítomností – tentokrát do období 60.let), ale film je koukatelný sám o sobě, v případě, že jste první díl prozatím neviděli.

  

Otto, jakožto věčný optimista a idealista, se stává v očích státní bezpečnosti „personou non grata“ a je potřeba jej rychle „uklidit“ z dohledu do psychiatrické léčebny na Slovensku. Nicméně není od věci popřít, že se v léčebně hlavní hrdina nakonec opravdu zblázní a dojde k silnému dějovému zvratu, který by málokdo z nás čekal. Celá Ottova rodina musí později, i díky měnové reformě, bojovat o přežití samotné. 

Velký herecký prostor zde dostali i dětští herci, kteří zakoušejí nepochopení ze strany svých rodičů.

Jindřichova dcera se vzdaluje svému otci a Ottův syn je pro změnu spíše synem Jindřicha než Otty.

Romantika, která předcházela v prvním díle,je v tomto příběhu naopak nahrazena melodramatem prokládaným tragikomedií. Dezertér, jehož projekci si objednalo již přes 200 kin, má silný potenciál. Doufejme, že poslední díl s názvem Nápadník, který bude mít premiéru 16. listopadu a má být pro změnu čistě komediálním žánrem, neshodí pomyslnou laťku této trilogie, která má naději na to, být dalším kvalitním dílem české kinematografie.

  

Zahradnictví: Dezertér

ČR, Slovensko, Polsko - 2017

Žánr: tragikomedie

Režie: Jan Hřebejk

Scénář: Petr Jarchovský

Producent: Viktor Tauš

Výtvarník filmu: Jan Kadlec

Kamera: Bartek Cierlica

Umělecký maskér: Zdeněk Klika

Výtvarnice kostýmů: Katarína Štrbová Bieliková

Hudba: Petr Ostrouchov

Střih: Vladimír Barák

Zvuk: Jiří Klenka

Hrají: Jiří Macháček, Gabriela Míčová, Klára  Melíšková, Aňa Geislerová, Martin Finger, Karel Dobrý, David Novotný, Lenka Krobotová, Sabina Remudová, Vendula Svobodová, Zuzana Konečná, Zuzana Mauréry, Alexandr Minajev, Kryštof Racek, Aneřka Rouhová, Barbora Suchá, Dalibor Vinklát, Miroslav Táborský, Ondřej Sokol

Hodnocení: 65%

ZDROJ FOTOGRAFIÍ: CinemaArt

Premiéra filmu: 28.9.2017

< Předchozí		Další >