Miloš Forman jako jediný z českých režisérů, kteří kdy emigrovali (připomeňme uměleckou rezignaci Gustava Machatého, Františka Čápa, Ivana Passera, Vojtěcha Jasného, nemluvě o Janu Němcovi atd.), plně souzněl s cizím prostředím a prosadil se v něm. Musel se vzdát "českého" uvažování a ironizující drobnokresby, jak ji známe z jeho tuzemských komedií. Autorský náhled vyměnil za inspiraci tamními literárními či divadelními předlohami.

I v Americe natáčel skvostná a Oscary oceňovaná díla, avšak z jeho strany se jednalo hlavně o bravurně zvládnuté řemeslo: rozhodující podněty přinášely již samotné zpracovávané látky. Přičteme Formanovi k dobru, že je dokázal nejen převzít, ale hlavně umocnit. Průběžně jej zajímal osud nějakým způsobem výjimečného, běžnosti se vymykajícího člověka, jenž se ocitne v konfliktu s pokryteckou společností, neřkuli s jejími represivními mechanismy. Kolem 18. února, na kterýžto den připadá režisérovo narozeninové jubileum, se na obrazovce díky České televizi i Nově dočkáme řady Formanových filmů, které dokládají rozdíly mezi českým a americkým stylem -vedle dokumentů spatříme Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Amadea a Lid versus Larry Flynt.

O Formanovi vyšla česky řada studií a knížek, daleko více než o kterémkoli jiném tvůrci, všechny byly povětšinou uctivé a jen zdráhavě se dotýkaly sporných stránek jeho životní i umělecké dráhy. Vyhýbal se konfliktům a nechtěl být spojován s politickými protesty. Je známo, že počátkem 80. let, když v Praze natáčel Amadea, poskytl smířlivý rozhovor přednímu komunistickému novinářskému normalizátoru z Rudého práva Janu Klimentovi - a přivolal tím na sebe hromy a blesky zásadovějších emigrantů. Ostatně právě Formanův Amadeus zůstával dlouho jediným "emigrantským" filmem, který byl v komunistickém Československu uveden.

Jiným zvláštním rysem je Formanovo svého druhu bájení. V početných rozhovorech (novinových i filmových), pokud je porovnáme v časové ploše několika desetiletí, nalezneme měnící se údaje o různých událostech, až přestává být zřetelné, jak se vlastně odehrály. Pokud pak nějaký žurnalista důvěřivě vychází z toho, co Forman kdy pronesl a co o něm - mnohdy na základě jeho výpovědí - sepsali jiní, vzniká podivuhodná změť nepřesností, dokonce mýtů a fikcí. Nejnověji se to přihodilo v sedmém čísle časopisu Respekt. O Formanovi přinesl obšírný několikastránkový text, pokoušející se poodkrýt taje, které se váží k jednotlivým etapám režisérova života i tvorby.

Dovolím si celé znejasnění předvést na případu Hoří, má panenko: koprodukce s Pontim se zadrhla, když proradný italský producent požadoval zpět svůj vklad. Jenže výše vkladu se různí a autor článku navíc tvrdí, že film hned skončil v trezoru. Jenže ve skutečnosti: sotva byl film dokončen, už měl předpremiéru (v říjnu 1967) ve Vrchlabí, kde se natáčel, a v polovině prosince téhož roku vchází do celostátní distribuce. Spatří jej tři čtvrtě milionu lidí...

Jinou nejapností je tvrzení naznačující, že zradikalizovaní francouzští režiséři, kteří v bouřlivém roce 1968 předčasně ukončili festival v Cannes, tak učinili nejspíš proto, že "neměli svou tvorbou světu co nabídnout." Zkrátka: ověření mnoha zvěstí kolujících kolem Formana by mohlo přinést jen bedlivé prozkoumání archivních (nejen barrandovských) pramenů. Asi takové, jaké podnikl Štěpán Hulík v knize Kinematografie zapomnění, na těchto stránkách nedávno recenzované. A ještě drobnost na závěr: autor výše zmíněného „respektního“ článku si navíc plete kapitána Flinta z Ostrova pokladů s protagonistou Formanova filmu: ač výslovnost zůstává stejná, správně se píše Lid versus Larry Flynt...

Zdroj foto: Česká televize

Formanovy filmy v televizi:

Amadeus: pátek 17.2., ČT 2, 21.05
Hoří, má panenko: sobota 18.2., Nova, 12.30
Miloš Forman: Co tě nezabije...: sobota 18.2., Nova, 9.50
Miloš Forman - anerická léta: sobota 18.2., ČT 2, 20.55
Lid versus Larry Flynt: sobota 18.2., ČT 1, 22.10
Lásky jedné plavovlásky: neděle 19.2., ČT 1, 17.10