Rambův příběh je známý už velmi dlouhou dobu. Je to už téměř 30 let, kdy byl uveden do kin první díl. I když se může film na první pohled jevit poněkud omšele, vracím se k němu proto, že byla pro jeho natočení použita celá řada (na tu dobu) novátorských prvků , ze kterých víceméně vycházejí i filmy současné.

Na první díl Ramba se tak dá i po dvaceti letech stále koukat, a pokud se umíte do děje vtáhnout, nudit vás zbytečně vleklými, nicneříkajícími scénami nebude. Přitom je zvláštní, že se skoro celý děj odehrává jen v lese poblíž malého města a téměř bez zvláštních efektů.

Rambo je představen jako válečný veterán, který hledá své bývalé kamarády a sám vypadá trochu ztraceně.

Příběh začíná scénou, ve které přichází tulák ve vojenském kabátě pěšky po hlavní silnici do města. U prvního stavení si ho všímá místní šerif a ptá se jej, co má v plánu. Rambo však není příliš výřečný, a tak jej panovačný šerif odváží na druhý konec města, aby se jej zbavil a neměl zbytečné problémy. Přitom je už od začátku jasné, že tam udržuje pořádek pevnou rukou. Divák tak má pocit, že je taková starost poněkud přehnaná, když Rambo vlastně nic neudělal – přece jenom prochází a shání něco k snědku.

Výhružku šerifa ale nebere vážně, a tak se nechá poněkud zbytečně zatknout. Na policejní stanici se při prohledávání odehrává série flashbacků z Vietnamu, které Rambo prožil. Styl, jakým s ním policajti zacházejí trochu připomíná válečný vietnamský lágr a náš hrdina se tak jeví jako někdo, kdo byl delší dobu odtržený od společnosti a v civilizaci se octnul teprve nedávno.

Místní policajti nejsou ale žádní svatoušci a skoro každý z nich si rád kopne nebo jinak uleví, aby z nich měl tulák respekt. Zdrženlivou roli v takových scénách hraje zrzek Mitch. Ten jakoby si uvědomoval, že není v pořádku si takhle s neznámým bláznem zahrávat.

Scény v policejní stanici evokují silný pocit boje proti zavedeným pořádkům. Jejich familiární přístup a Rambovo nepochopení situace, v jaké se nachází, připomíná bezpráví života běžného člověka.

Ono bezpráví symbolizuje situace, ve které se jej policajti snaží oholit břitvou. Rambo má další flashback, ve kterém jej vietnamský důstojník řezal velkým lesklým nožem. Musí rychle pryč, a tak se s použitím síly a přesných kopanců šťastně probojovává z policejní stanice, krade motorku a ujíždí směrem k lesu.

Všichni policajti z města, vrtulník a psovod s dobrmany, jsou na nohou. V lese je už Rambo se svým ozubeným nožem jako doma. Rychle si spíchnul tričko z plachty a vyráží směrem do kopce. Policajti nad tím přitom kroutí s úsměvem hlavou, jenom blbec by se snažil utéct na kopec.


Sejmout Ramba je vlastně v tu chvíli nejjednodušší řešení. Nějaký bývalý voják, který se začal toulat a obtěžuje svou přítomností spořádané spoluobčany, není jistě nic, co by se nedalo u soudu obhájit. Vzít v tu chvíli spravedlnost do vlastních rukou je celkem rozumné řešení, když si představíme všechny ty rodiny, které žijí celý život civilizovaně.

Policajti také v příběhovém spádu zjišťují až postupně, s kým mají tu čest. Zelené barety jsou pro ně pojem a každý ví, že to jsou tvrdí hoši. Zrzek Mitch má další důvod pochybovat o tom, co šerif vlastně provádí.

Další série scén vyvolává k Rambovi respekt, je zajímavé jak přesně a kreativně klade policajtům do cesty různé dřevěné pasti. Daří se mu dokonce oddělat psovoda i s dobrmany.
„My jeho nelovíme, on loví nás,“  říká Mitch.

Zhruba v polovině filmu Rambo všechny policajty buď svázal, nebo jinak znehybnil. Na brutální podmínky a situaci, kdy po něm při každé příležitosti stříleli, se však chová stále dost humánně. Může si i dovolit přiložit nůž na krk šerifovi a říct:
„Ve městě jsi zákon ty, tady zase já. Nech to plavat, nech mě jít.“

Nicméně les je v obležení. Chytila se toho i média, a tak po poslední honičce probíhá bilancování. Přichází také plukovník Trautman a vysvětluje, co je Rambo vlastně zač. Šerif tento fakt odbývá (jak jinak) a vzniká tak přímý konflikt mezi dvěmi různými názory na věc a dvěmi různými osobnostmi. Trautman versus šerif, přičemž plukovník je na rozdíl od Ramba informovaný člověk a dobře ví, jak se ve společnosti chovat. Po zbytek příběhu se tedy drží své role nezávislého pozorovatele a jen policii upozorňuje, co by se mohlo stát.

Trautman se snaží i pomáhat. Volá Ramba vysílačkou  jako „velitel jednotky“. Ta doba už je pryč, ale tulák na plukovníka reaguje a odpovídá. Tato scéna víceméně vysvětluje rozdíl mezi Trautmanem a Rambem. Ten totiž žije stále v minulosti a vše co se kolem něj děje má zafixované v jakémsi souboru vojenských pravidel, kdy byli s klukama ještě v akci. Očividně si úplně neuvědomuje, v jaké situaci se nachází a co vlastně dělá.
„To oni prolili krev první,“ končí Rambo rozhovor.

Druhý den ráno však potkává v lese kluka, kterého nechává jít. Tato scéna vysvětluje, že i když se řídí podle svých pravidel, stále ví, kdo je jeho „nepřítel“ a kdo není.
Svou vynalézavost a bystrou mysl ukazuje i ve starém dole, který za ním policajti odpálili. Zatímco pro ně už je Rambo mrtvý, on se s pomocí improvizovaných loučí a plaváním mezi krysami, se štěstím dostává ven.

Kromě Trautmana jsou všichni nepříjemně překvapeni, že se z toho Rambo dostal. Echo z vysílačky jim dává vědět, že se zmocnil jednoho vojenského náklaďáku a míří k městu. Tou dobou už je noc a namísto toho, aby Rambo uprchl, rozhoduje se vrátit tam, kde to všechno začalo.

Zapaluje benzínku, vykrádá obchod se zbraněmi a vybaven novou municí rozsekává policejní stanici na padrť. Šerif je u toho jako první a přišla chvíle, kdy už lituje, že se do takové akce vůbec pouštěl. Na vlastní pěst se ho ještě snaží sejmout, ale nejde to.

V rozstřílené policejní stanici se z ničeho nic objevuje i Trautman. Poprvé spolu mluví tváří v tvář, a zatímco si Rambo chystá další zbraně, snaží se mu plukovník domluvit.
„Mysli na to co děláš, budova je obklíčená, tahle mise skončila.“

Rambo je čistá duše a nedochází mu, že se před ním Trautman přetvařuje. Na druhou stranu mu dobře radí a celý film mu fandil. Ukazuje se, že se svými svěřenci musel vždy mluvit nějakým jazykem, ale stále k nim cítil sympatie.
Ramba však něco tíží.

„Nic neskončilo, já udělal všechno pro vítězství, ale někdo to tak nechtěl. Když jsem se vrátil, říkali mi na letišti, že jsem vrah dětí. Co jsou zač, že proti mně protestujou?“
V této scéně se vysvětluje vše, co se Rambovi honí hlavou. Mluví v ní úplně nejvíce.
„Pro mě není život v civilu nic. V poli jsme měli každý svou čest, vy kryjete záda mě, já vám. Ale tady nemám nic. Tam jsem mohl jezdit s lodí, řídit tank, měl k dispozici vybavení za milióny dolarů a tady nemůžu ani parkovat auto.“

Závěrečná scéna Rambovy vnitřní pochody do hloubky vysvětluje. Zkušenosti z „jiného“ života nejsou mnohdy kompatibilní a nepřenášejí se snadno do života běžného. Máme informace o různých psychických účincích z těžkých válek, která se odehrávala v minulosti a měla značné dopady na celé rodiny.

Nestačilo, že takový člověk třeba zemřel, ale když měl štěstí a vrátil se ve zdraví zpátky, byl většinou jiný, změněný, nevnímal starosti běžného života tak jako kdysi. Film Rambo nám ukazuje, že pokud děláme cokoliv, co nekoresponduje se starostmi běžného života, nesmíme zapomínat sledovat realitu okolo nás jaká je. V opačném případě se nám mohou naše činy vymstít.

Rambo: První krev (Rambo: First blood)
USA, 1982, 93 min
Žánr: Drama / Akční / Thriller / Dobrodružný
Režie: Ted Kotcheff
Hudba: Jerry Goldsmith
Hrají: Sylvester Stallone, Richard Crenna, Brian Dennehy, Bill McKinney, Jack Starrett, Chris Mulkey, David Caruso, Bruce Greenwood, Gery Hetherington

Zdroj foto: MagicBox