Kocábův Vabank – sametová revoluce poutavě a den po dni

Jedním dechem se čte kniha Michaela Kocába Vabank, která pojednává o vyjednáváních v době sametové revoluce i následném odchodu sovětských vojsk. Autor knihu věnoval svým rodičům Darje a Alfrédu Kocábovým, kterým tím poděkoval za jejich lásku i způsob vnínání české reality.

„Zodpovědnost dvou jedinců za – řekněme si to otevřeně – zemi, za životy lidí, které nikdy nepotkali, naprostá odvaha „to zkusit“, i když šance na výhru jsou jedna k nekonečnu, tomu se dříve říkalo hrdinství. Ojedinělá kvalita. Stejně jako onen muzikantský a hráčský instinkt, který dovolí v jediné chvilce, kterou poznám a o níž s jistotou vím, že se už nikdy nemusí vrátit, vsadit všechno na jednu kartu. Přesně takový je i druhý fascinující příběh této knihy, příběh o odsunu sovětských okupačních vojsk z Československa. Historická příležitost, která by, kdyby zůstala nevyužita, znamenala určitě velmi rozdílný vývoj polistopadových změn,“ uvádí v předmluvě publicista Jan Urban, který byl jedním z lídrů Občanského fóra.

„Michaelovu knihu jsem četl rychle, téměř diagonálně, jak mám ve zvyku napoprvé číst, když mě četba „vcucne“. Hlavou mi obsesivně běhaly dvě myšlenky: že Michael píše pouze a jedině o tom, co osobně dělal, viděl, slyšel. Mnozí další, včetně mě, dělali, viděli, slyšely mnohdy úplně jiné věci. Obraz „ducha doby“ se však rodí pouze a jedině skládáním dílů mozaiky,“ píše Fedor Gál, který byl jedním z předsedů Verejnosti proti násiliu.

Knihu považuje za cennou i člověk z „druhé strany“, někdejší poradce předsedy vlády Ladislava Adamce, politolog Oskar Krejčí, který se o ní zmínil v rozhovoru pro Haló noviny: „Kniha Vabank, kterou vydal Michael Kocáb v předvečer 30. výročí, představuje ostré vybočení z celé kampaně pěstující legendy. Nejde jen o to, že přináší pro mnohé neznámá fakta, ale i tím, jak popisuje atmosféru oněch dní. V tomto smyslu stojí proti všem konspiračním teoriím: ukazuje, v jakém chaosu se nový režim formoval. Představy o tom, že někdo naplánoval předání moci, narážejí na skutečnost, že nikdo tehdy ráno nevěděl, jak bude vypadat situace večer,“ uvedl mimo jiné.

Sametovou revoluci řídili občané
A co o kize píše sám autor? „Jako hlavní poslání knihy jsem si vytyčil sdělení faktu (ne názoru), že plamen sametové revoluce zažehli naši občané proti všem – proti vůli KSČ, bezpečnosti, armády i proti vůli Sovětského svazu. V tomto případě jsme poprvé od roku 1918 nebyli loutkami v rukou velmocí, tím méně tajných služeb. Palivem revoluce byly statisíce občanů v ulicích, motorem revoluce naši studenti a řízením revoluce disidenti. Občanské fórum, VPN a také MOST. Sametová revoluce začala 17. listopadu 1989 a skončila 30. června 1991 odchodem sovětské okupační armády. Od počátku do konce, i přes četné pokusy o ingerence z různých stran, jsme ji řídili sami. My, občané Československa,“ uvedl v předmluvě mimo jiné Michael Kocáb.

V knize je následně zmapován den po dni, jsou tam dialogy i citace nejrůznějších aktérů. V knize, čítající 590 stran, je také plno fotografií i dokumentů. Kocáb píše, že ji chtěl vydat nejprve k prvním a pak dalším výročím sametové revoluce. Čas ale podle autorky tohoto textu nazrál opravdu až nyní, symbolicky v době, kdy se v České republice slova jako svoboda a demokracie opět četně skloňují, a možná si – i s ohledem na dění ve světě, kdy mnohde autoritářství dostává zelenou – více než když jindy uvědomujeme, že nejsou samozřejmostí a že není tak těžké o ně přijít.

www.universum.cz