V bohaté historii Sudet existují příběhy, které takřka nebo úplně upadly do zapomnění. Žily tu fascinující osobnosti, o kterých se moc neví, stála tu města, která už neexistují, mluvilo se jazyky, kterými už nikdo nemluví. V nakladatelství Garamond právě vychází Sudetský tulák od Stanislava Dvořáka.
Sudetský tulák je určen nejen zájemcům o historii a současnost Sudet, ale zejména všem milovníkům výletů, kteří hledají nepoznané a inspirativní cíle pro své toulky. Řada informací obsažených v knize není příliš známa. Popisuje místa, ale i osobnosti pocházející ze Sudet. Projdete s ní například vojenským prostorem Doupov, zastavíte se na zámku Chyše, jehož historie je spjata s Karlem Čapkem, nebo na hradě Hauenštejn, který už několik let opravuje nadšenec Pavel Palacký. Zajímavostí je, že v roce 1917, tedy v době kdy Karel Čapek žil na zámku v Chyši, došlo k výbuchu muničního skladu Škodových závodů v Bolevci, a že spisovatele tato událost později inspirovala k napsání slavného románu Krakatit, jehož ústředním tématem je vynález mimořádně ničivé a nevyzpytatelné výbušniny.
Pokud jde o zajímavé osobnosti spjaté s krajem, seznámíme se s osudy Rudolfa Siebera, manžela Marlene Dietrich, atomové vědkyně Lili Hornig, výrobce motorek Böhmerland Albina Liebische nebo německé herečky Margaret Schell.
„Sudetský tulák vypráví historii, která byla odsouzena k zapomnění, tedy příběhy z česko-německého pohraničí od středověku až do 20. století. Žily tu fascinující osobnosti, o kterých málokdo ví, stála tu města, která už neexistují,“ říká Stanislav Dvořák. Kniha tak odkrývá strhující minulost divokého a zjizveného kraje. Čtenář se v Sudetském tulákovi dozví o významu krušnohorských dolů, o dramatických událostech v Mostě provázejících vznik republiky, o kadaňském masakru v roce1919 a jeho zneužití nacisty, o velké letecké bitvě nad Krušnými horami, o významných hradech, na nichž se psala historie, a zapomenutých koutech s netknutou přírodou, kam skoro nikdo nezavítá. Knihu doprovázejí staré i nové fotografie míst.
Stanislav Dvořák o své knize…
Jako malí žáci základní školy v Kadani jsme o pohraničí nevěděli vůbec nic. Neznali jsme ani slovo Sudety. Neučilo se o tom, nepsalo se o tom. Náš kraj neměl historii. Připadalo mi pozoruhodné, že se v horách okolo rozpadá spousta zchátralých domů, a jednou jsem si na procházce v bývalých Mikulovicích povšiml záhadného starého nápisu na polozřícené zdi hospody: Zur dürrer Ziege. Tehdy jsem ovšem nevěděl, co to znamená. Až později mi došlo v plném rozsahu, že z našeho kraje zmizely nejen domy, ale celá kultura – nářečí, literatura, pověsti, písničky, zvyky, jídla, kroje, řemesla. Komunistické školství nám fakta zatajovalo, a když už to nešlo jinak, tak je alespoň překroutilo. Dnes už se o historii severočeského a západočeského pohraničí psát může a hlavně můžeme na vlastní oči všechno vidět – zbytky zmizelých měst, tajemné opuštěné doly na cín, měď a stříbro, polorozpadlé zámky a hrady a neskutečnou horskou přírodu.
Zaměstnavatel Karla Čapka byl známý tím, že byl otevřeně protihabsburský a považoval se za Slovana, což je úsměvné, protože neuměl dobře česky. Byl to rozhodně velmi zvláštní muž, svérázný paličák a buřič. Šlechtic ze Sudet, vychován spíše německy, ale přesto duší český vlastenec. Všechna místa obsazoval českými úředníky a hajnými – což je v převážně německy mluvícím kraji další kuriozitou.
Na Národopisné výstavě v Praze si prý oblékl i valašský lidový kroj, aby přivítal delegaci z Moravy. Známá je i historka o tom, jak vynadal německým vojákům, našim tehdejším spojencům, že v pražské restauraci zpívali německou píseň Wacht am Rhein. Rozházel jim noty a zakázal další zpěv. Asi jen díky titulu hraběte se mu nic nestalo.
Už 29. listopadu začaly československé orgány v Mostě úřadovat. Bylo nařízeno odevzdání zbraní, kterých bylo mezi obyvatelstvem poměrně dost, a učiněny další kroky, které město nasměrovaly k běžnému životu. Když se ve městě téhož dne objevil bývalý starosta Josef Herold, nevycházel z údivu. Právě se totiž vrátil ze zasedání vlády samozvané provincie Deutschböhmen, která ještě sídlila v Liberci (Reichenberg), a nevěděl, že už starostou není. Českoslovenští vojáci se ale chovali s respektem, pouze mu doporučili, aby se odebral na svůj statek u Kadaně, kam ho doprovodili. Kadaňský Volkswehr v listopadu ještě existoval na tamním hradě, tradičně používaném jako kasárna. Jejich vláda nad Kadaní už ale měla trvat pouhý měsíc a o Vánocích ji ukončil příjezd československé armády.
O autorovi:
Stanislav Dvořák, kadaňský rodáka absolvent FF UK a FSV UK se dlouhodobě věnuje tématu Sudet. Knižně vydal thriller z pohraničí Kadanland či historickou novelu Léta pod psa. V současnosti žije v Praze.
Více informací: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/85368750/sudetsky-tulak/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům...
V Galerii České spořitelny v Rytířské ulici 29 v Praze je k vidění výstava Sklo mnoha barev. Na výstavě jsou prezentovány vybrané sklářské výrobky, které mají provést návštěvníky vývojem módních trendů sklářství po celé 19. století.
V březnu nás fanoušky krvavých střetů a futuristických vizí oblažilo nakladatelství Epocha novým příběhem z pera samotného Františka Kotlety. Undeground přináší nové hrdiny, ale známe přísady – šílený svět, násilí, technologie a boj jak o...
Bob Barel je diváky milovaný seriálový herec. Na divadelních deskách však své kritiky neoslnil, právě naopak. Nyní je ale nominován na cenu Thálie za nejlepší herecký výkon. Od vítězství ho dělí jen hlas kritika, který ve...
Letos někteří filmaři buď v plné síle oslavili sté narozeniny (jako japonský režisér Kaneto Šindo) nebo se před sto lety narodili (Tadaši Imai, Alexander Mackendrick, Gene Kelly, Georges Franju, Michelangelo Antonioni). P...