Dějiny starého Mexika byly krvavé

DejinyMexika perex Když Kryštof Kolumbus objevil v roce 1492 americký kontinent (přesvědčen ovšem, že doplul k břehům Indie – to vysvětluje pojmenování tamních domorodců indiány), málokdo tušil, že se v jeho stopách vydají všeho schopní španělští dobyvatelé, kteří o tři desetiletí později vyvrátí dvě indiánské mocnosti, inckou a aztéckou.

O té druhé pojednává objemná, více než šestisetstránková kniha Dějiny starého Mexika, kterou nyní vydalo nakladatelství Argo. Jako autor je podepsán františkánský mnich Bernardino de Sahagún (asi 1500 – 1590) – a jedná se přitom o pouhý výbor z jeho obrovitého díla nazvaného původně Obecná historie Nového Španělska, jak se tehdy tato kolonie v nynějším Mexiku nazývala. Sahagún vnímal svou přítomnost mezi indiány jako misionářskou, a proto se snažil co nejvíce je poznat, seznámit se s jejich obyčeji, náboženskými představami, s jejich každodenním životem. Můžeme jej tedy považovat nejen za historika, ale také za etnografa, sociologa, biologa a zeměpisce.

Co dosud víme o aztécké civilizaci

Předsevzal si, že zaznamená vše podstatné o nedávno rozvrácené aztécké. Jazyk Aztéků zvaný nahuatl zvládl tak dokonale, že byl schopen v něm i psát. Ostatně svůj spis, vznikající po několik desetiletí, vyhotovil jak ve španělštině, tak v nahuatlu (a příslušné verze prý nejsou totožné!). Postupoval přitom stejně jako náš kronikář Kosmas – zapisoval si výpovědi pamětníků…

DejinyMexika1

Chrámový okrsek Tenočtitlanu

O reprezentativní zpřístupnění Sahagúnových zápisků se zasloužil Jiří Sucharda, jenž je přeložil, opatřil úvodem i vysvětlivkami. Nebyl však první, ze Sahagúnova odkazu hojně čerpal už soubor „nářkových“ textů Sláva a pád Tenočtitlanu, shrnující svědectví poražených. Avšak známější je písemný odkaz španělských válečníků: i česky vyšly např. Cortésovy sebeobhajobné Dopisy či del Castillova dvojsvazková Pravdivá historie dobývání Mexika. Tuzemský zájem o krvavé dějiny střední Ameriky však sahá hluboko do minulosti: už před půldruhým stoletím vyšel spisek z dnešního pohledu archaicky nazvaný Ferdinand Kortes, podmanitel Mechika. Aztékové vstoupili také do beletrie: připomenu aspoň, že Ivan Olbracht jim zasvětil Dobyvatele, Laurent Binet v Civilizaci naopak domýšlel, co by nastalo, kdyby Inkové i Aztékové přepluli do Evropy a ovládli ji.

Půvab i děs aztécké říše

Sahagúnovo líčení aztécké kultury je výrazově střídmé, ba až protokolární, autor odmítá nechat se unášet emocemi, líčí s faktografickou nezaujatostí vše, co zjistil. Když třeba píše o profesích, povoláních či sociální příslušnosti, vždy upozorňuje, že ve všem lze nalézt klady i zápory, neboť důležité jsou lidské vlastnosti a vyznávané hodnoty, nikoli samotná činnost, kterou hodností jakoby neutrálně.

DejinyMexika2

Tenočtitlan z nadhledu

Děs a zhnusení prozrazuje jedině o mnohačetných, veskrze ritualizovaném zabíjení lidských obětí na počest boha Slunce, kdy bezpočet nešťastníků končí svůj život s hrudí zaživa rozříznutou a s vyrvaným ještě bijícím srdcem. Tělo pak bývalo zpravidla svrženo z chrámového schodiště, někdy též následně snědeno. A kvůli získání dostatečného počtu zajatců, které čekalo obětování, se dokonce vedly takzvané květinové války.

Zničení mocného státu

Sahagún podrobně rozebírá náboženství Aztéků a jejich početné, často krvežíznivé bohy, přibližuje jejich představy o záhrobí, zmíní důležitost varovných znamení, věšteb a proroctví. Všímá si uspořádání aztécké společnosti, všímá si „jezerního“ Tenočtitlanu, kde sídlil aztécký vládce, a jeho dobytí (na troskách a zasypaném jezeře vzniklo dnešní hlavní město Mexika), vypovídá o sociálních rolích, způsobech obživy i mezilidských vztazích. Popisuje přírodu, zvířata i stromy. Důležitá je závěrečná pasáž, která podrobně objasňuje, jak hrstka Španělů dokázala porazit nesrovnatelně početnějšího protivníka a zcela rozvrátit jeho moc.

Dovíme se třeba, že Aztékové považovali španělské mořeplavce za převtělení boha Quetzalcóatla /neboli počeštěle Kvecalkoatla/, který se podle pověstí měl vrátit mezi svůj lid. Cortés osvědčil chladnokrevné uvažování i válečnický um, když dokázal - za účinné podpory indiánských spojenců nespokojených s aztéckou nadvládou - zvrátit zdánlivě bezvýchodné postavení. A byl nepochybně přesvědčen (stejně jako Sahagún), že Španělé jen plní Boží vůli…

DejinyMexika