Jak si (nejen) středověcí lidé představovali zemi hojnosti

Jak si (nejen) středověcí lidé představovali zemi hojnosti

Tisk

Zeme hojnosti perexVzdělanci a myslitelé od pradávna promýšleli ideální uspořádání lidské společnosti, zatímco ti živořící na jejím dně, ohroženi ustavičnou dřinou i nouzí, snili hlavně o tom, jak by se dosyta najedli a nemuseli nic dělat. Těžké životní podmínky, ustavičná hrozba hladomoru a běžná přítomnost smrti probouzely představy o krajině či krajinách, zpravidla vzdálených a exotických, kde je všeho dostatek. 

Právě hledání ztraceného ráje, kde by každý přebýval v nekonečné blaženosti, se stalo tématem nedávno vydané knihy Země hojnosti. Napsal ji nizozemský historik Herman Pleij (narodil se v roce 1943), jenž je u nás prozatím neznámý. Země hojnosti je jeho první prací přeloženou do češtiny.

Světy, kde je všeho dostatek

Pleij se zabývá zejména literárními konstrukcemi, připomíná i svět naruby, tedy „svátky bláznů“, které ukazovaly dobové poměry ve zcela převrácené podobě, ať již chuďasové vládli, ženy se namísto mužů ujímaly moci nebo stávající společenství nabylo podoby zvířat, kterým byly přisouzeny lidské vlastnosti, případně sociální postavení. A hlavně líčí, jak si lidé představovali svět hojnosti, kde bylo k mání vše, nač bychom si vzpomněli, kde panovalo věčné mládí a sexuální uvolněnost, prostě atributy, které v reálném životě byly sotva dostupné, pokud člověk nepatřil k hrstce vyvolených.

Zeme hojnosti 2

Bruegel - Země peciválů

Takové vize utvrzovali a šířili umělci, pronikaly do lidových vyprávěnek, přetaveny do pohádkových schémat třeba u bratří Grimmů. Rovněž stačí pohlédnout na téměř surreálné obrazy takového Bruegela nebo Bosche. A jak ve svých esejích, shrnutých v knize Šťastný věk, prokazuje Vladimír Macura, snění o ideálním stavu a prosperitě bylo vlastní i komunistické ideologii.

Jak se rodily představy o hojnosti

Zemi hojnosti autor rozvrhnul do osmi oddílů, které dále člení do několika (mini)kapitol. Prokazuje podrobnou obeznámenost s archivními převážně nizozemskými prameny, textovými i obrazovými, na jejichž základě načrtává myšlenkový obzor středověkého člověka, ovládnutého představou světa, kde pečená sousta létají přímo do pusy, na stromech rostou zákusky, kde v potocích či případně v městských fontánách teče pivo a víno. Pátrá přitom po kořenech takových vidin a dospívá k sotva překvapivému zjištění, že vše se odvíjí od všudypřítomného pocitu hladu a ohrožení.

Pleij přibližuje jak texty samotné, které vedle fantazírování zmiňovaly i skutečné události, tak jednotlivé stravovací vize. Už název kapitoly je výmluvný – Ujíst se do zapomnění. Nejprve se tu seznámíme s fyzickými i psychickým dopady strádání, církví předepsanému půstu je dokonce přisuzován omamný účinek. Obranou před nouzí je pak obžerství, rozhodně nepovažované za vážný hřích. Pleij snáší výmluvné doklady o plýtvání jídlem, dokládá velkolepé slavnosti, ať již provázely svatby velmožů či se konaly při jiných neméně prestižních příležitostech.

Báje o zázračných končinách si podmaňovaly lidskou mysl

Představy o dalekých končinách, kde je všeho hojnost, živily i populární cestopisy, třeba Mandevillův (známý i z českého převodu Vavřince z Březové, kronikáře husitských válek), ale také náboženská dogmata o prvotním ráji, z něhož byli Adam a Eva vyhnáni. Varianty pozemského ráje se tak někdy soustředily i do Svaté země. Ale současně hrozilo obvinění z kacířství, když se snění o zemi hojnosti ocitlo v blízkosti rouhání, neboť s biblickou inspirací nakládalo až příliš volně. Leckdo pobouřen zlořády své doby rozpoznával, že se naplňují proroctví novozákonní Apokalypsy, a tudíž příchod Kristův se blíží.

Zeme hojnosti 1

Bosch - Zahrada pozemských rozkoší

Pleij není jediným badatelem, jenž se vysněnými končinami blahobytu zabývá. Přitahovaly zájem už dříve, upozorním aspoň na Umberta Eca a jeho Dějiny legendárních zemí a míst, které s katalogizační přehledností shrnují vědomosti o výjimečných a tajemných společenstvích či rovnou marně hledaných státech. Země hojnosti se ovšem vyznačuje daleko hlubším ponorem do dané problematiky.

Zemi hojnosti má smysl číst

Pleijova kniha je dozajista poutavá, proložená poučnými detaily, vypovídá o autorových znalostech i píli, s jakou prozkoumal co chvíli citované prameny, ponejvíce samozřejmě nizozemské. Pokud se však obrací k jiným zdrojům, ať již pocházejí z antiky (Lúkianos, svatý Augustin) nebo středověku (Boccaccio, Chaucer, Mandeville), redakce zastoupená historikem Martinem Nodlem vůbec nezohledňuje, že tato díla vyšla i v tuzemsku, a tvrdohlavě přebírá jen původní údaje o nizozemském, případně anglickém či jiném vydání, s nímž autor pracoval. Český čtenář tak může mít potíže s dohledáním, nač Pleij vlastně odkazuje. Tak třeba z poznámky o utrápené, ale vždy pokorné Griseldě z Chaucerových Canterburských povídek, jíž lomcuje strach, zda její domněle mrtvé děti byly řádně pohřbeny, čtenář sotva pochopí, že se jedná o veršovanou povídku studentovu: v českém vydání Canterburských povídek z roku 1970 ji nalezneme na stranách 290-327. A také ho určitě nebude zajímat, které Dubyho nebo Le Goffovy odborné spisy uvedené v seznamu literatury vyšly holandsky, když by si je mohl přečíst v českém překladu – kdyby ovšem tušil, o které se jedná.

Knihu svědomitě přeložila Radka Smejkalová, jež se snažila dodržet osobité autorovo vyjadřování. Výstižně přetlumočila i pasáže, které Pleij čerpal ze staré nizozemštiny. Dokonce si prosadila samostatně zařazené upozornění, v němž sděluje, že nezvykle vyhlížející termín „hollandský“ si vymohla redakce. Dále upozorňuje, že v případě několika přímých výňatků z děl, která vyšla i česky, volí příslušné české znění.

Zemi hojnosti provázejí početné ilustrace, někdy i celostránkové. Zprostředkovávají ukázky dobových rukopisů i raných tisků s dřevoryty, prohlédnout si můžeme slavné obrazy, bohužel vyvedené jen černobíle. Nikdy si tak neuvědomíme, že třeba Boschova Zahrada pozemských rozkoší, uložená v madridském Museu del Prado, se vyznačuje nejen pestrostí postav, předmětů a barev, ale také olbřímími rozměry: má přes dva metry na výšku a téměř čtyři metry na délku. Kniha se vyznačuje velkou poznávací hodnotou, protože zpřístupňuje nedostupná fakta - a činí tak srozumitelně. Připojuje se tak k dalším publikacím nakladatelství Argo, které zkoumají a přibližují mnohotvárnou podobu všedního, každodenního života mimo jiné i ve středověku.

Zeme hojnosti

Herman Pleij: Země hojnosti. Středověké fantazie o dokonalém životě
Přeložila Radka Smejkalová
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2025. 477 stran

Hodnocení: 90 %

Foto: kniha, wikipedie

https://argo.cz/knihy/zeme-hojnosti/


 

Přihlášení



Odebírání srdce

V hlavní roli mateřství v mnoha jeho podobách. Mateřství nenaplněné, opouštějící, odmítající, překonávající překážky, milosrdné, odpouštějící, podmíněné, odmítající, upozaděné, objímající, snášenlivé, trpěné a traumatizované. Sledované zpovzdálí. Stačí jedna chyba a zdá se, že není cesty zpět. Silně znepokojivé.

Nahlédnout do života „antispolečenských" jedinců je pro nás, „normální" lidi, fascinujícím zážitkem!

Skoro se tomu nechce věřit, ale je to tak – kniha Raději zešílet v divočině se na pultech našich knihkupectví objevuje již v šestém vydání! Je tedy jasné, že od roku 2018, kdy vyšla poprvé, si svoji popularitu udržuje dodnes a na místě je pochopitelně otázka, co je toho příčinou. Řečeno jinak – proč naprostá většina společnosti (totiž ta „rozumná" a „spořádaná") je fascinována několika jedinci, kteří se rozhodli žít úplně jinak, totiž mimo civilizaci a její výdobytky?.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Beata Hlavenková: „Člověk píše, zkouší, skládá, a pak stejně nakonec musí přijít ono políbení múzy, aby to zafungovalo“

BeataHlavenkova 200Beata Hlavenková je velice výraznou osobností nejen české, ale i světové hudební scény. Působí jako skladatelka, zpěvačka, pianistka a producentka. Její tvorba je vždy odvážná, oscilující mezi žánry a vycházející z hluboké znalosti...

Olomoucká Evita uchvacuje barvitým příběhem, sílou hudby a inscenační krásou

Evita je dokonalá show, což potvrdila ve všech ohledech i její premiéra v pátek 23. ledna 2026 v Moravském divadle Olomouc. Evita je především vynikající podívanou, za což může i důmyslná scéna, která slouží nejen ději, ale i jako půda pro akce pro početné taneční a pěveckou company. V inscenaci, která se uvádí v překladu renomovaného Michaela Prostějovského a kterou tak bravurně režíroval Marek David, má však mnohá další plus.

Čtěte také...

Rozkvetlá pole: nedoceněný jetel nachový

jetel perexZhruba v polovině května při průjezdu Dubou na Kokořínsku zaujalo nejednoho pozorovatele rozkvetlé pole, které svým nachem zářilo do dálky. Copak tady asi pěstují? Je to nějaká ušlechtilá odrůda určená na pulty květinářství, nebo jenom jetel? Al...

Z archivu...


Výtvarné umění

Trienále Dům umění II nabídne zajímavý doprovodný program

trienale200Diskuzi o současné umělecké scéně, komentované prohlídky výstav Zlínský salon a Obsese nebo site-specific inscenaci nabídne návštěvníkům doprovodný program k trienále Dům umění II, které pořádá Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně.

...

Divadlo

V Křinci se chystá třetí ročník Zámeckého léta

krinec 200Velkolepé rozloučení s létem na Zámku Křinec proběhne již tradičně letním festivalem Zámecké léto v Křinci. Třetí ročník tohoto multižánrového festivalu se bude konat 23. - 25. srpna 2024.

...

Film

Národní filmový archiv se představuje

generaceNárodní filmový archiv (dále NFA), jemuž lze zazlívat jedině to, že dosud nenakutal dějiny národní kinematografie, což se pravidelně děje nejen u našich sousedů (a na Slovensku už v druhém rozšířeném pojednání), vedle přehledných katalogů filmové tvorby...