I ve vysokém věku provokující americký myslitel Noam Chomsky, jenž nedávno zavítal i do našeho státu (a leckoho tu naštval svými výroky, jimiž umenšoval trpitelství místního disentu v dobách komunistického režimu), sice získal největší uznání svými jazykovědnými pracemi, avšak daleko větší věhlas mu zjednaly jeho politologické úvahy. Lze to pochopit: jazykověda sotva někoho nabudí k vášním, zatímco zamyšlením nad potlačováním svobod v Americe i kdekoli jinde na světě se to dařilo pravidelně. Nyní si výbor z Chomského textů můžeme přečíst ve sborníku Disident Západu.

Rozhodl jsem se opatřit si jej poté, co jsem se dočetl rázný odsudek kolující po internetu: "Noam Chomsky je vzorovou ilustrací paradoxu, že i když jste chytrý, neznamená to, že nemůžete být idiot". A zjistil jsem, že ať už Chomsky píše o jakémkoli tématu, vždy upozorňuje na to, že "oficiální" stanoviska šířená vládou či jakýmikoli zájmovými skupinami nutno přijímat obezřetně. Rádi kejklí se slovy, znejasňují významy. Vysvítá to hned z prvních zařazených studií (Jazyk a svoboda, Funkce univerzity v období krize), kde se dotýká úlohy intelektuála nadaného schopností kriticky přemýšlet a správně dešifrovat.

Chomsky tvrdí, že je záhodné začít odhalováním nešvarů ve své vlasti, než přistoupíme k dění v zahraničí. A že neméně důležité je, abychom se nenechali spoutat jakýmikoli předem danými vzorci náhledu či hodnocení. Proto mohl se stejným zaujetím tepat "bezohledný kapitalismus", jak píše, tak situaci v sovětském bloku. Varuje před černobílými schématy obsahujícími pouze zosobněné Zlo a Dobro, protože lze těmito termíny libovolně šermovat a označovat jimi vlastně kohokoli.

Mnohé jeho příspěvky vznikly v časech politicky bipolárního rozdělení světa (či těsně po jeho rozpadu) a reagují na něj. Už pouhé názvy jeho textů dávají tušit, o čem pojednávají: např. Studená válka: fakta a fantazie; Poznámky o anarchismu; Sovětský svaz versus socialismus. Není divu, že jej nenávistně vnímali na obou znepřátelených stranách. Oběma totiž s chutí a vytrvale rozbíjel jejich oblíbená klišé a verbální manévry zastírající pravé záměry.

Chomsky rozebírá nejen současnou situaci, ale zkoumá i její kořeny. Vypravuje se i do vzdálenější minulosti, aby doložil, že mocenské ambice se nemění, že touha hned v zárodku zničit vše, co je vnímáno jako potenciálně nepřijatelný příklad, a tudíž ohrožující, je americké politice vlastní odedávna. Podle hesla, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel, byly Spojené státy (ale i jiné západní demokracie) ochotny podporovat a paktovat se s přívrženci nacismu a fašismu potažmo s pravicovými diktátorskými režimy, které vnímaly jako účinnou ochranu před hrozbou bolševismu. A činily tak před druhou světovou válkou i po ní s myšlenkou "co je dobré pro nás, bude dobré pro celou planetu".

Chomsky se opakovaně vrací k prosazování strategických zájmů kdekoli na světě, ať již tak činily jakékoli velmoci - zejména asijské, africké i jihoamerické prostředí se stávalo ustavičným dějištěm tohoto střetávání. Chomsky poukazuje, že nikdy nikomu nešlo o pomoc tamnímu obyvatelstvu, ale toliko o prosazení vlastního vlivu a z něho plynoucího ekonomického zisku. Například cílem americké pomoci zdevastované poválečné Evropě bylo jak "zadržování" komunismu zejména na místní úrovni, tak zajištění co největšího amerického vývozu. Přičemž ideje komunismu byly přisouzeny odborářskému hnutí, lidskoprávním aktivistům a vlastně všemu, co bylo "příliš vnímavé k lidovým požadavkům na okamžité zlepšení nízké životní úrovně mas"...

Noam Chomsky: Disident Západu
Vydalo nakladatelství Karolinum, Praha 2014. 346 stran

Hodnocení: 80%

Foto: MgeaBooks