Kantáta Antonína Dvořáka Svatební košile byla provedena na Pražském jaru v roce 1980. Dirigent Wolfgang Sawallisch (1923–2013) se do Prahy vracel opakovaně. Měl vřelý vztah k české hudbě, což potvrdil už od svého prvního koncertu v roce 1958, později například v roce 1964 skvělým provedením Dvořákovy Symfonie č. 8, v roce 1986 na zahajovacím koncertě festivalu uvedením Smetanova cyklu Má vlast a na řadě dalších hostování v rámci festivalu či běžných koncertních sezón.
Provedení Svatebních košil bylo prvním počinem v jeho nastudování Dvořákových celovečerních vokálně-orchestrálních děl. V následujících letech Sawallisch nastudoval v Praze Dvořákovo Stabat Mater a Requiem, které se dočkaly i úspěšných studiových nahrávek. Na Svatou Ludmilu už bohužel nedošlo. Do tenorového partu Svatebních košil byl pozván Peter Dvorský, od roku 1977 vycházející světová operní hvězda. Bohužel k jeho vystoupení tehdy nedošlo. Záskok předního českého tenoristy Zdeňka Jankovského (1922–2014) se jeví jako zdařilý – především díky jeho lyrickému témbru, jaký tento part vyžaduje. Sopranistka Gabriela Beňačková (1947) už tehdy patřila k světovým operním stálicím – podobně jako basista v roli vypravěče Richard Novák (1931).
Světoznámý Pražský filharmonický sbor umělecky vedl Josef Veselka (1910–1992). Česká filharmonie stála v roce 1946, kdy jejím uměleckým šéfem byl Rafael Kubelík, u zrodu mezinárodního festivalu Pražské jaro a na festivalových pódiích se objevuje pravidelně.
Celovečerní kantáta Svatební košile (ve světě uváděná jako The Spectre’s Bride – Duchova nevěsta) vděčí za svůj vznik, podobně jako některá další Dvořákova vokálně-orchestrální díla, impulzům ze zahraničí, v tomto případě výzvě spolumajitele londýnského nakladatelství Novello Alfreda Littletona, který Dvořáka v Anglii zastupoval. Inspirací se skladateli stal příběh, který stylisticky upravil v roce 1755 z anonymních pramenů německý básník Gottfried August Bürger v baladě Lenora a ve sbírce národních pověstí Kytice zpracoval český básník Karel Jaromír Erben. Na rozdíl od originálu, z něhož vycházel při kompozici kantáty Lenora Antonín Rejcha, mladá dívka, jež byla za své rouhání potrestána návštěvou zlého ducha svého milence, který ji unese a chce zahubit, v závěru nezahyne, ale je vykoupena vroucí modlitbou. Kantáta nezapře hudbu svého tvůrce. Posluchače už od počátku zaujme dramatickým nasazením (únos dívky a hřbitovní scéna) a vroucí lyrikou (modlitby dívky). Premiéru v roce 1885 neměla v Anglii, nýbrž ještě dříve v Plzni a dalších českých městech. V anglické premiéře zazněla na festivalu v Birminghamu téhož roku. Tam účinkoval pod taktovkou skladatele čtyřsetčlenný sbor a stodvacetičlenný orchestr.
K mimořádným událostem Pražského jara v roce 1968 přispěl i Symfonický orchestr hl. m. Prahy (Prague Symphony Orchestra), po České filharmonii nejvýznamnější orchestrální těleso v Praze. U jeho pultu se objevil Carlos Kleiber (1930–2004), syn světově proslulého dirigenta Ericha Kleibera, který v dřívějších dobách působil i v Praze.
Pro svůj program si Carlos Kleiber vybral Dvořákův Karneval, Schumannův Klavírní koncert a moll s předním světovým klavíristou Christophem Eschenbachem (1940), rovněž budoucím světovým dirigentem, a Symfonii č. 7 Ludwiga van Beethovena. Už v tomto festivalovém vystoupení patřili oba pánové k světově známým osobnostem. Carlos Kleiber právě nastupoval do čela Bavorské státní opery, odkud po pěti letech odešel na „volnou nohu“, vítán na různých předních pódiích jako hvězda první velikosti. Christoph Eschenbach studoval jak klavír, tak i dirigování. V době tohoto koncertu u něho převažovala ještě první zmíněná profese. Později se stal významným evropským dirigentem a postupně uměleckým ředitelem řady významných orchestrů (mimo jiné Filadelfského, těles v Curychu, v Berlíně a na dalších místech). Oba světoví mistři svého oboru se společně představili na Pražském jaru ještě jako mladí perspektivní umělci a vzbudili velké sympatie festivalového publika.
Schumannův Koncert pro klavír a moll patří k předním titulům svého žánru. Vedle dvojic klavírních koncertů Chopinových a Lisztových je nejvýznamnějším klavírním koncertantním dílem z období mezi raným a vrcholným romantismem. Ač Schumann zkomponoval více klavírních koncertantních skladeb, toto je jeho jediný velký klavírní koncert.
První provedení se konalo po různých peripetiích z hlediska kompletace na počátku roku 1846 v Drážďanech. Sólistkou byla Schumannova žena Clara, na jejíž popud dílo vzniklo. Jde svým způsobem o ojedinělé, interpretačně náročné dílo, jehož hlavní předností není mimořádně exponovaná virtuozita, nýbrž hloubka a síla výpovědi, čímž se výrazně
vymyká z běžné tvorby té doby.
JIŽ VYŠLO:
PRAGUE SPRING FESTIVAL - VOL.I GOLD EDITION: Výběr koncertů České filharmonie pod taktovkou vynikajících světových dirigentů v počátečním desetiletí festivalu Pražské jaro. Každá z nahrávek je jedinečná svým historickým významem.
PRAGUE SPRING FESTIVAL - VOL.II GOLD EDITION: Také v druhém výběru vynikajících nahrávek z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro setrváme v počátečních desetiletích jeho historie. Z té doby existuje řada záznamů z koncertů význačných světových umělců, jejichž úroveň neztratila ani po letech svou aktuálnost. Oba snímky, jež každé z obou CD otevírají, zachycují události pro festival a celý tehdejší český hudební život zcela mimořádné.
CD I
Antonín Dvořák – Svatební košile op. 69
1 Předehra 3:23
2 Už jedenáctá odbila! 5:28
3 Žel bohu, žel, kde můj tatíček? Měla jsem smutná milého 8:51
4 Pohnul se obraz na stěně 1:40
5 Hoj, má panenko, tu jsem již! 4:27
6 Byla noc, byla hluboká 1:00
7 A on tu napřed – skok a skok 2:49
8 Pěkná noc, jasná – v tu dobu 4:13
9 Knížky jí vzal a zahodil 1:26
10 A on vždy napřed – skok a skok 3:11
11 Pěkná noc, jasná v tento čas 4:39
12 A byla cesta nížinou 5:05
13 Pěkná noc, jasná v tu dobu 5:37
CD II
1 Tu na planině široké 1:19
2 Hoj, má panenko, tu jsme již! 4:19
3 Skokem přeskočil ohradu 5:49
4 A tu na dvéře: buch, buch, buch! 4:05
5 Maria Panno, při mně stůj 6:14
6 A slyš, tu právě nablízce 6:23
Celková stopáž CD II: 57:44
Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch – dirigent
Gabriela Beňačková – soprán
Richard Novák – bas
Zdeněk Jankovský – tenor
Pražský filharmonický sbor, Josef Veselka – sbormistr
Natočeno živě ve Smetanově síni Obecního domu, Praha, 23. května 1980.
Robert Schumann – Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 54
7 Allegro affettuoso 14:22
8 Intermezzo. Andantino grazioso 5:33
9 Allegro vivace 9:24
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Carlos Kleiber – dirigent
Christoph Eschenbach – klavír
Natočeno živě ve Smetanově síni Obecního domu, Praha, 25. května 1968.
PRAGUE SPRING FESTIVAL - VOL.3 GOLD EDITION
Celkový čas CD I: 51:58 / CD II: 57:44
Více informací: https://www.radioteka.cz/detail/crohudba-800427-prague-spring-festival-gold-edition-vol-3
| < Předchozí | Další > |
|---|