„Knížka, bez které se tento rok neobejdete“ stojí na obálce téhle knihy. Merde!  Já už teď mohu s jistotou říci, že bych se bez ní obešla. Její autor, Angličan Stephen Clarke je především novinář. Sám roky ve Francii žil, proto je jeho kniha do značné míry ovlivněna jeho osobní zkušeností s nástrahami, které ve Francii mohou na cizince číhat. Své zážitky popsal původně jen svým přátelům, pro které byla kniha určena.

Těm se tak zalíbila, že jej přemluvili, ať nechá knihu dotisknout, aby mohla jít do běžného prodeje.  Pro velký úspěch u čtenářů své první knihy pak v psaní pokračoval. Zatím bylo vydáno pět dílů téhle série. Kromě ní Clarke napsal tři další knihy s tématikou úsměvných franko-britských vztahů: Talk to the Snail (Tak pravil hlemýžď, 2006), 1000 Years of Annoying French (2010, zatím nepřeloženo) a Paris Revealed (Obnažená Paříž, 2011) a neustále píše další.

Hlavní postavou všech dílů je Angličan Paul West, mladý, sebestředný průšvihář, který se za prací přestěhuje do Francie. V Paříži ho čeká řada překvapení, milých i nemilých: nejen krásné Francouzky, ale i spousta nečekaných komplikací a problémů v pracovní i osobní sféře. Jeho cílem je otevřít v Paříži čajovnu (salon de thé), nicméně ho brzdí nejen francouzská byrokracie, ale i samotný Paulův šéf Jean-Marie, zbohatlík vydělávající si prodejem nelegálního hovězího, a nefunkční tým kolegů, který mu je přidělen.

Celý příběh je popisován z pohledu autora, který s velkou dávkou humoru a sebeironie popisuje dění v průběhu „pracovních měsíců francouzského roku“, tj. od září do června. Klíčovým se pro něj stal psí exkrement, vyskytující se na každém rohu Paříže, takže se nakonec dostal do názvu celé knihy. Místy mi však připadá, že se snaží o legraci na úkor jiných za každou cenu, tak aby Francouze pokud možno zesměšnil. Nenápadně tak ovlivňuje povědomí čtenářů o způsobu života ve Francii a o lidech, kteří tam žijí. Neustále v knize narážíme na střet dvou mentalit dvou odlišných národů. Arogantní popis různých situací a časté používání sprostých slov vypovídá mnohé o autorovi. Vypadá to, jakoby život ve Francii trochu sám nezvládl. Jistá dávka zahořklosti se objevuje už na druhé stránce knihy, kdy se Paul West baví se svým britským přítelem, který tři roky dělal v londýnské pobočce jedné francouzské banky a který Paula varuje, aby do Paříže nejezdil: „Všechny nás Brity vyrazili den po tom, co francouzská reprezentace dostala nakládačku a vypadla z mistrovství světa. Náhoda to nebyla – ani omylem.“ A pokračuje: „Podle jeho teorie jsou Francouzi jako odmrštěná milenka.  V roce 1940 se nám pokoušeli vykládat, jak nás milují, ale my jsme se jen posmívali jejich přízvuku a taky frňáku generála de Gaulla a od té doby je prý jen v jednom kuse prudíme svým nechutným jídlem a pokoušíme se ze světa vyhladit francouzštinu.“  Ukřivděnost Brita je znát téměř z každé druhé věty a kniha se tak zařadila mezi mnohé další, kdy Američané či Britové popisují „s nadhledem“ život v jiné zemi a jejich názory nelze v žádném případě brát jako směrodatné pro život cizince v jiné zemi.

Problém však rovněž může vězet v překladu knihy. Je možné, že „hlášky“ autora vyzní v originále vtipněji. Pro větší porozumění textu je naštěstí v závěru uveden slovníček francouzských výrazů. Přes všechny výhrady si myslím, že má knížka skrytý potenciál a že mnohé čtenáře se smyslem pro humor skutečně pobaví.

Hodnocení: 70 %

Název: Merde! Rok v Paříži
Autor:     Stephen Clarke
Přeložil: Richard Pěkný
Žánr: román
Nakladatelství: Albatros, a. s.
Rok vydání: 2015
Počet stran: 265
Zdroj foto: Albatros, a. s.