Nakladatelství Ikar opět pomyslelo na milovníky jezevčíků a naservírovalo jim pokračování knihy Z pohledu jezevčíka z roku 2015, tentokrát s názvem Jezevčíkova kocovina. Nebojte, o alkoholu to nebude, ale trampot si Herkules a jeho okolí užijí hodně.

 

S Herkulem se potkáváme v jeho nejlepším rozpoložení. Má velkou radost, protože našel své milované paničce Carolin toho pravého muže – veterináře Marka, ke kterému se stěhují.  Zdánlivá idylka však není tak jednoduchá – do hry vstupuje také Markova bývalá žena Sabina, bydlí s nimi jeho matka a nechybí ani spory pramenící z nedostatku komunikace.

Příběhu lidí sekunduje i ten psí: opět sledujeme oddané přátelství Herkula a kocoura Felixe, ale také jsme svědky Herkulova zamilování. Jeho objektem zájmu je Cherie, elegantní fenka zlatého retrievera, se kterou se potkává a také se na ni za každou cenu snaží udělat ten nejlepší dojem.

Hlavním tématem knihy je happy end, tedy šťastný konec, jak uvozuje i rozhovor v úvodní kapitole:
„Tak. Tohle má teda být ten mnohoslibný happy end. No jo.“ Felixův pesimismus mě teda pěkně rozčiluje. Proč se pro jednou prostě nemůže se mnou jen tak radovat?
„Ano, to je happy end, tečka!“
„Podle mých zkušeností to takhle u lidí nechodí. Šťastné konce, myslím. Ve všem si vždycky najdou nějaký háček, problém.“
„Okej, pro mě za mě. V každém případě ale to je MŮJ happy end.“
Felix jen zhluboka vydechl a zavrtěl hlavou. To vypadá u toho černého tlustého kocoura vždycky hrozně odevzdaně. (str. 5)

Jezevčík Herkules je přesně takový, jako si jej pamatuji – věrný oddaný a mazaný společník, kterému jde hlavně o dobro svých blízkých. Dokáže se chovat jako lidský jedinec, snaží se zamíchat dějem a dělá obyčejnou knihu velmi milým kouskem. Jelikož se jedná o druhý díl, uvítala bych více „berliček“ z toho minulého – něco jsem si po těch dvou letech pamatovala, ale někde si nebyla jistá. Nicméně příběh je jednoduchý a čtení velmi nenáročné, takže to tím rozhodně netrpí.

Román se okrajově dotýká také různých témat z běžného života. Například problematiky zapadnutí do školního kolektivu, začátkům společného bydlení (vytyčování si teritoria), návratům ke starým láskám a dokazuje také známé tvrzení „odříkaného chleba největší krajíc“. Leckdo se tak v příběhu může najít.

Jezevčíkova kocovina je věc na jedno odpoledne, na jednu konvičku čaje, a pokud hledáte nějaké milé odpočinkové čtení, tak je Jezevčíkova kocovina jasnou volbou.

Frauke Scheunemannová se narodila v roce 1969 v Düsseldorfu, vystudovala práva a pracovala jako novinářka a tisková mluvčí. Od roku 2002 je na volné noze a píše romány společně se svou sestrou pod pseudonymem Anne Hertz. V České republice jí vyšly dvě knihy o jezevčíkovi Herkulovi (Z pohledu jezevčíka, Ikar 2015) a také dvě o kocourovi Winston: Kocourova tajná mise (Albatros, 2015) a Winston: Agent Tichá labka (Albatros, 2016). V originále mají obě tyto knihy svá pokračování.  Frauke Scheunemann žije se svým manželem, čtyřmi dětmi a psíkem Elmo v Hamburku.

Jezevčíkova kocovina
Autor: Frauke Scheunemannová
Překlad: Pavla Lutovská
Žánr: humoristický román
Nakladatelství: Ikar (Euromedia Group)
Rok vydání: 2017
Počet stran: 248
Hodnocení: 85 %

< Předchozí		Další >