Nakladatelství Domino vydalo před pár dny zajímavý román s názvem Nech mě jít od oceňovaného britského autora Edwarda Docx. Ač se jedná o čtení o smrti, kapesníky byste potřebovat neměli.

 

Edward Docx přináší velmi zajímavou zápletku, kdy otec tří dospělých synů přichází s neoblomným rozhodnutím. Dospěl totiž do terminálního stadia smrtelné nemoci a žádá je, aby ho doprovodili při poslední cestě směřující na curyšskou kliniku, kde se provádí eutanazie. Jako první jej veze Louis Lasker, který má svou rodinu nade všechno rád, ale samozřejmě se najdou výjimky, především v různých situacích. Louis je tedy ten, který jako první usedne za volant letitého minivanu VW, v němž kdysi vyráželi na rodinné dovolené a vyráží s tátou na netradiční road trip.

Bratři Ralph a Jack se přidávají až po chvíli a každý ten úděl nese po svém. Cesta je plná vzpomínek, nejrůznějších výčitek a hádek, ale také alkoholu a všelijakých anarchistických eskapád. Ačkoliv se jedná o složité téma a čtenář je svědkem postupného upadání a důsledků nemoci starého Laskera, je příběh celý takový vlídný a nijak sentimentální. Místy nechybí filozofické debaty nejen o životě a čtení je přinejmenším zajímavé. Slibovaný suchý místy až příjemně cynický anglický humor mě docela míjel, nebo jsem jej, jak řekl můj manžel, nepoznala a nepochopila.

„Chtěl jsem jet sám s Doughem – Dougha znáš -, protože jsem nevěděl, jestli budete mít volno…“
To slovo teď zní nějak nevysvětlitelně – „volno“ -, ale takoví jsme byli; tak svázaní svými životy, že jsme život nebyli schopni vnímat.
„Nevěděl jsem, jestli budete…“ A teď táta zakolísá. „Nevěděl jsem, jestli budete se mnou.“ Hlas mu ztěžkne. „Ale… vy jste. Všichni jste tady.“
Stěna žije. Neumíráme. Nebo pokud ano, umíráme všichni spolu – všechny lidské bytosti, které kdy žily.
„A já jsem moc vděčný,“ řekne táta. „Jsem šťastný, že jste to všichni zvládli.“
„No, nikdy bys nás sem všechny nedostal, kdybys neslíbil, že se zabiješ,“ poznemaná Ralph.
„To je pravda,“ řeknu. „Ale to už něco znamená.“ (str. 265)

Nech mě jít je kniha, která mě úplně stoprocentně nenadchla, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Rozhodně totiž musím uznat, že je dobře napsaná a přináší zajímavé podněty k zamyšlení.

Edward Docx se narodil v roce 1972 v Anglii jako nejstarší ze sedmi sourozenců a své dětství popisuje jako docela excentrické. Na svém kontě má již několik knih a nominací na velmi prestižní literární ceny – jmenujme například The William Saroyan Prize (Stanford, USA) nebo The Man Booker Prize, je také držitelem Geoffrey Faber Memoral Prize. Kromě psaní beletrie se věnuje žurnalistické činnosti a pravidelně přispívá do významných amerických a britských periodik; jeho články se často objevují například v The Guardian nebo Prospect Magazine.

Nech mě jít
Autor: Edward Docx
Překlad: Tereza Horáková
Žánr: román
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2018
Počet stran: 376
Hodnocení: 79 %

https://www.dominoknihy.cz/edice-mimo-edice/nech-me-jit

< Předchozí		Další >