Na jaře vyšla v nakladatelství HOST dlouho očekávaná kniha Kateřiny Tučkové s názvem Bílá Voda, která rozhodně stojí za to!

 

 

 

 

Bílá Voda se ke mně dostala náhodou – byla mi nakladatelstvím zaslána automaticky a musím přiznat, že jsem z ní měla respekt. A to nejen kvůli tomu, že se jednalo o jednu z očíslovaných reading copy, ale také kvůli její délce. Navíc jsem byla Kateřinou Tučkovou úplně nepolíbená, což mám v plánu změnit.

Bílá Voda je název pusté vesnice na severu Moravy. V rámci příběhu zde kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Do místního kláštera přijíždí i Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. V klášteře však najde jen několik řádových sester v čele se svéráznou řeholnicí Evaristou. Lena se zde nesnaží nějak zapadnout mezi ostatní, chce být raději sama, a proto jí vyhovuje práce v kanceláři matky představené, kde se skrývá spousta dokumentů a také tajemství.

Postupně dochází k odhalení, co vše se v naší republice a jejím okolí dělo. Vzpomínána je například Akce Ř, kdy v roce 1950 komunistický režim odvlekl všechny řádové sestry do sběrných klášterů a nasadil je na nucené práce. Prostřednictvím příběhu Evaristy i dalších v knize najdete i svědectví z komunistického kriminálu, kde nechybí i mučení a sledujete také budování odnože církve.

Je toho spousta a za mě nezbývá než před Kateřinou Tučkovou smeknout za to, co vše musela v rámci psaní knihy nastudovat. Sama přiznává, že se jedná o její nejprožitější román s tím, že jej psala s přestávkami deset let. „Mezitím jsem četla materiály, které jsem objevila v archivech, mluvila s pamětníky, pobývala v klášteře a také prošla složitým duchovním hledáním, které mi pomohlo přiblížit se mým postavám i zevnitř,“ dodává. Je pro mě opravdu obdivuhodné, jak dokázala z těchto informací poskládat tak silný příběh a zároveň něco předat a přinést.

Podle ohlasů někomu na Bílé Vodě vadil její rozsah a také časté střídání přítomnosti a minulosti, případně také vypravěčů. Mně přesně tohle vyhovovalo a napomáhalo ve čtení, velmi zajímavé mi přišly také vložené různé zprávy a korespondence. Bavilo mě, jak autorka postupuje, jak jde chronologicky a postupně odhaluje další a další skutečnosti a na délku jsem vůbec nemyslela.

Bílá Voda mě opravdu vtáhla, a to mnohem víc, než jsem předpokládala. Když jsem nečetla, tak jsem na Lenu a také řádové sestry myslela. Dumala jsem nad tím, co vše se tady dělo a mnohdy se mi tomu až nechtělo věřit. Letos bych si do Bílé Vody moc ráda udělala výlet a věřím, že rozhodně nebudu jediná. A také musím dohnat resty a přečíst si i další knihy od Kateřiny Tučkové.

Kateřina Tučková (nar. 1980) je spisovatelka, dramatička a kurátorka. Po studiu historie umění a bohemistiky na Masarykově univerzitě získala doktorát na Univerzitě Karlově. Její romány Vyhnání Gerty Schnirch (2009) o brněnském pochodu smrti a Žítkovské bohyně (2012), pojednávající o osudu léčitelek z Moravských Kopanic, byly oceněny prestižní cenou Magnesia Litera a pro svou společenskou angažovanost také Cenou za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou jí v roce 2017 udělil Ústav pro studium totalitních režimů. Svět umění a literatury propojila v knihách Můj otec Kamil Lhoták (2008) a Fabrika, příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014). V roce 2018 měla v Divadle Husa na provázku premiéru její divadelní hra Vitka na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové; text této hry vyšel zároveň knižně (2018).

Bílá Voda
Autor: Kateřina Tučková
Žánr: beletrie
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2022
Počet stran: 688
Hodnocení: 95 %

https://www.hostbrno.cz/bila-voda/

< Předchozí		Další >