O dva kousky rozšířilo ve druhé polovině uplynulého roku nakladatelství Mladá fronta svou řadu knih loňského držitele prestižní Man Booker International Prize Philipa Rotha. Loni v červnu vydalo „tragikomickou literární bombu o životě v sexu“ Portnoyův komplex, v září následovala „intimní zpověď zhýralce mezi vzdělanci“ Profesor touhy. Pokračovat v sérii děl populárního autora plánuje Mladá fronta i letos – připravuje se jeho v pořadí devětadvacátá a v češtině zatím nevydaná kniha Indignation z roku 2008.

Portnoyův komplex

Ve svém dnes už kultovním románu z roku 1969 Roth čtenáři zprostředkovává otevřenou, intimní a často až komickou zpověď, kterou ze se sebe chrlí přisprostlým jazykem třiatřicetiletý Alexander Portnoy z gauče u svého psychoanalytika. Seznamte se se synkem pojišťovacího agenta, chlapcem ze středostavovské židovské rodiny, který od mala trpí poruchou, „při níž se silně pociťované etické a altruistické impulsy neustále srážejí s extrémními sexuálními tužbami, jež jsou často perverzní povahy…“ U puberťáka by na tom nemuselo být nic až tak divného (co na tom, že v jednom kuse masturbuje a jeho největším přáním je mít plavky se suspensorem). Alexandrův problém však spočívá v tom, že mu sexuální posedlost vydrží až do dospělosti a krom věčné nespokojenosti mu nepřináší už nic.

Alex si od malička uvědomuje temné stránky židovství (předsudky, netolerance, nadřazenost) a svým názorem se k nelibosti své rodiny netají („Co je špatný, je gojský, co dobrý, tak je to židovský. Copak nevidíte, drahý rodičové, kterejm jsem se jaksi záhadně vyprdelil z ledví, že tohle myšlení je drobátko primitivní?“). Všechny školy, které studoval, absolvoval jako premiant. Později si vybudoval slušnou kariéru. Nekouří, nepije, neumí lhát, nepůjčuje si peníze, nehraje hazardní hry. Rodičům však jakoby nikdy nebyl dost dobrý („Žid, kterej má rodiče ještě naživu, je v jejich očích pořád, jako vy byl nanejvýš patnáctiletej a tak to zůstane, dokud neumřou!... Řek jsem patnáctiletej? Promiňte, myslel jsem desetiletej! Já myslel pětiletej. Já myslel nula celá nula nultej! Žid, kterej má rodiče ještě naživu, je ve většině případů bezmocnej kojenec!“). Pocity méněcennosti, které se v něm za celá léta nahromadily a uhnízdily, se v dospělosti snaží kompenzovat bezuzdným sváděním a „kažením“ nežidovek – ryzích Američanek. Sexuální revolta v něm však zároveň probouzí i pocity viny a hanby – své rodiče přese všechny neshody hluboce miluje. Co mu okolnosti a fantazie dovolí, pokouší se celý život klesnout do propasti lehkovážnosti, bezstarostnosti, frivolnosti, rozmařilosti, perverzity, nezřízenosti a chtíče, neřešit svědomí, ale marně. Symbolickou tečkou za Alexanderovým snažením je v závěru knihy jeho odchod do Izraele, kde při hledání „něčeho - čehokoliv“ zjišťuje, že se stal impotentním.


Kvůli četným a detailním sexuálním pasážím vyvolala kniha, kterou autor označuje za „studii viny a perzekuce“, v době svého vzniku v Americe vlnu pohoršení a méně otrlého čtenáře může šokovat i dnes, a to nejen erotikou, ale také velmi sugestivně podanou nenávistí dospívajícího kluka k rodičům (světu) nebo jeho temnými výlevy oidipovského vzteku.

Profesor touhy

Profesor touhy je podobně jako Portnoyův komplex románem o sexuálním zoufalství, ale také o slibech, které člověk skládá (nejen) sám sobě a s nimiž se nutí žít, i o deprimujících milostných deziluzích.

Hlavní představitel, židovský profesor David Kepesh, v knize provází čtenáře celým svým životem, od dětství a komických studentských pokusů stát se „zhýralcem mezi vzdělanci“, kdy v Americe sváděl jednu univerzitní spolužačku za druhou, přes překvapivé přátelství s homosexuálem, divokou trojku s dvojicí švédských dívek v Londýně a manželství s krásnou, nepraktickou a povrchní Helenou, až po svůj poslední (?) vztah s chytrou, hezkou, hodnou, mírnou a vnímavou Claire.

Roth baví čtenáře Kepeshovými dialogy s uznávaným psychiatrem, které jsou neustále přerušovány hysterickými telefonáty lékařových dalších pacientů. Z depresí, apatie a impotence, kterých se po rozvodu neuměl sám zbavit, vyléčí zlomeného a vyčerpaného profesora až nový vztah s Claire. I o tomto vztahu a soužití, na první pohled ideálním a pevném, však začne Kepesh časem pochybovat, když si uvědomí, že se cosi podstatného změnilo, vytratilo. „HLEDÁ SE... Moje touha po slečně Claire Owingtonové – učitelce na manhattanské soukromé škole, sto sedmdesát pět centimetrů vysoké, šedesát pět kilogramů, plavé vlasy, stříbřitě zelené oči, obdařené tou nejlaskavější, nejvroucnější a nejoddanější povahou - se záhadně vytratila…“ Najde se? A pokud ne, dá se ve vztahu pokračovat i bez ní? Na otázky, které se čtenáři na hlavu sesypou v závěru románu, si musí odpovědět každý sám.


Philip Roth (1933) vstoupil do americké literatury v roce 1959 povídkovou sbírkou Sbohem město C. (Odeon 1966) a od té doby se stal jedním z nejoceňovanějších autorů své generace. Dvakrát získal Národní knižní cenu i Cenu amerických knižních kritiků a řadu dalších ocenění. V roce 1998 svoji sbírku obohatil i o prestižní Pulitzerovu cenu za román Americká idyla (Mladá fronta 2005, 2009). Řadu literárních ocenění získal i v zahraničí, zejména v Británii a ve Francii. Mezi přední americké autory se Roth zařadil románem Portnoyův komplex (Odeon 1992, Mladá fronta 2011). Po více než dvou desítkách dalších románů, z nichž zatím pouze některé vyšly česky, dospěl prostřednictvím svého alter ega, spisovatele Nathana Zuckermana, ke zkoumání spíše tragických rozměrů života. V románech, které píše od druhé poloviny devadesátých let minulého století dosahuje Roth absolutního tvůrčího vrcholu. A protože i ve svém úctyhodném věku vydává každý rok nový román, mají se jeho příznivci na co těšit.

Z díla Philipa Rotha v češtině vyšlo například:

Ať se děje, co se děje (Odeon 1968), Elév (Odeon 1985), Hodina anatomie (Odeon 1991), Milostné rozmluvy (Melantrich 1993), Odkaz (Hynek 1995), Pokoření (Mladá fronta 2011), Druhý život (Mladá fronta 2010), Vzala jsem si komunistu (Mladá fronta 2010), Lidská skvrna (Volvox Globator 2005, Mladá fronta 2010), Jako každý člověk (Mladá fronta 2009), Duch odchází (Mladá fronta 2008), Sabbathovo divadlo (Mladá fronta 2008), Operace Shylock (Hynek 1999, Mladá fronta 2008),  Umírající zvíře (Mladá fronta 2007).

Portnoyův komplex vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2011, překlad Luba a Rudolf Pellarovi, 248 stran. Hodnocení: 80%

Profesora touhy vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2011, překlad Jiří Hanuš, 272 stran. Hodnocení: 80%

Foto: Mladá fronta, Brigitte Lacombe (pro The Wall Street Journal)