Dne 15. ledna 1622 – tedy pravě před 400 lety – se v Paříži narodil herec, divadelní principál, a především komediograf Jean Baptiste Poquelin známý pod jménem Molière. Po Shakespearovi se objevil dramatik, jehož dílo jako by představovalo samostatnou kapitolu, ne-li rovnou epochu divadelních dějin, která navíc zůstává dodnes živá nejen pro francouzské publikum. U příležitosti výročí vznikla v Českém rozhlase nová inscenace snad nejznámější Molièrovy komedie Lakomec.

Pětiaktová hra v próze, jejímž hlavním hrdinou je lichvář a chorobný lakomec milující více než kohokoli z bližních svoje peníze, byla napsána v roce 1668. Dnes patří k nejoceňovanějším Molièrovým hrám, ale v době svého vzniku velký ohlas nevzbudila. I když hrál titulní roli sám autor, který si v komických úlohách uměl získat přízeň obecenstva, dosáhl Lakomec v Palais Royal pouhých dvaceti repríz. Obliba komedie přišla až později, dnes patří k nejuváděnějším autorovým hrám a jméno hlavní postavy se stalo synonymem pro lakomého člověka.

Podobně jako dříve napsaný Tartuffe je i Lakomec dramatem jedné rodiny. A také komedií charakterů, ve které děj i situace slouží k tomu, aby vyjevily ve vší nepatřičnosti a směšnosti nezvladatelnou neřest hlavní postavy. Vdovec Harpagon, otec dvou dospělých dětí Kleanta a Elišky, je posedlý hromaděním peněz a zároveň je přesvědčený, že ho o ně chce každý připravit. Navenek se tedy snaží vystupovat jako chudák a stejně lakomý je i co se týče výdajů na domácnost a potřeby svých dětí. Neúnosná rodinná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se Harpagon rozhodne dceru a syna vyvdat a oženit proti jejich vůli, protože sám plánuje sňatek s o mnoho let mladší dívkou. Zdá se, že otec má všechny prostředky k tomu, aby prosadil svou, jenže je zasažen na nejcitlivějším místě, když se mu ztratí doma ukryté peníze.

V českém prostředí byla hra patrně poprvé provedena v roce 1884 amatérským spolkem v Železném Brodě. Na jeviště Národního divadla v Praze Lakomec poprvé vstoupil roku 1885 v režii Josefa Šmahy a překladu Jaroslava Vrchlického. O tři roky později, v roce 1898, se hlavní role zhostil herec Jindřich Mošna. V dobových ohlasech se můžeme dočíst chválu jeho vynikajícího výkonu. Umělci, kteří přišli po něm, měli v každém případě nesnadný úkol a byli se svým předchůdcem srovnáváni. Lakomec je jednou z her, která jako by se vždy zcela proměňovala podle obsazení a interpretace hlavní postavy, jiný byl tedy Molièrův Lakomec Františka Filipovského, jiný Miloše Kopeckého nebo třeba Borise Rösnera (abychom připomněli jen některé herecké představitele).

V rozhlasovém archivu byl Lakomec dosud k dispozici v nastudování režiséra Jiřího Rolla z roku 1973 se Stanislavem Neumannem jako Harpagonem. Teď přichází se svou verzí režisér Lukáš Hlavica, který titulní postavu nabídl Ivanu Trojanovi.

Molière: LAKOMEC
Interpret: Ivan Trojan
V dalších rolích:
Harpagon Ivan Trojan
Kleant – Filip Kaňkovský
Valér – Ondřej Brousek
Eliška – Anežka Šťastná
Mariana – Klára Suchá
Anselm – Jaromír Meduna
Frosina – Dana Černá
Jakub – Václav Vydra
Šimon – Jiří Knot
Štika – Petr Lněnička
Komisař – Lubor Šplíchal
Treska – Jiří Maryško
Bumbal – Petr Šplíchal
Režisér: Lukáš Hlavica
Celkový čas: 77:13

Premiéru rozhlasové hry odvysílal ČRo Vltava.

https://www.radioteka.cz/detail/croslovo-793341-moliere-lakomec