Humoristický román z roku 1946 o pistolníkovi z Divokého západu, který pije pouze Catlettovu limonádu, pomáhá utlačovaným a bojuje proti zlu a neřestem.
Knižní předloha se od pozdějšího slavného filmu v mnohém liší, některé známé postavy mají jiné jméno, mnohé se ve filmu ani ne objevily.
Velký úspěch se dnes dá odhadnout předem, ale trvalý úspěch je vždycky záhada. Limonádovému Joeovi je letos 84 let a nepřestává bavit ve filmové, divadelní i literární podobě. Jak je to možné? Vznikl náhodou, a kdyby nebylo německé okupace, nemusel se narodit vůbec.
Když Němci zavřeli roku 1939 vysoké školy, živil se můj otec Jiří Brdečka v Praze kreslenými vtipy a povídkami pro časopis Ahoj na neděli, který spadal pod vydavatelství Melantrich. Útočiště tu našlo mnoho autorů a redaktorů a všichni každý týden uvažovali, co zábavného nabídnout čtenářům, aby to zároveň nevzbudilo podezření okupačních cenzorů. A tak začal ve druhém roce války vznikat Limonádový Joe v první verzi. Otec miloval romantiku Divokého západu a hodně o něm věděl. Hltal Hawksovy a Fordovy westerny, kde vystupovali civilní, a přesto romantičtí hrdinové. Žili v nekonečně velké a svobodné zemi. Mohli odjet, kdy a kam chtěli. To všechno otec a jeho přátelé tehdy ani později za komunismu nemohli a romantika westernů je unášela pryč od skutečnosti. Otce začalo zajímat, jaké byly pravé osudy mužů opředených legendou: Billa Hickoka, Jesseho Jamese, Wyatta Earpa. Byl jejich znalec. Ve společnosti kolem redaktorů Melantrichu dával jejich příběhy k lepšímu, a tak ho požádali, aby napsal sérii povídek parodujících „kaubojky“.
Redaktoři určili charakter hrdiny: měl být tak pozitivní, až by to bylo stupidní. Nato otec přišel s doplňujícím nápadem: pistolník je tak všestranně kladný, že odmítá alkohol, ale ve skutečnosti je přestrojeným cesťákem prodávajícím limonádu.
Nemožná Joeova dobrodružství se odehrávají na pozadí historicky věrně vykreslených postav a událostí. Téma si samo řeklo o šroubovaně vzletný jazyk, který Brdečka užíval nejen pro legraci, ale asi i proto, aby text byl delší. Povídky sám ilustroval. Limonádový Joe začal v Praze žít vlastním životem. Režisér Josef Šmída časopisecký seriál zdramatizoval v divadle Větrník v budově U Topičů a doplnil jej dialogy z dobré Chisholmovy kovbojky Žlutý kůň. Otce se nezeptal, zda je mu to vhod, a brzy kromě nadšených kritik přišlo i obvinění z plagiátu. Malinké divadlo mělo ale každý večer vyprodáno a představení sršela energií, takže se otec podle svých slov přes tu nepříjemnost lehce přenesl. Šmídova zapomenutá inscenace předznamenala sérii pozdějších dramatizací, které už dělal otec sám. Vždycky ale zdůrazňoval, že bez Šmídova nápadu by další dramatické úpravy těžko vznikly. Souběžně vznikala na objednávku nakladatele Hynka kniha Limonádový Joe v podobě, v jaké vychází dodnes. Otec měl Joea velmi rád, ale jeho úspěchu se nikdy nepřestal divit. Dnes víme, že za tím úspěchem stojí jeho schopnost skloubit romantiku, legraci a ironii, čemuž u nás porozumí každý.
Jiří Brdečka: Limonádový Joe
Čte David Novotný
Režie Dimitrij Dudík
12 částí, celkový čas 5 hodin 19 minut
Více informací: www.radioteka.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Už za pár dní vstoupí do českých kin film Známí neznámí. U této příležitosti jsme vyzpovídali producentku filmu Wandu Adamík Hrycovou.
Ta první velká próza Boženy Němcové vznikala pod zataženou oblohou. Sotva si lidé kultury v Čechách začali v roce 1848 zvykat na svobodné jednání, už jim úřady šlapaly na paty. Nad „bídností našich dnů a nad nestydatostí duchamorů“ lamentoval z...
„Tak třikrát whiskey s ledem, ať trošku popojedem, a dámám Hennessy...“ To je tak, když si poctiví venkovští fasádníci, kteří přijeli pracovat na obnově hlavního města, chtějí trošku vyhodit z kopýtka. „Když Praha za noci zazáří neonem, není m...
O tom, že občas se může vyskytnout peklo na zemi, netřeba pochybovat. Zda je však na zemi ráj, nad tím by se musel nejeden zamyslet. Skalní filmový fanoušek to však rozhodně nebude, neboť ten o jednom filmovém ráji ví. Pravda, otvírá své brány jen na pár dní...