Výstava s vůní dřeva
Od kolébky do hrobu provází dřevo člověka od nepaměti. Patřilo mezi první základní materiál, ze kterého se dalo postavit obydlí, vyrobit potřebné věci pro domácnost, pro zemědělství, náboženské účely i hračky pro děti.
Tak jak se rozšiřovaly znalosti o dřevě, tak rostlo i jeho uplatnění. Člověk poznal, který druh dřeva se ke konkrétní věci či činnosti více hodí i jak prodloužit jeho trvanlivost. Tím, že se specializoval na určité práce s dřevem, dokázal neustále ve svém oboru hledat další možnosti i nové postupy. K tomu potřeboval kovové nástroje, které se také během doby měnily a zdokonalovaly. Mnohá řemesla už dávno zanikla, některá se dochovala až do současnosti i když jejich technologie i používaný materiál se také hodně změnil.


Ještě dnes se můžeme setkat s roubenkami kryté šindelem bez jediného hřebíku nejen ve skanzenech, ale v mnohých se dále bydlí. Jsou celé ze dřeva, které bylo ručně opracováváno a svědčí o mistrovství tehdejších tesařů.


Záměr výstavy v ústeckém muzeu je ukázat výrobky a nástroje z dávných dob, které nesou stále ještě přítomnost dotyků člověka, který je používal. Umožnila to i sběratelská vášeň pana Zdenka Nováka, který tyto exponáty zapůjčil a také „po staru“ vyrábí, takže pro dřeváky nemusíte jezdit až do Holandska. Některé činnosti jsou k vidění na dobových fotografiích například kácení velikána na Šumavě, ale na mnohé výrobky si můžete „sáhnout“, zejména na ty velké, jako jsou necky s dřevěnou valchou, nebo starý soustruh.


Na stěnách jsou umístěny různé věci používané při pracích na polích (vidle, hrábě), i v domácnostech (soudky, džbery i trdlice k lámání lnu). Ve vitrínách pak různé dobové nářadí, které se používalo při opracování dřeva. Zajímavé jsou i formy k pečení perníků z poloviny 19 století. Nejen že musely být dlabány zrcadlově, ale také velmi jemným vzorkem (z poskytnuté brožurky, která je návštěvníkům k dispozici se dochovalo toto řemeslo u rodiny Slavíků).


Výstava je doplněna selskými židlemi i ukázkou, jak se dříve dělaly důkladně zadní stěny u skříní. Světlonoš z 19 století, byl zachráněn od střelby ze vzduchovky, a pozornému návštěvníku toto jeho poranění určitě neujde. Zajímavý doplněk výstavy je také vyřezávaný vodník či návrat ztraceného syna Ivana Švejnohy. Aby děti viděly, s čím si dříve jejich vrstevníci hráli, jsou tam staré hračky ve vitríně, ale také nové dřevěné k vyzkoušení.

Protože v ústeckém muzeu jsou i další zajímavé výstavy, určitě se tam mnozí zdrží poněkud déle, je z čeho vybírat.
(Foto z výstavy: autorka)
Čtěte také
Příběh slunečnice. Zakázaná láska z období protektorátu
Romány Miriam Bláhové se u žen těší velké oblibě a jsou pojmenované převážně po kytkách, které dokreslují silnou emoční atmosféru a vztah k minulosti, kořenům a tradicím. Většinou se v nich prolínají dvě časové…
