Jede jede mašinka, v ní dvě děti a maminka
Banner

Jede jede mašinka, v ní dvě děti a maminka

Tisk

Masinka 1Ráda jezdím s dětmi vlakem. Jakože fakt ráda. Na kratší cesty dávám přednost autu, ale na ty delší volím vlak. Můžu za jízdy kojit, přebalovat, číst (z toho bych se v autě pozvracela, i kdybych zrovna neřídila a tu možnost měla). Nemusím řešit parkování. Děti jezdí zadarmo. Většina vlaků dokonce disponuje záchodem.

 

Cestování ve třech máme, troufám si tvrdit, zmáknutý. Na břicho nosítko s miminkem, na záda dostatečně velký batoh (protože nechceš a ani nemůžeš nosit nic v ruce, takže se do něj musí vejít všechno), jednou rukou držet starší dítě a druhou rukou otevírat dveře, kupovat jízdenky apod. Samozřejmě to sebou nese i spoustu zážitků, po kterých jsem úplně netoužila, ale co už. Třeba se mi jednou bude hodit, že s miminkem na břiše a batohem na zádech zvládnu zvednout do náruče batole a počkat v podřepu až se vyčůrá (tady se hodí mít ten batoh těžší, pěkně to pak vyvažuje ty dvě děti vepředu).

Cesty domů přinášejí víc těch náročnějších situací, zvlášť když se vracíme po celodenním výletu a na všech je patrná únava. Když se pak snažíme stihnout vlak (to je jedna z těch nevýhod vlaku, u auta bych se nebála, že mi ujede), musíme občas nasadit rychlejší tempo (protože chodit s předstihem je nuda, že jo). Jenže málokterý unavený dítě zvládne běžet. V takových chvílích využívám kromě úložného prostoru vpředu a vzadu taky ten nahoře (čti za krkem).

Masinka

Když donesu obě děti do vlaku, je samozřejmě všude plno. V reálu to znamená, že na každé čtyřsedačce sedí jeden člověk, jeho příruční zavazadlo, bunda, svačina a bůhví co dalšího. Procházím tedy celý vlak a na úplném konci nacházím chlapíka, který má vedle sebe jen menší batoh, který si určitě ochotně vezme na klín. Odpovídá mi, že jasně, můžeme si přisednout. Batoh nechává ležet na sedačce vedle sebe. Nevadí, však my se vejdeme na ty dvě sedačky naproti. Pořád ještě s miminkem v nosítku soukám svůj velký batoh do úložného prostoru nad hlavou. Spolucestující zvědavě koukají, jestli to zvládnu. Určitě mi v duchu fandí.

Vlak se rozjíždí, holčička brečí únavou, chce spát, ale nedokáže se na jednu sedačku poskládat tak, aby usnula. Nechám ji tedy lehnout přes dvě sedačky a sedám si „na půl zadku” k jejím nohám. Sedačky nemají opěrky na ruce a před námi je hodinová jízda, takže šance, že vypadnu do uličky, je docela vysoká. Ale nebudu si stěžovat, batoh toho pána nastoupil dřív než já a tak si jistě zaslouží svoje sedadlo. V půlce cesty se uvolní místa o kus vedle a tak stěhuju spící dítě, bdící miminko i všechny věci a konečně se opírám. Jaká úleva pro záda. Bývalý spolusedící mi s úsměvem přináší boty, které jsem zapomněla pod sedačkou. Na příští stanici vystoupí…

Před naší konečnou budím holčičku, která má půlnoc a z představy oblékání a vystupování do mrazu je asi tak nadšená, jako já, když se děti rozhodnou vstávat v pět ráno. Za stálého skandování “já chci spinkat” ji oblékám, odcházíme ke dveřím a v tu chvíli miminko střílí do plíny. Z vlaku vystupujeme za doprovodu pláče unavené holčičky a smradu linoucího se z nosítka. Stejně se ale těším na další cestu.

Foto a text: Nikola Ševců


 

Přihlášení



Detaily jsou sugestivním románem – o lidech kteří utvářejí naši osobnost jen tím, že projdou naším životem

Kdesi v bezčasí Stockholmu se zmítá žena v horečce, která probouzí její paměť a z té se vynořují vzpomínky: na vztah s ženou, z níž se později stane celebrita, na excentrickou spolubydlící z univerzitních let, rozervaného bohéma, s nímž prožila románek, nebo na křehkou, traumatizovanou Birgitte. Vyprávění skládá do čtyř portrétů složených ze zdánlivě nedůležitých detailů a prostřednictvím nich nám vypráví o sobě samé.

Skrytý ráj. Fulviova poslední kniha o inkvizičních procesech v 17. století

Román Skrytý ráj mě opravdu zasáhl. Autora jsem doposud neznala, ale byla jsem velmi příjemně překvapena. Přestože má kniha 440 stránek, přečetla jsem ji za tři večery a četla dlouho do noci. Od napínavého příběhu této, skoro by se dalo říct, historické detektivky, se nebudete moct odtrhnout. Přenesme se teď společně do 17. století, doby nejtvrdších inkvizičních procesů.

Tapír

  • TAPÍR 4/2024
    Léto je tady a s ním i nové prosluněné číslo Tapíra! V tématech pro toto vydání se vydáme na prázdniny...
  • Tapír č. 3/2024
    Je tady číslo třetí. A na co se můžete těšit v tomto vydání? Jako obvykle v něm narazíte na hromadu...
  • TAPÍR 2/2024
    Vždycky to uteče jak voda…  Nedávno jsme ještě listovali prvním číslem Tapíra tohoto roku a už je tady číslo druhé....
Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Vsetín

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Winterberg: nový projekt kolem Jaroslava Rudiše

Winterberg je nový hudebně-literární projekt, ve kterém se sešli Jaroslav Rudiš, Zdeněk Jurčík a Tomáš Neuwerth, spoluhráči z kapely Kafka Band. Společně složili a natočili několik písní inspirovaných Rudišovým románem Winterbergova poslední cesta, který právě vychází v anglickém překladu Kris Best v nakladatelství Jantar Publishing. Táhlá, silně atmosférická skladba The Beautiful Landscape je prvním singlem trojice, pojmenované po Winterbergovi, hlavní postavě cenami ověnčené knihy.

Čtěte také...

Po stopě Karla Maye aneb Vinnetou a Old Shatterhand opět žijí!

karl may vystava vinnetouNárodní muzeum ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví připravilo pro milovníky mayovek a indiánek výstavu Po stopě Karla Maye. Rok 2012 totiž zahrnuje t...

Z archivu...


Divadlo

Dramaturgický plán sezóny 2023/2024 ve Švandově divadle

Svandovo divadlo200Anna Karenina, Klec bláznů, retro muzikál o božském pop-idolu, sólo pro Marií Štípkovou i nová česká hra o nevšedním spolubydlení malířky Toyen. Švandovo divadlo chystá odvážnou sezónu 2023/2024.

...

Film

Hledání smyslu podle Petra Weigla

weigl rusalka perexRežisér Petr Weigl (narozen 1939) si mezinárodní věhlas získal vypravěčsky stylizovanými, výtvarně vytříbenými přepisy zejména oper, ale nejen jich. Získal za ně ocenění v zahraničí i doma (Trilobit, Cena Čs. televize...