V sobotu 31. ledna uvede v premiéře Horácké divadlo v Jihlavě hru Tankreda Dorsta Merlin aneb Pustá zem. Zatímco režisérem inscenace je Peter Gábor, dramaturgyní je v tomto případě Barbora Jandová. Ta poskytla i následující rozhovor.

 

 

Jak dlouho se už zabýváte hrou Merlin aneb Pustá zem?

Poprvé jsem se s tímto textem setkala na JAMU – četla jsem ho o prázdninách, shodou okolností na lavičce na jihlavských hradbách, a to nepocházím z Jihlavy, ale z Brna (smich). Ten text, tehdy třídílné vydání z DILIA, mi učaroval, fascinoval mě. Myslím, že mi docela rozšířil divadelní vnímání. Když pak Merlina připravoval v roce 1996 režisér Zbyněk Srba s dramaturgem Václavem Cejpkem v Mahenově divadlě v Brně, chtěla jsem být - coby studentka – asistentka - u toho… A když jsem v loňské sezoně nastoupila po mnoha letech zpátky do Horáckého divadla, kde jsem pracovala jako dramaturg tři sezony hned po absolvování JAMU, a hledali jsme s jeho novou uměleckou šéfkou odpovídající téma naší první, či spíše “nulté”, sezony – stalo se jím právě “hledání grálu” – ideálu, hodnot, smyslu, směru...

V čem vás osobně její text zaujal?

Text Tankreda Dorsta není klasickým “pravidelným” tradičním divadelním textem jako jsou jiné hry. Původně to byl projekt plánovaný do prostoru bývalé rybí tržnice v Hamburku – Dorstovo zadání bylo do celonočního představení zpracovat Artušovské legendy. Dorst na to téma nahlížel ze všech možných stran a úhlů – vznikla rozsáhlá “historická freska” o třech dílech - Zrození Merlina, Grál, Zánik - a 97 obrazech, která je fascinující svou formou. Vzniklo jakési “divadlo v hlavě” – střídají se tu historické scény, s poetickými obrazy, filozofickými úvahami, psychologické dialogy vedle epického vyprávění nebo cirkusové klauniády. Pro mě setkání s tímto textem bylo svým způsobem velmi zásadní – rozšířilo mi pohled na neskutečné možnosti divadla. Od té chvíle jsem divadlo přestala vnímat jenom skrze text, posunulo se mi vnímání divadla ve všech jeho složkách – od zpracování tématu a scénáře, herecké výrazové prostředky až po divadelní prostor ...

Barbora Jandová

Inscenace je ve fázi těsně před premiérou a režíruje ji zkušený Peter Gábor. Jak se vám s ním spolupracuje?

Především si velmi vážím, že Peter Gábor tu nabídku přijal. Vážím si jeho důvěry a odvahy jít do neznáma – po všech stránkách ať už se to týká jihlavského divadla, nového týmu či složitého textu. Je radost s ním pracovat – je radost sledovat, jaké na jevišti vznikají situace a obrazy, jak přesně, konkrétně a pečlivě vede herce. Je to režisér empatický a velmi obrazivý, s velkým citem pro metaforu. Dorstův text posloužil pouze jako materiál k naší jevištní úpravě – a Peter tento “zhuštěný” text, okleštěný o mnoho motivů, inscenuje s velkým porozuměním – a inscenuje jej jako velkou scénickou kompozici, kde obraz, slovo i hudba hrají rovnocennou roli. Taky pracuje velmi týmově – přičemž i to je velké dobrodružství, protože - jak ostatně sám řekl při první společné schůzce, tento tvůrčí tým ve složení, v jakém Merlin vzniká, je pro něj nový, tím pádem výzva a dobrodružství (jako ostatně celý Merlin (smích). Scéna Michal Syrový, kostýmy Tomáš Kypta, hudba Jakub Kudláč, spolupráce při bojových scénách Petr Nůsek – myslím, že celý náš tým funguje skvěle. A považuju si i toho, že přes náročnost celé této inscenace, je atmosféra v souboru a při zkouškách vstřícná, soustředěná, vlastně naprosto úžasná.

Peter Gábor

Kdo z herců jihlavského souboru se v inscenaci objeví?

Kouzelníka Merlina bude hrát Petr Soumar, jeho otce - Ďábla Lenka Schreiberová. František Mitáš je naším králem Artušem, královnu Ginevru bude hrát Lucie Ingrová, Lancelota Lukáš Matěj. Artušova nevlastního syna Mordreda, který nakonec Artušovu říši zničí, hraje Ondřej Šípek. Krásnou roli Parsivala hraje Zdeněk Stejskal, rytíře Gawaina Stanislav Gerstner. V dalších rolích samozřejmě uvidíte převážnou část celého souboru Horáckého divadla Jihlava.

...ze zkoušky

Čím vším by mohl Merlin oslovit současné publikum?

Překvapivě současným jazykem a zcela moderním pohledem na “legendu”. Nadhledem i humorem, ironií, s jakou se Dorst dívá na své hrdiny. Není to “romantická rytírna”. Je to velmi živý tvar – který je blízký kabaretu i fantasy – se značně klipovými krátkými scénami, které skládají jednotlivé linky jednotlivých příběhů…. A ty příběhy a charaktery - neboli “legendární” hrdinové - jsou myslím velmi silné a překvapivě živé.

Robert Rohál
Foto Zdeněk Stejskal

Další informace:  www.hdj.cz

< Předchozí		Další >