Simona Šašková napsala předmluvu ke knize Melindy Folse: Konečně mám koně. Vzdala se úspěšné manažerské kariéry a šla za svým snem. Dnes je koučkou, lektorkou, kdy nejdůležitějším partnerem jsou koně. Klienty velmi vyhledávané koučování s koněm se tak díkybohu šíří i v České republice. Že ji neznáte? A jak se vůbec píše předmluva ke knize? O tom všem si se Simonou Šaškovou popovídáme.

„Nikdy jsem úplně nevěděla, co je to „střední věk“. Co znamená a kdy přesně nastává. Ale dnes už se k němu asi blížím, protože mě v této souvislosti napadají jen samá superlativa. Máme už přece něco za sebou. Kus života, mnoho dobrých i špatných zkušeností a už začínáme chápat, kdo jsme a co chceme. A je to skvělá doba k realizaci každého snu, který dosud nedostal pozornost a prostor.“ Tak tohle je citace z vaší předmluvy, kterou snad do kamene tesat. Řekněme, že jsem ve středním věku, ale místo nadšení a superlativ cítím spíše zmar, únavu a děs z nadcházejících ještě více zmařených a unavených let. Co s tím… zcela jistě s něčím takovým za Vámi klientky chodí!

Nebudu střílet rady od boku. Důvody mohou být různé, sto lidí, sto příběhů. Myslím, že pokud se takto dlouhodobě cítíte, je dobré vyhledat pomoc. Nemusíte s tím být sama a propadat se do podobných pocitů hlouběji. Škoda ztratit byť jen další den. Dnes máte nespočet možností a každý si může vybrat, co je mu nejbližší a osobu, které bude schopen důvěřovat. Což je důležitý předpoklad. Můžete si vybrat psychologa, psychoterapeuta nebo kouče. První setkání je vždy spíše o tom zjištění, zda vám daný člověk a jeho přístup bude vyhovovat a každý profesionál by vás měl případně doporučit k jinému odborníkovi, pokud on osobně se necítí jako ten pravý, nebo nemá dostatečnou odbornost. Koučuji klienty s koňmi i bez koní, podle jejich preferencí.

Souhlasím s tím, že jezdectví je ve středním věku spíše duchovní cestou než sportem. Existuje to vzácné a ryze ženské pouto mezi koněm a ženou – o tom nelze pochybovat. Tak se na to podíváme hezky od začátku. Co je to, co táhne malé desetileté holčičky ke koním? Není snad žádná, která by v tomto věku nemilovala poníky a koníčky…

Můžu mluvit jen za sebe. :-) Láska ke zvířatům a přírodě. Dobrodružství. Svoboda spojená se silou, rychlostí a vlající hřívou. Touha po partnerství a přijetí.

Některé z nás mají tuto lásku zakořeněnou v hloubi duše i do daleké dospělosti. Proč? Proč nás neopustila, i když jsme svůj život s koňmi vůbec nemohly spojit?

Volání koní je silné a sahá hluboko do minulosti. Možná byl některý z vašich předků husarem, možná formanem, možná v minulém životě byl váš život neoddělitelně spojen s koňmi… Kdo ví...

 

Vám se podařilo se na tuhle vlnu ženské a koňské energie dostat a byl to počin, který vám změnil život? Jak k tomu došlo? Odchod ze zaměstnání, roční studium, cesta za svým snem…? Vždyť koně Vás provázejí již více než 30 let.

Vypadá to tak, že na některé věci prostě musíte být připraveni. Zřejmě jsem to nebyla schopná dříve udělat, možná jsem potřebovala načerpat ty zkušenosti, které dnes tvoří naprosto unikátní zdroj moudrosti, jaký přesně pro svou práci a své klienty potřebuji. Ať už dobré nebo špatné. Určitě mi pomohlo přerušení práce, abych přivedla na svět svého syna Vojtu. (Ještě mám dceru Viktorku, které bude v létě 10.) Nestalo se to všechno najednou, v jeden okamžik, byly to postupné kroky. I na ten výcvik do Ameriky jsem se přihlásila jen na první level. A už to mi přišlo jako naprosto šílené rozhodnutí. Jenže, když jsem tam přijela, tak jsem už po prvním dni tréninku věděla, že je to ono, že jsem to já, a způsob, jak využít naplno všechno co umím, znám a kdo jsem, a nezbývalo mi nic jiného, než se zapsat na celý rok. Události už potom nabraly rychlý spád.

Napsat předmluvu ke knize, která je praktickou příručkou pro pořízení vlastního koně, zároveň ale jiskřivou motivací pro cestu za jakýmkoliv snem, to je snad práce na míru? Měla jste o textu hned jasno, či za jakých okolností vznikal?

Přišlo mi, že je to až neuvěřitelné, jak dokonalá je to zakázka. Doporučila mě Katka Lipinská, která mě už dlouho zná a ví co dělám. Psala jsem ten text se záměrem, být co nejvíce autentická. Věřím, že pokaždé, když jste maximálně sami sebou, inspirujete ostatní a dáváte jim odvahu, aby byli také takoví a je to velká radost a úleva, když se potom s takovými lidmi potkáte. Když jste autentičtí, tak jako koně, nesoudíte sebe, nesoudíte ostatní a všechno je rázem mnohem jednodušší.

 

Knihu znáte dobře a znáte i metodu, o které tu autorka píše, a tak tato otázka je mířena na tu pravou osobu – komu byste tuto knihu doporučila především?

Každému, kdo uvažuje, že by si koně pořídil, protože obsahuje hodně praktických tipů i zkušeností. A také každému, kdo už to udělal a třeba ho uklidní, že děláme všichni podobné chyby. Každému, kdo se cítí být osloven. Pokud by někoho zajímala kniha o ježdění, tak doporučuji knihu Ježdění podle Sally Swift.

Děkuji za rozhovor.
Foto: facebook Koučink s koňmi, Pavlína Tauškeová

< Předchozí		Další >