Všichni mě mají zaškatulkovaného jako stepaře, ale já na sobě makám a chci se posunout dál, říká Tomáš Slavíček

Tisk

tom slavicek perexTomáš Slavíček je ve světě tance a stepu pojem. Několikanásobný mistr světa ve stepu, který patří ke špičce ve svém oboru, má ale široký záběr. Vedle práce trenéra a choreografa v Tap Akademy Prague a Tančírně Petra Čadka je také hlavní tváří největší taneční tour u nás - Czech Dance Masters 2017. A aby toho neměl náhodou málo, věnuje se už nějakou dobu v Divadle Radka Brzobohatého a La Fabrice i herectví. Vypráví o tom v následujícím rozhovoru...

 

 


Pokud vím, blíží se slavnostní gala večer Czech Dance Masters 2017…
Ano, právě jste mě zastihli ve finálních přípravách. Je to největší taneční tour u nás a my stepaři se přes ni například kvalifikujeme na Mistrovství Evropy i světa. Kromě přípravy soutěžních choreografií v Tap Academy Prague a v Tančírně Petra Čadka, kde také učím, jsem i předsedou české stepařské komise a mám na starosti spousty agendy okolo. Jednou z nich je i příprava slavnostního gala večera Czech Dance Masters, který se uskuteční v neděli 28. května v Průmyslovém paláci v Praze. Ve VIP porotě zasedne i třeba Hanka Gregorová a David Gránský a já už se na celou akci moc těším. Držte nám všem palce.

tom slavicek 2

Nedávno jste se svou skupinou zazářil v jubilejní show Heleny Vondráčkové, která proběhla za asistence televizní kamer v brněnském Boby centru.. To ale nebyla vaše první spolupráce s Helenou?
S Helenkou jsem začal spolupracovat už v roce 2009. Tehdy jsem sestavil stepařskou skupinu s dalšími děvčaty na její vánoční koncert v Lucerně. Od té doby jsme s různými obměnami ještě vystupovali ve finále slovenského Let´s Dance na TV Markíza, v Silvestru České televize a na několika dalších vánočních koncertech v Lucerně i v Bratislavě. Pro letošní rok si nás Helenka a její tým vybrali jako stepařský doprovod na její narozeninovou show v Boby centru v Brně, kterou odvysílá 24. června Česká televize. A podle posledních zpráv tím naše letošní spolupráce ještě nekončí…

tom slavicek 1

Jak často s vaší skupinou zkoušíte a kde všude vystupujete?
Děvčata do skupiny k Helence Vondráčkové jsem si vybral z mojí dospělé formace, kterou učím v Tap Academy Prague. Mám to štěstí, že si můžu vybírat z těch nejlepších. Konkrétně tato formace je složená z několikanásobných mistrů světa a je to úžasný (ne krásný) pocit, když si můžu ještě i se svými žáky zastepovat, a navíc na tak krásných akcích třeba i pro televizi nebo ve velkých koncertních halách. Konečně mi moje snaha o co nejlepší soutěžní choreografie přináší opravdu radost a hlavně větší smysl. Obětoval jsem tomu každý den, děti dřely tisíce hodin a teď se nám to vrací.

tom slavicek

Působíte jako trenér, choreograf a současně jako tanečník. Kde berete nápady a inspiraci?
Na tuhle otázku se mě ptá skoro každý. V mém posledním rozhovoru v rádiu jsem to definoval asi nejlépe – jsem prostě blázen, ležím doma v posteli, nemůžu spát a vlastně ani nevím, jak mě napadne, že chci, aby děti byly za „Příběh hraček“... No a do rána mám v hlavě šrouby, celou koncepci vymyslím a od té doby tím žiju, vymýšlím kostým, hledám hudbu a celou sezónu se v podstatě transformuju do podoby vláčků, panenek, vojáčků a kovbojky.

tom slavicek 3

Kromě tance a stepu jste vstoupil i na divadelní jeviště. Jako choreograf nebo jako herec?
V roce 2009 jsem s Petrem Čadkem postavil choreografii ke známému představení Tančírna v Divadle Radka Brzobohatého. Tehdy jsem ještě neměl herecké ambice, ale když v roce 2014 Hanka Gregorová připravovala muzikál Cyrano, tak už jsem byl rád, že jsem mohl vedle učení a soutěžního stereotypu proniknout i dál. Tu nabídku jsem prostě přijmout musel, z učení už bych se zbláznil. Stal jsem se členem souboru a můžete mě vidět ve třech představeních Cyrano, Tančírna a Klec bláznů. K tomu se přidalo i krásné představení Tango ó Tango s Aničkou Polívkovou v pražské La Fabrice. Postupem času jsem dospěl do stádia, že zkouším castingy i na televizní projekty. Je to běh na dlouhou trať, protože mě mají všichni zaškatulkovaného jako stepaře, ale já to nevzdávám.


Foto archiv Tomáš Slavíček


 

Zobrazit další články autora >>>