“Tělo, mysl a srdce jsou svatá trojice. A každá z této trojice má stejnou důležitost,” říká módní návrhářka Táňa Havlíčková, kterou znají převážně ženy. Její jméno totiž bývá spojováno především s její unikátní typologií oblékání OCTO CODES. Ale Táňa napsala i knížku pro děti a věnuje se také výživě.

Zajímala jste se vždycky o módu?
Moje první zaměstnání bylo u filmu, kde jsem pracovala jako asistentka produkce a později skriptka. Pokud někdo začne touto profesí, většinou nemá namířeno nikam jinam. Práce u filmu byla nádherná a moc mě bavila. Jenže pak jsem si vzala syna režiséra, jehož máma pracovala v televizi jako sekretářka ředitele a najednou tam pro tehdejší komunisty bylo až příliš moc Havlíčků. Zkrátka mě vyhodili – tedy nechali mě dotočit seriál. Dost jsem to obrečela. Zrovna jsme dodělávali ve střižně film s Honzou Kačerem a ten, když mě viděl nešťastnou a ubrečenou, řekl: ”Táňo, hlavu vzhůru, vy máte přece úžasný talent na oblečení…” Tohle možná byla ta věta, díky které jsem pak opravdu stala uznávanou módní návrhářkou.

Jak vlastně vznikla vaše koncepce stylového klíče?
Vždy jsem nějak tušila, že za těmi hadříky je něco víc. I když jsem svou profesi milovala, cítila jsem, že ještě zdaleka nevyužívám svůj potenciál. Metodu OCTO CODES jsem poprvé ucítila v devadesátých letech, kdy mi došlo, že lidé, kteří se podobně oblékají, mají taky velmi podobný charakter osobnosti. V té době jsem byla módní návrhářkou na plný úvazek a poradenství dělala jen o víkendech. Čím dál tím více jsem zjišťovala, že metoda samozřejmě vůbec není jenom o oblečení. A když zjistím, že to funguje, tak z toho udělám projekt, protože vím, že se tím trápí tisíce žen. Stejně tak jsem přišla na to, že nám nemůže slušet všechno, protože jsem to viděla na sobě. A začala jsem zkoumat podrobnosti. Mám velmi silnou analyticko-logickou mysl, ale zároveň umím pracovat se svou skvělou intuicí. Takže já si tak žiju a tvořím projekty, které pak můžu předávat ostatním. A ono to funguje.

Je vždy snadné rozlišit ten správný typ?
Ono to není tak jednoznačné. Samozřejmě jsem známá vteřinovým testem, kdy projedu každého člověka, kterého mám před sebou od hlavy až k patě, a vím, ke kterému typ patří. Tedy většinou vím. Nicméně spousta lidí hraje role a jsou do svých rolí tak ponoření, že objevení svého stylu je práce na mnoho hodin. Ale je to paráda, když mi píšou maminky, jejichž děti se baví poznáváním typů rovnou na ulici. Podstatou OCTO CODES je pochopení, že tady na tom světě potřebujeme mít zamračené kritiky, ušlechtilé bytosti, zářící extroverty, energické mluvky, introvertní pozorovatele, narušovatele pořádku, jemné princezny i ty léčitelky, na první pohled, hrubšího zrna. Pokud každému z nich dáme prostor, aby právě ta jeho osobnost, jeho charakter byl ostatními respektován, pak bude svět v pořádku. Ale určitě nemůžeme mít na sobě všichni cokoliv. Protože tím bychom říkali duši, že na těle nezáleží. A to není pravda. 

A k jakému typu patříte vy? 
Já jsem vždy byla rebelkou. Jsem zvyklá si jít svou vlastní cestou, i kdyby to byla cesta lemovaná trním a plná kamenů. Já se naučím ty trny i kameny milovat, protože pro mě je důležité jít tam, kam chci. Samozřejmě někdy musím udělat lehké okliky, ale vizi a směr mám vždy ve svém životě naprosto jasnou. Rebelky jsou odvážné, nebojácné a ví, že jsou takovým ledoborcem společnosti. Ale jsou na to vnitřně vybaveny velkou odolností a vnitřní silou. A jsou bojovnice.

Hraje v oblékání ženy velkou roli věk?
Doba se změnila a ženy daleko pomaleji stárnou. Věk nehraje tak velkou roli, jak si myslíme. Vidím mezi ženami unavené třicátnice a šedesátnice, které září mládím a energií. Oblečení musí samozřejmě odpovídat tomu, kým jsme uvnitř. Sebevědomí nelze dohnat oblečením. Nejprve musím vědět, kdo jsem, a pak tu ženu obléci. Když jsem oblékala ženy po osobních konzultacích, tak se mi změnily během půl hodiny jen tím, že jsem jim dokázala najít oblečení, po kterém toužila jejich duše. Rozkvetly během jediného převlečení v kabině. Zažila jsem to tolikrát a vím, že každá žena může být nádherná.

Chcete říct, že vlastně ani není důležité to, co se právě nosí?    
Přesně tak. Móda je dneska už asi na třetím nebo čtvrtém místě v pořadí důležitosti. Je to něco, co je už mrtvé. Chceme být především sami sebou a cítit se ve svém oblečení jako ve své druhé kůži. Proto je nesmírně důležité, abychom našli svůj styl, protože zatímco sporťačka miluje praktické sportovní oblečení v ostrých barvách, které jí zdůrazňuje postavu, ležérka zase volné oblečení z měkkých splývavých materiálů v nevýrazných barvách typu šedé a béžové, do kterého se zachumlá a schová, a které může být klidně o dvě čísla větší a ona se v něm i tak bude cítit skvěle. Je zásadní, abychom si uvědomili, kdo jsme, jaké jsou naše talenty, priority, způsoby chůze, gesta. Jak prožíváme naše dny, co je pro nás důležité, jak fungujeme ve vztazích, jakým způsobem se učíme, jaký druh inteligence nám byl dán už od narození. Jakou barvu má ta duše uvnitř našeho těla, které bychom měli obléci tak, aby s tou duší cítilo absolutní harmonii. Metoda OCTO CODES je natolik celistvá, že dnes už mám za sebou i testovací skupinu, která se tři měsíce stravovala podle svého stylového typu a reakce jsou prostě famózní.

Takže vaše typologie se týká i stravy?
Moje nejnovější kniha přijela z tiskárny loni na Mikuláše. Je právě o jídle a stravování osmi typů. Jmenuje se Jídlo pro duši aneb Pojďme bořit mýty o stravování. Tahle kniha opravdu boří mýty o tom, co je pro nás zdravé jídlo. Jak říká klasik: co je pro někoho lék, je pro jiného jed. My jsme těmi zdravými potravinami, které nám výživoví poradci cpou hlava nehlava už tak zblblí, že jíme všechno, co by se jíst mělo, ale stejně nám to nepomáhá. Kniha je mimo jiné také o tom, jak se vyhnout toxinům v jídle. Z toho pak pramení nejen úprava váhy směrem dolů, což je samozřejmě logické, ale především uzdravující se tělo. Letos jsem v testovací skupině měla téměř pět set žen, kterým tento program úplně změnil život. Nejenže celá skupina zhubla o tři tuny – ano čtete dobře, opravdu tři tuny, ale změnily se i jejich vnitřní psychické stavy.

K jakým změnám tedy došlo?
Z lidí unavených, věčně nafouklých, nemocných a někdy i nerudných se během tří měsíců stali lidé s pozitivním vyzařováním a vnitřní radostí. Myslím, že tohle je program, který je vhodný pro každého z nás. Jídlo je lék a my jsme zapomněli, jak jíst, aby nám neubližovalo, ale pomáhalo. Samozřejmě vycházím z mnoha renomovaných autorů skvělých knih o jídle. Jen jsem to celé dala dohromady se svou pověstnou rebelskou náturou – protože žádná kniha není vhodná pro osm typů. A metoda OCTO-GRAM navazuje právě na našich osm typů. Pokud jsme každý jiný psychicky, tak je jasné, že taky máme jinak funkční těla.

Vy jste napsala i knihu Klíč k rodině aneb Manuál k dětské duši. Jak to souvisí s módou?
Hodně, protože i móda, tedy oblékání, je v podstatě psychologie člověka. Pokud známe styl svých dětí, tak je umíme podpořit v jejich talentu. V knize najdete přes 190 kombinací kompatibility všech stylů. Popsala jsem vztahy mámy a dcery, táty a syna ve všech možných kombinacích. A hlavně je tam i část pro děti, aby také ony mohly najít styl svých rodičů. A samozřejmě má ta kniha obrovský přesah, protože i my jsme děti svých rodičů, i když už dnes mohou být našimi prarodiči. Takže je skvělé, že se můžeme při četbě ponořit do pocitů dětí a zkoumat své rodiče, i když už jsou třeba v důchodovém věku, a následně pochopit náš vzájemný vztah, který možná i dodnes není ideální - a ten máme možnost téměř okamžitě změnit.

Co připravujete do budoucna?
Příští rok v dubnu mám svůj poslední víkendový seminář, protože se už potřebuji posunout dále a přenechávám tuto práci svým talentovaným absolventkám mé školy OCTO CODES ACADEMY. V roce 2019 mám dvě silné vize – tou první je navázání spolupráce v zahraničí, kniha Móda a duše je již přeložená do angličtiny a polštiny a moc si přeji ji vydat. Další vize je obrovská, ale tu zatím nechci prozradit, jen napovím, že se bude jednat o pořad v jedné z našich televizí. A pak mám nový projekt, který samozřejmě navazuje na metodu OCTO CODES. Už jsem naučila ženy vyprázdnit skříně od oblečení, které jim nesluší a nepatří k nim, takže zeštíhlely svůj šatník, v projektu OCTO-GRAM učím ženy i muže vyprázdnit ledničku a špajz od potravin, které jejich tělu nedělají dobře. No a nový projekt půjde ještě dále, protože budeme vyprazdňovat naše interiéry a zjednodušovat svůj život.

Máte vůbec čas ještě na něco jiného?
Před rokem a půl jsem se přestěhovala do staré, částečně zrekonstruované bývalé fary na Šumavu. Do domu, který má genius loci. Má starou historii a já mu vracím jeho bývalou slávu. Je to nádherný pocit, když vám domov pomalu ožívá. A stejně tak je to se zahradou. První pocit se rovnal téměř zoufalství. Halda obrovských kopřiv, přerostlá nekosená tráva, plevel, kam jsem se podívala, zbořená kamenná zeď, ze které zůstalo jen pár kamenů. Studovala jsem před patnácti lety kurz zahradní architektury, a kdybych se nestala návrhářkou, byla bych zahradní architektkou. Všechny ty keře a stromy umím latinsky, dokonce jsem chvíli dělala i projekty zahrad. Až mě přestanou bavit nové projekty metody OCTO CODES, tak asi budu zahradník.

Táňa Havlíčková (* 1957)
bývalá asistentka produkce a skriptka Krátký film Praha
úspěšná módní návrhářka a stylová poradkyně
tvůrkyně metody OCTO CODES a programu OCTO - GRAM
lektorka mnoha seminářů a zakladatelka školy OCTO CODES ACADEMY
autorka knih: Móda a duše aneb Klíč k sobě (2015), Klíč k rodině aneb Manuál k dětské duši (2018) a Jídlo pro duši aneb Pojďme bořit mýty o stravování (2018)

O knize Jídlo pro duši aneb Pojďme bořit mýty o stravování více v naší recenzi ZDE 

Foto: archiv Táni Havlíčkové

www.tanahavlickova.cz

< Předchozí		Další >