Dominika Vodičky jste si mohli všimnout v pořadu Stardance, kde společně s Veronikou Khek Kubařovou vyhráli. Na co bude nejvíce vzpomínat, co mu to přineslo a jak se nyní má?

 

 

Jaká byla vaše svatba? Protančil jste na ní střevíce? Jaká je vaše manželka tanečnice?

Svatba vyšla nad moje očekávání. Takto jsem si to ani nevysnil. V této šílené době jsem rád, že se to vůbec uskutečnilo. Přítelkyně, dnes už manželka, mě trochu donutila k 1. tanci. Původně jsem ho chtěl vynechat, protože mám v životě tance až až a v našem případě mi to přišlo jako předvádění, když jsme oba profesionální tanečníci. Ale nakonec jsme se rozhodli, že si zatančíme naší první společnou choreografii, z dob studia. Moje manželka je momentálně profesorkou na taneční konzervatoři.

Jaké je to pro vás tancovat takto ve volném čase? Pro radost?

Moji práce miluju, ale bohužel pak není energie a ani čas na to tančit si ve volném čase.

A jak zvládáte současnou situaci? Omezuje vás, musíte dělat něco jinak?

Tak momentálně, co tu odpovídám na otázky k tomuto rozhovoru, jsem na nucené neplacené dovolené. Takže musím říct, že už se těším až to skončí.

Máte mnoho aktivit, můžete nám popsat, jak vypadá váš běžný den? Kolik času zabírá trénink nebo pohybové aktivity?

Dopoledne většinou pracuji na svých projektech a odpoledne učím až do večera. Vracím se domů utahaný a šťastný, že si mohu hodit nohy nahoru.

Pojďme si povídat o Stardance. Co vás přimělo jít do Stardance? Měl jste z něčeho i obavy?

Do StarDance jsem dostal nabídku od tehdejšího choreografa, jelikož věděl, že se výuce amatérů věnuji už delší dobu a že bych pro tento pořad byl nejspíš dobrým adeptem. Obavy jsem samozřejmě měl, jelikož to byla nová zkušenost a hlavně jsem byl nervózní mluvit pře lidmi, natož před kamerami.

Jak jste byl spokojen s výběrem partnerky, kterou byla Veronika Khek Kubařová?

Byl jsem šťastný, že je herečka, protože jsem věděl, že na konzervatoři mají i tanec a že jsou to takoví multitalenti. A hlavně je moc sympatická a milá.

Jaký tanec se vám s ní nejlépe tancoval? Jaký večer byl pro vás nejlepší?

To nejde takhle říct, každý večer byl výjimečný. Ale finále a náš freestyle si budu pamatovat navždy.

Nakonec jste se stali vítězi. Co to pro vás znamenalo? Otevřelo vám to například někam dveře?

Vítězství je vždy krásná věc, ale tady šlo hlavně o půl rok strávený se super lidmi.

Porotci nejčastěji hodnotí tanečníky z řad známých osobností, ale někdy také vás jako tanečníky. Jaký je to pro vás pocit slyšet jejich hodnocení?

Jsem rád za všechny rady. Každý to může cítit jinak. Víc očí víc vidí.

A jak to fungovalo v rámci ostatních soutěžících? Byla zde rivalská atmosféra, nebo jste byli spíše parta?

Jelikož jsme byli všichni nováčci a nikdo neměl zkušenosti s takovýmto projektem, byli jsme od začátku dobrá parta a navzájem jsme si pomáhali.

Co vás na Stardance nejvíce bavilo? Na co nejčastěji vzpomínáte?

Nejvíce mě bavilo, jak se celý štáb točil kolem nás. A na zážitky které jsme s kolegy zažily.

Byl to styl života, který jsem ještě nikdy nezažil, že se kolem vás točí celý štáb a všichni se o vás starají. Připadáte si trochu jak hollywoodská hvězda, i když víte, že je to jen na nějaký čas, tím spíš jsem se snažil si to co nejvíc užívat. Ale hlavní co mi Stardance dalo, jsou zážitky s kolegy, dnes už kamarády.

A kdy jste vlastně začal s tancem? Jaká k němu byla cesta? A co vás na něm nadchlo?

K tanci mě dovedla moje maminka, když mě vzala do kroužku společenského tance proti mé vůli. Ale po hodině jsem zjistil, že je to fajn a že to ještě zkusím. No a jsem u toho dodnes.

Jaký je vás nejoblíbenější tanec? A je i nějaký, který tak rád nemáte?

To se takhle říct nedá. Oblíbený tanec nemám, ale jsme rád, že dělám více stylů a že jsem prošel jak sportovním tancem, tak i divadlem.

Jste také členem Pražského komorního baletu. Co vás na něm nejvíce baví?

V Pražském komorním baletu jsem už pouze externistou, ale divadlo miluju a je jasné, že u něj zůstanu. Proto se snažím připravit i nějaké své divadelní projekty.

Vloni jste vyhrál Cenu Thálie v kategorii Tanec a pohybové divadlo – muži. Co pro vás toto ocenění znamená?

Je to neskutečný a dodnes tomu nevěřím. Je to jedno z největších ocenění, které umělec může dostat a já ho mám doma. Na rok 2019 budu vždy vzpomínat.

A co se vám vybaví, když se řekne inscenace Kytice, za kterou jste cenu dostal?

Těžká finanční situace Pražského komorního baletu, kterou jsme překonali.
Možnost tančit hlavní roli.
Dřina a skvělá práce s Petrem Zuskou.
A ohromná nová zkušenost.

V jednom rozhovoru jste řekl, že chystáte s Veronikou Khek Kubařovou nějaký projekt a že pracujete na knize. Můžete nám o tom na závěr prozradit něco bližšího?

Tato těžká covidová doba zamíchala snad všem s kartami. A já pevně doufám, že jak kniha, tak projekt vyjde a že se na ně čtenáři budou moct těšit. Jestli vše půjde podle plánu, kniha by měla vyjít v březnu.

Děkuji za rozhovor!

< Předchozí		Další >