Alžběta Janečková, která žije s manželem a dvěma malými dětmi ve Španělsku – na západním pobřeží poblíž Santiaga de Compostela, se stala vítězkou naší literární soutěže nazvané Nejlepší den mého života. Její povídka Seznam přání nás velice zaujala a právě dnes si ji také můžete v našem magazínu přečíst. Co všechno na sebe autorka prozradila v tomto rozhovoru?

Kolik vám bylo let, když jste napsala svou první povídku?

První povídku jsem napsala ve třiceti letech díky online kurzu Tvůrčího psaní z obýváku, který se výstižně jmenuje „Napiš povídku". Do kurzu jsem se přihlásila v rámci laktační krize a v podstatě mi pomohl přežít celou zimu. Na jaře jsem měla příběh hotový a od té doby pokračuji v psaní po vlastní ose.

Píšete si do šuplíku, nebo už jste něco někde publikovala?

Do šuplíku mě psaní moc nebaví. Mám ráda zpětnou vazbu, tu dobrou i špatnou, těší mě být součástí komunity psavců nebo aspirujících spisovatelů. Mám svůj blog Maryša píše, kam občas dávám minipovídky. Delší texty sdílím s v Betačtenářském klubu, uzavřené skupině lidí, kteří si vyměňují a komentují třeba i rozepsané romány. Samozřejmě, že by se mi moc líbilo vydat knihu. Momentálně dotahuji tématickou sbírku povídek a mám rozepsaný román.

Vaše povídka Seznam přání je velmi svižná a čtivá, odkud jste čerpala inspiraci? Ze svého života?

Tak zrovna Seznam přání v sobě nemá ani zrnko z mého života. Možná proto je děj tak svižný, protože absolutní fabulace a u vymýšlení takových těch kdyby co by, jsem se náramně bavila. Povídku jsem napsala, protože jsem nějak chtěla zachytit to klaustrofobické období pandemie a samoty a trochu se tomu vysmát. Psala jsem ji v lednu, to byla tady ve Španělsku, kde žiji, druhá vlna pandemie, takže jsem měla dost času na přemýšlení i potřebu se psaním jednoduše pobavit.

Jaké máte kromě psaní další koníčky, zájmy? Stíháte vše skloubit s prací a rodinou?

Mám dvě malé děti, takže mezi moje koníčky patří postávání u klouzačky a mixování ovoce. Ne, teď vážně. Miluji cestování, výtvarné umění, hudbu, a filmy. Jsem nezdolná čtenářka a tahle moje odvěká vášeň dokonce přerostla v online čtenářský klub, který funguje od září a je otevřen všem česky mluvícím knihomolům. Moje práce lektorky cizích jazyků je dost flexibilní, takže si vždy najdu chvíli na psaní, čtení a nakonec i na to postávání u klouzačky.

Co vás přimělo či motivovalo přihlásit se do soutěže Kultury 21?

Já jsem za poslední roky vyzkoušela nejednu povídkovou soutěž a popravdě už mě trochu unavovalo, že nikdy nic nevyhraju. Ne, že bych chtěla být jednička, jen jsem si přála mít na své psaní nějakou pozitivní reakci zvenčí. Když jsem zahlédla letošní téma, Seznam přání už jsme měla hotový, takže to byla taková souhra náhod.

Jakým literárním útvarům se věnujete nejčastěji?

Vždy jsem psala básně nebo takové prozaické výkřiky do tmy. Posledních pět let píši povídky a myslím, že mi próza sedne trochu lépe. Ráda bych do roka a do dne dopsala román, nad kterým jsme strávila hodně času a který si zaslouží svůj happy end.

Co byste ráda v souvislosti s tvůrčím psaním dokázala?

Ráda bych vydala knihu u běžného nakladatelství. Možná dvě nebo tři knihy a pak se uvidí. To jsou takové osobní mety. Na obecnější úrovni bych chtěla skloubit hluboká osobní témata a společenskou kritiku se čtivým stylem a chytlavou zápletkou, třeba jako John Irving.

Ukázka z básnické tvorby Alžběty Janečkové:

Racci

Obzor a s ním nebe mizí za rohy budov.
Jedeme ven, i když je čtvrtek.
Tak jako jiní, doufám,
že otevřená krajina mi udělá dobře.

Dva obloučky ptačích křídel
visí na nebi takřka nehnutě.
Je to jen špinavý racek,
co klouzá v poryvech větru.

Vypadá skoro elegantně, svobodně,
ale je jen prachsprostým podvodníkem.
Krade dětem kousky chleba z ruky,
když se maminky nedívají.

Jiní už rackové nebudou.
je to jejich povaha, plísníš mě.
Takže ten racek, co mi posledně sezobl sušenku od kafe,
i ten je nevinen?!
Křičím na tebe vichřicí
přesně jak nemáš rád.

Racci, potřebovala jsem, aby mi ukázali
jak se věci mají a
že život vůbec chápat nechci,
protože jeho tajemná pravidla se mi hnusí.

Ten obzor nad mořem...
dnes je nechutně široký a vlny
tak smutně pravidelné.

 Vítěznou Alžbětinu povídku s názvem Seznam přání si můžete přečíst zde: https://www.kultura21.cz/soutezni-prispevky/22017-seznam-prani-vitezna-povidka-souteze-nejlepsi-den-meho-zivota

< Předchozí		Další >