Dagmar Smržová ve filmu Chci tě, jestli to dokážeš vypráví příběh dívky omezené fyzickým hendikepem, která je ale navzdory tomu plná energie a smyslu pro humor. Touží však především po lásce…

Dagmar Smržová absolvovala pražskou FAMU, obor dokumentární tvorba. Směr její tvorby naznačil už absolventský film Čas na člověka, vyprávějící o zápasu nadaného mladého člověka s nepříznivými životními podmínkami i s vážnou chorobou. Svá osobní témata zpracovala a rozvinula především v dokumentárních pořadech odvysílaných v ČT. Mimo jiné v rámci cyklů dokumentárních pořadů OKO – pohled na současnost, OKNO – pohled k sousedům, Zpověď nebo EGO.

Ve svých filmech se dlouhodobě věnuje jedincům a rodinám, kteří se musí vypořádat s nějakou formou hendikepu. V roce 2010 uvedla autorský celovečerní dokument Zachraňte Edwardse, který vypráví příběh mladých manželů ze Zlína a jejich touze přivést na svět dítě, i přes varování lékařů o možných komplikacích při porodu a diagnostikovaném postižení. V roce 2016 do kin uvedla divácky úspěšný dokumentární film Miluj mě, jestli to dokážeš, v němž odkrývá tabuizované téma sexuální asistence pro hendikepované. Snímek obdržel diváckou cenu za nejlepší film na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Jak jste našla hlavní protagonistky vašeho filmu?

Do natáčení jsem šla s tím, že to bude příběh třech hendikepovaných žen. Našla jsem několik zajímavých dívek, ale pak jsem na sociálních sítích objevila Janu. A když jsem se za nimi vydala a přivítala mě její matka Martina, babička a slepá sestra Kateřina, tak mi došlo, že tuhle rodinu nemohu doplnit žádnou další rodinou, ani postavou. 

Co vás na Janě a její rodině zaujalo?

Když jsme do této rodiny přijeli natáčet, tak byl celý štáb zděšený, jakým způsobem se Martina o Janu stará a jak k ní přistupuje. Ale jak jsme postupně začali poznávat jejich příběh, tak jsme si všichni začali uvědomovat, že je mezi nimi zvláštní vztah, takové vzájemné závislosti. Tím, jak matka k Janě přistupuje, jako kdyby postižená vůbec nebyla, funguje s ní úplně normálně a všude ji sebou berou, to je důvod, proč je Jana stále naživu. Kdyby se dostala do spárů institucionálního systému, tak je otázka, jak dlouho by v něm vydržela. Zároveň matka Martina přežila také díky Janě. Martina je pro mne nositel té otázky, jestli je horší postižení fyzické nebo duševní. 

Přečtěte si více  filmu v našem článku: Dokumentární tragikomedie Dagmar Smržové CHCI TĚ, JESTLI TO DOKÁŽEŠ míří do kin

Ve filmu vidíme hned několik žen různých generací, co je všechny spojuje?

Všechny touží po tom, aby je aspoň chvíli měl někdo rád. Jana sice hledá někoho na sex, ale přitom chce, aby jí někdo miloval. To je vidět na vztahu Jany se svým kamarádem, kterého tajně miluje a ráda si s ním povídá. A když on ji odmítne, tak se vydá hledat pomoc u sexuálních asistentů. Je tam několik žen, které jsou všechny lapeny do toho bludného kruhu hledání lásky, která se jim nedostává. A je jedno, jestli stojí na vlastních nohách nebo leží na posteli.

Po filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, se vracíte k tématu sexuální asistence. V čem to bylo tentokrát jiné?

Rozdíl je především v tom, co muži a ženy od sexuální asistence očekávají. Zatímco muži v Miluj mě si chtěli užít a doopravdy šlo o ten samotný akt, pro ženy to je víc otázka samotného vztahu a komunikace. Navíc ženy jsou připravené se obětovat pro druhé. A to je dobře vidět na celé této rodině. Co se týká sexuální asistence, ta je u nás stále v plenkách. Je tu pouze jedna organizace Freya, a navíc sexuálních asistentek je málo, a asistenti nejsou skoro vůbec. V tuto chvíli tu je vyškolený pouze jeden sexuální asistent. I z toho důvodu jsme museli hledat sexuální asistenty do filmu jinde, především na sociálních sítích. Nicméně tímto filmem jsem nechtěla vysvětlovat, jestli tady sexuální asistenti jsou, nebo ne. Chtěla jsem poukázat na to, po čem hendikepované ženy touží, a že najít takové muže, které by jim to mohli splnit, není vůbec jednoduché.

Více informací: https://artcamfilms.cz/cs/film/chci-te-jestli-to-dokazes-9xH0VD

< Předchozí		Další >