Paní Jana Mlejnková (45) nás poctila vtipnou povídkou s názvem Ledka nebo cigaretka, kterou jsme vyhodnotili jako vítěznou. O tom, že paní Jana jen srší humorem, nelze pochybovat. Přečtěte si rozhovor, ve kterém objasňuje, jak k tomu, že povídka spatřila světlo světa, vlastně došlo. Může za to její syn…

Povězte nám, paní Jano, jak to s tou Ledkou nebo cigaretkou vlastně bylo?

K vaší milé soutěži jsem se dostala povedenou náhodou. Mého dospívajícího syna čekala větší středoškolská zkouška z češtiny, která měla i slohovou část a hrozil tu žánr povídka, který není úplně jednoduchý. V dobré vůli v rámci tréninku jsem usedla a napsala dvě odlehčenější povídky, abych mu zhruba vysvětlila, s čím a jak by měl pracovat. Dočkala jsem se maximálně úšklebku a protočených panenek, trapná matka. Tak jsem si vzala na pomoc vyhledávač, že si něco o povídkách najdeme. Po asi pátém zadání hesla povídka, délka povídky a podobně mi vyjel odkaz na Povídky z lesa a aby to nebylo málo, tak téma sedělo. Mezi zobrazením letáčku soutěže a stisknutím tlačítka „odeslat“ tak tedy uplynulo maximálně deset minut, naplněných rozhořčením: „Já ti tady píšu elaborát a ty takhle, jen počkej!”

Janinu vítěznou povídku si můžete přečíst ZDE

No teda! To jsou mi náhody. Jaký je tedy váš vztah k psaní a literatuře?

Psaní a literatura, to byly vždy moje dva koníčky. Pravidlo, že z knihovny se dalo půjčit jen pět knih naráz, jsem brala jako šikanu dětského čtenáře a nechápala jsem utýrané výrazy kamarádů, když měli z tábora nebo školy v přírodě napsat rodičům více než tři řádky. Já zásadně nešla pod šest stránek a obecně do dneška je mým největším problémem rozsah a snažím se krátit, krátit a krátit.

A máte něco v šuplíku, nebo respektive, co máte v šuplíku?

Pověstný šuplík tedy samozřejmě něco obsahuje. První „kniha“ tam tuším bude tak z věku deseti let, nutně pak přišly i pokusy o poezii a sem tam něco přihodím z posledních let, buď pod vlivem silného zážitku nebo poslední přečtené knihy. To je to pak stylově zhruba v duchu Viewehgovo díla Nápady laskavého čtenáře a vznikají mi dost nactiutrhačské literární parodie uznávaných autorů – pokud dočtu Soukupovou, vypadá cokoliv napsaného jako črty scénáře, pokud to byla Markéta Pilátová nebo Hanka Androniková, tak nejsem schopna napsat, že v „noci sněžilo“, ale samozřejmě „noc přišla v bílých šatech s třpytivými diamanty ledového závoje".

Moje dosavadní tvorba tedy osciluje od zcela literárních děl typu reklamních sloganů, motivačních dopisů pro kdekoho z blízkých, svatební řeči, smuteční řeči, tklivého odůvodnění žádosti o snížení pokuty. Pak je tu pár webů zcela odlišných odvětví, kterým jsem připravila texty. V řadě před nimi je několik kdysi otištěných editorialů nejmenovaného časopisu, jehož šéfredaktorka zrovna neměla psavou povahu, ale napsat se to každý měsíc muselo, no a pak už snad jen scénáře celotáborových her, kroniky, pár pohádek vlastním dětem.

Psaní vás tedy předpokládám neživí?

Ne, to opravdu neživí. Je pravda, že to byl jeden z vysněných oborů a rok jsem studovala obor kulturní publicistiky. Nakonec jsem vystudovala obor úplně odlišný, k němuž sice také jistá verbální vybavenost patří, ale to je jediná spojitost. Moje profese je ryze kancelářská.

Takže Pražák z kanceláře vyhraje soutěž Povídka z lesa?

Ano, krásný paradox a jsem ráda, že téma bylo o přírodě a lesu, celkově je to téma v posledních letech mi hodně blízké, kus srdce má naše pražská rodina v Krkonoších, v krkonošských lesích nachodíme ročně desítky kilometrů pěšky i na lyžích a z naší louky se kocháme výhledy na tu naši českou nejvyšší, madam majestátní Sněžku.

Jaké máte oblíbené autory či kdo je vám vzorem?

Je jich mnoho, nejsem vybíravý čtenář, nepamatuji si, kdy bych rozečtenou knihu odložila nebo nedočetla, zároveň jsem ale tichý drzý kritik. Nicméně, i zadané seznamy povinné četby jsem odjakživa odškrtávala svědomitě a k maturitě šla s poctivě přečteným Hemingwayem, Balzacem, Čapkem, Havlíčkem a vším, co nám nadiktovali. Dnes mám naštěstí spoustu knihomolů kolem sebe a dám na jejich dobrá doporučení, co si přečíst. Z českých současných autorů, z těch tzv. vystavovaných v hlavní výloze knihkupectví mám asi přečteno vše. Jediné, co mne obecně neoslovilo je sci-fi a fantasy žánr.

Na závěr bych chtěla srdečně poděkovat panu Šlosarovi za jeho milé hodnocení, spojené s mým umístěním a za čas, který nám všem věnoval, když se prokousával zaslanými texty.

Ilustrační foto: Pixabay

< Předchozí		Další >