Textaře a zpěváka Vladyho Gryce znají hlavně příznivci české populární hudby. I když pochází z Ostravy a během let procestoval řadu zemí, nakonec zůstal v Berlíně. Přesto se do Česka pravidelně vrací. Natáčí tu písničky případně sbírá ceny - například „zlatou dvanáctku“, kterou získal už třikrát v písničkové hitparádě Česká dvanáctka. A protože i letos pobyl pár týdnů v rodném městě, nakonec jsme se kvůli rozhovoru nesetkali v Ostravě, ale v Olomouci. Tam vzniklo i pár fotografií.

Letní týdny trávíš obvykle u rodiny v Ostravě. Vyloženě odpočíváš?

Přesně tak. Celou dobu mého pobytu v Ostravě nepracuji, nedělám nic, čistím si hlavu. Čas trávím v podstatě jen s rodinou a setkal jsem se jen s malou hrstkou kamarádů. Ačkoliv jsem si s sebou přivezl nějaký pracovní materiál, zatím jsem na něj nesáhnul a do konce pobytu už to tak asi i zůstane. Vůbec tady nemám potřebu, nebo nutkání dělat něco uměleckého a činorodého, práce mi neuteče a stejně ji za mě nikdo jiný neudělá, takže lenoším a relaxuji a musím říct, že se mi to líbí a svědčí mi to (smích).

Ale zase aby to nevypadalo, že se jen válím, tak jsem s rodinou udělal spoustu výletů, křížem krážem po celé Moravě a téměř každou volnou chvíli trávím na chatě u sestry, kde se celá rodina scházíme a tam si užívám s těmi nejmladšími našeho klanu. Já s nimi dělám většinou nesmysly a hlouposti, v čemž prý vynikám (smích). Strašně rychle rostou a já si chci uchovat co nejvíce vzpomínek právě na tohle bezstarostné období.

Ale stejně tě nemine ani Praha, kde máš spolupracovníky a kamarády...

Jako téměř pokaždé, když se vracím z Ostravy do Berlína, čeká mě několikadenní zastávka v Praze. Kdysi jsem tam několik let žil, takže tam mám ještě několik přátel. Tentokrát mě tam čekají dvě pracovní schůzky a ve zbývajícím čase bych se tam rád sešel aspoň s několika málo přáteli. Bohužel můj čas v Praze je časově velmi omezen, a tak se nebudu moci sejít se všemi, s nimiž bych chtěl. Tentokrát nebudu mít ani dost času zajít si na můj oblíbený Karlův most. Ale naštěstí Praha není od Berlína až tak daleko, takže si tam zajedu asi zase poměrně brzy a alespoň část těch naplánovaných schůzek doženu.

Těšíš se do Berlína, kde už žiješ snad pětadvacet let...?

No už to bude brzy čtyřiatřicet let... Jinak jasně, že se těším. Být v Česku, s rodinou a kamarády je super, ale tím, že v podstatě skoro celý život pendluji mezi Českem a Německem, tak mám vlastně dva domovy, takže se pokaždé těším, ať už jedu sem nebo tam. Jeden z důvodů, proč se do Berlína už těším je ten, že tam mám svou vlastní postel. Mám už několik let problémy s páteří a z toho důvodu strašně nerad spím v jiných postelích, protože moje záda neskutečně trpí. Bez bederního pásu vlastně neopouštím byt. V Berlíně mě ale čeká roční rehabilitační cvičení pod lékařským dohledem, zaměřené na problematickou oblast páteře, takže jsem plný pozitivního očekávání a naděje, že to bude brzy zase mnohem lepší.

Hlavně se ale těším, že zase budu mít vedle sebe svého kocoura, na kterém hodně visím a který mi strašně chybí, když jsem někde delší dobu. Svoje výjezdy můžu uskutečňovat jen díky tomu, že vím, že je o něj maximálně dobře postaráno a že doma není sám. Ač se to může mnohým zdát divné, pro mě je spokojenost mého kocoura prioritou nade vše. To ovšem asi dokáže pochopit jen ten, kdo je kočkomil jako já, nebo ten, pro koho je jeho zvíře skutečným členem rodiny.

 

Co máš v plánu v nové sezóně? Chystáš nové písně nebo klipy?

Teď se právě v Praze budeme s kamarády snažit zachránit jednu písničku, kterou jsem před časem natočil v Berlíně, ale výsledek mě vůbec neuspokojil. Takže se budeme pokoušet udělat z toho materiálu něco, co bych mohl později vypustit do éteru. Zároveň už sbírám materiál na novou desku, kterou bych chtěl natočit příští rok. Stejně tak dokončujeme s kamarádkou video klip k písničce Černá labuť, jedna z mých srdcovek z CD Blízký i vzdálený. Pár dalších klipů, textových klipů a vizualizerů je taky v plánu, některé už jsou dokonce rozpracované, jen je dotáhnout do konce.

Zároveň začnu hned po příjezdu do Berlína pracovat na novém projektu. Nebude to tentokrát nic hudebního, ale spíše jak já tomu říkám "písmenkový" projekt. Zatím o tom ale nic bližšího říkat nechci, protože jsem pověrčivý a dokud nebudu vědět, že to stoprocentně klapne, tak je lepší o tom raději nemluvit. No a samozřejmě taky neustále píši texty, ať už pro mě, na zakázku, nebo do šuplíku. Takže v tomto směru nezahálím.

Zdroj foto: Robert Rohál

< Předchozí		Další >