Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou. Její vystoupení stejně jako alba jsou žánrově rozmanitá, ale nečekaný úspěch má i její herecké umění, což dokládá divadelní inscenace Mistrovská lekce. Přesto náš rozhovor musel začít Zlatou Peckou, která je očividně její srdeční záležitostí.

Blíží se sedmý ročník festivalu Zlatá Pecka. Ale už to není jen Chrudim, kde na začátku startoval. Mezitím se postupně rozrostl o několik dalších měst či míst. Určitě je to lepší i co se týče rozvrstvení publika na několika místech…

Byl to vlastně nápad pana hejtmana Netolického, od kterého jsem v roce 2022 obdržela nejvyšší krajské vyznamenání – Cenu za zásluhy o Pardubický kraj. Na rozdíl od chrudimských konšelů náš festival velmi podporuje. Je pravdou, že má tím pádem Zlatá Pecka větší dosah v Pardubickém kraji a přesně, jak říkáte, lepší rozvrstvení publika na více místech. Navíc od roku 2019 pravidelně hostujeme v Praze – s Pěvissimem na Chodovské tvrzi a s Talentissimem na Nuselské radnici. Pěvissimo a Talentissimo jsou speciální programy Zlaté Pecky pro mladé pěvce do 30 let a nadané instrumentalisty do 16 let.

Zatímco loni byl festival věnován hudbě geniálního skladatele Mozarta, o čem a jaký bude letošní ročník?

Letošní ročník jsem původně zamýšlela věnovat jen a pouze zlaté éře vídeňské operety, ale po podrobném studiu tohoto období mi vlastně došlo, jaký obrovský vliv měl na tvorbu například Johanna Strausse ml. náš nejslavnější Čech Jára Cimrman, syn vídeňské operetní subrety. Nemohla jsem tedy tohoto velikána jaksi nechat někde v pozadí a učinila jsem z něj téma letošního festivalu Zlatá Pecka. Podrobnosti o jeho vlivu na vídeňskou operetní klasiku se dozvíte přímo z přednášky Petra Bruknera, člena divadla Járy Cimrmana, na hlavním koncertě festivalu – 28. srpna 2023 ve Fibichově sále v Chrudimi, kde zazní Straussův Netopýr.

Umíte překvapit… Budete letos zpívat? Nebo hrát?

V již výše zmiňovaném koncertním provedení Straussova Netopýra vystoupím jako princ Orlofsky a spolu s Petrem Mikeskou v úloze Dr. Falkeho budeme celým večerem provázet. V divadle v České Třebové pak spolu s Bárou Hrzánovou v divadelní hře Carmen y Carmen autora Jana Jiráně vysvětlíme publiku, jak to s tou Carmen bylo dovopravdy.

Těšíte se, že budete v létě zase „dřít“ do úmoru těla? Anebo už jste si zvykla?

Takhle já nepřemýšlím. Pracuji, když je potřeba. Mám to tak celý život. Umělci vždy pracují tehdy, když “normální” člověk odpočívá. Jinak to snad ani nejde. Vzhledem k tomu, že své povolání i po 43 sezónách na jevišti stále miluji, bych ani nechtěla, aby tomu bylo jinak.

Jaký názor má na Zlatou Pecku váš manžel hudebník? Je tam s vámi?

Na festivalu mám každoročně dost frmol. Pokud nezpívám koncert, nebo nehraji představení, tak moderuji Pěvissimo, nebo Talentissimo. A nejenže moderuji, ale také si to musím celé napsat. Zjistit si podrobnosti o účinkujících, zakomponovat to mezi informace o skladatelích. Někdy se mi až kouří z hlavy. A když skončí jeden festivalový den, začne to druhý den nanovo. Takže jsem celkem ráda, že jede manžel se psem za příbuznými, nebo se prostě jen tak toulá Evropou a nechá mě v klidu pracovat. Divadelní život mu nikdy moc nevoněl. Je rád, že jsem si po konci té velké kariéry našla novou platformu působení, protože ví, že musím prostě pořád něco dělat.

A mě utěšuje představa, že pokud festival překoná tu momentální nepřejícnost místních politiků a lidi ho tady v Chrudimi a okolí vezmou za svůj, tak vytvořím v mém rodném kraji něco trvalého. Člověk sice musí mít nervy ze železa, aby některé lidi neposlal slušně řečeno k šípku, ale vzhledem k tomu, že čekají na to, že Pecku vzdám, tak to mě samozřejmě vybuzuje k další činnosti.

Co muzikál a muzikálové hvězdy? Těm asi pšenka nepokvete, ty asi na Zlaté Pecce nebudou…

No… muzikálové hvězdy…? Vy tady nějaké znáte? Já se neorientuji podle titulních stránek bulvárů, jejichž „hvězdy“ vyhasínají pár kilometrů za Aší. Chci mít na festivalu lidi, kteří skutečně něco umí. I když vím, že jisté, a nejenom muzikálové, hvězdy by mohly zjednodušit prodejnost… Ale festival Zlatá Pecka není založen na povrchnosti. Takových akcí je všude dost. Ráda bych zvyšovala kulturní přehled návštěvníků festivalu ať už vážnou, nebo kvalitní zábavnou formou. Nechci lákat na známé ksichty, zpívající známé árie a srandy kopec. Chci, aby náš festival dostal punc umělecké kvality, kterou stojí za to vidět. Já vím, že je to ta složitější cesta, ale jediná možná.

V jednom novinovém rozhovoru jste se zmínila, že vám unikl muzikál Hello, Dolly! Kdybyste teď dostala nabídku na titulní roli, šla byste to toho?

No… je to slovo do pranice. A asi také složitější téma. Mám vyhraněný charakter, požadavky a nekompromisnost. A dovedu si to představit spíš v činoherním divadle než na kterékoli muzikálové scéně, která se tváří, že na to má gebír. Ale nepředbíhejme.

Když byste měla zhodnotit šest ročníků, který byl podle vás nejlepší? Kteří významní hosté přijeli, zahráli či zazpívali?

Učíme se zkušenostmi a zatím je to o tom, že následující ročník překonává pokaždé ten předchozí. Samozřejmě, že když uděláte Carmen, nebo Rusalku, tak jsou to zaručené kasovní trháky a nemusíte se moc starat o to, jestli se to prodá. Na Offenbacha a jeho Krásnou Helenu lidé koukali s nedůvěrou, nakonec se to prodalo a lidé byli nadšeni z úžasně vtipné hudby. Stejně tak Callaska. Ten koncertní večer byl snad největším úspěchem festivalu, bylo vyprodáno, ale donutit lidi, aby tam přišli, byl fakt nadlidský výkon. Mistrovská lekce v ten samý rok – skvělá činohra skvělého autora… No, není to halt muzikál! To by se člověk fakt musel zbláznit. Ve finále bylo plno a lidi tleskali ve stoje… Byla i úžasná výstava i dokument o Callasové. Asi emočně nejsilnější ročník. A loni Mozart. Taky se to neprodávalo samo a jako obvykle se po koncertě dostavilo nadšení… Musíme si prostě po pandemii postupně zvykat, že si lidé koupí vstupenky na poslední chvíli a mít pevné nervy.

Jinak co se týká hostujících umělců – snažím se vždy, aby tam byli ti nejlepší tuzemští pěvci v té dané roli. Nechci mít za každou cenu zahraniční jméno, které většinou stejně nikomu nic neřekne, když vím, že máme u nás na trhu lepší. Myslím, že se každoročně podaří skvělý dirigent na hlavní koncert festivalu – Robert Jindra, Stanislav Vavřínek, Tomáš Brauner, Jiří Rožeň, Jan Kučera a další. A mnozí absolventi festivalového programu Pěvissimo se už začínají prosazovat na mezinárodních jevištích – za všechny bych jmenovala alespoň Jarmilu Balážovou. Úspěšná Ypsilonka, Dětská opera Praha, komorní koncerty v Holicích, Městské divadlo Mladá Boleslav u nás hostovalo dokonce dvakrát.

A kdybyste měla zhodnotit uplynulý rok, rok, který začal tím, že skončil loňský šestý ročník? Co všechno důležitého se stalo?

Když loni skončil festival, obdržela jsem hned v září z rukou předsedy Senátu, pana Miloše Vystrčila, Stříbrnou medaili za silný hlas (a nemyslím si, že byl myšlen jen ten operní) a pomoc nové pěvecké generaci. Dagmar Pecková a její hosté se jmenoval zahajovací koncert festivalu Zlatá Praha, který byl přímým přenosem uváděn i na programu ČT art. Na tomtéž festivalu byl uveden i šedesátiminutový dokument Stoptime, který o mně natočil režisér Aleš Kisil. V říjnu jsem odjela na 14 dní do Jižní Afriky. Na pozvání české ambasády. Jeden koncert v Kapském městě a jeden v Pretorii. A při té příležitosti jsem prolezla všechny kouty kolem Kapského města. Nezapomenutelné zážitky. A na mysu Dobré naděje jsem si uvědomila tu křehkou věčnost. Nádhera. V lednu jsem debutovala na scéně Národního divadla v Praze jako činoherečka. Ve Stravinského Oidipu Rexovi jsem ztvárnila roli Vypravěče. Texty Jeana Cocteaua. Další zkušenost. Díky za ni.

No a samozřejmě nemohu nevzpomenout tu skvělou atmosféru dne 27. ledna 2023, kdy byl zvolen náš nový prezident Petr Pavel a já byla přímo v centru dění v pražském Fóru Karlín. To už bude navěky zakódováno v mé DNA. S triem VíHoDa jsme měli a nadále budeme mít krásné koncerty s písňovým repertoárem Weill Brecht. Abyste tomu rozuměli – to není hrubá chyba, to není výhoda, ale zkratka tří křestních jmen Vítek Petrášek – violoncello, Honza Kučera – klavír (a aranže) a Dagmar Pecková – moderace, zpěv.

Co Mistrovská lekce, kde máte hlavní roli?

Samozřejmě pokračuje tah na branku se skvělou divadelní hrou Terrence McNallyho Mistrovská lekce, za kterou jsem se ocitla v širší nominaci na Thalii. Mnohé kolegyně herečky si řeknou no a? To mám taky… jenže já to mám za herectví a ne zpívání. V tom je ten rozdíl. Kromě jiných štací už jsme tuto hru měli možnost hostovat i dvakrát v pražském Kalichu a plánují se zde i další termíny. A vrcholem všeho konání je pozvání Mistrovské lekce na národní festival Smetanova Litomyšl 26. června 2023 v 19 hodin ve Smetanově domě. Toho si také velmi cením.

No a mezitím se připravuje další ročník festivalu. Podařila se mně vskutku úžasná věc. Jako lektor na mistrovských interpretačních kurzech pro mladé pěvce (část programu Pěvissimo) bude působit na našem festivalu pěvec opravdu světového kalibru a skutečná hvězda, prvotřídní německý basista, sólista MET a jiných významných operních domů, nositel Grammy a můj bývalý kolega René Pape. A nejenom, že bude tři dny vyučovat, ale zazpívá i Dvořákovy Biblické písně v češtině za doprovodu mladého varhaníka Alfréda Habermanna v kostele sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě. Obsazení na koncerty je uzavřené, Pěvissimo, Talentissimo, hostování divadla Járy Cimrmana v Pardubickém divadle v rámci festivalu a další akce jsou v prodeji. Podrobnosti najdete na www.zpfestival.cz

Naplněný rok, o tom není pochyb. Co zajímavého vás čeká na podzim? Bude i nějaké překvapení? Zkuste jen naznačit…

My nesmíme ani naznačovat… ale tak dobře, něco pustím – ve Stavovském divadle se v lednu 2024 chystá premiéra úžasné a bohužel u nás málo hrané opery Richarda Strausse Ariadna na Naxu, kde bych měla dělat mluvenou roli Haushofmeistera. V němčině a je to poměrně hodně textu. No… nechtěla jsem dělat na jevišti starý báby, tak budu halt hrát starý dědky (smích).

Zdroj foto: archiv Dagmar Pecková

< Předchozí		Další >