Kultura21.cz

Na svém kontě má 130 fotbalových zápasů v nejvyšší československé soutěži, během nichž vystřelil 11 gólů. Kromě toho je dvakrát mistr Kostariky a jednou mistr střední Ameriky, z doby kdy působil v kostarickém klubu LD Alajuelense. Řadu let byl fotbalovým expertem a komentátorem fotbalových zápasů v České televizi. Spolu s manželkou, dcerou a synem pořádají každoročně pravidelně rodinný příměstský tábor pro děti Multi Art Camp, o který je obrovský zájem. Věnuje se také grafice a malování obrazů. Řeč je o Pavlu Karochovi.

Odmalička jste rád kreslil a hrál fotbal. Láska k oběma disciplínám vám zůstala. Jak jste prožíval svá dětská léta? Již tehdy jste chtěl být fotbalistou?

Já jsem to, asi jako všechny děti dlouho nevnímal, že chci být fotbalistou. Dělal jsem, co mě bavilo. Dokonce si pamatuji, jak jsem asi v 15 letech dostal první peníze za fotbalový zápas. A měl jsem paradoxně divný pocit, že mně tu radost vzali. Do té doby jsem to dělal pro zábavu a teď to začínám dělat pro peníze… a ve 30 letech jsem mladým spoluhráčům záviděl radost, se kterou fotbal hrají, zatímco pro mne to už dávno bylo jen zaměstnání.

Fotbalu jste se věnoval intenzivně a v mládežnickém věku jste dosáhl několik úspěchů. V letech 1982 až 1991 jste jej hrál za prvoligový klub Dukla Praha. Na svém kontě máte 130 zápasů v nejvyšší československé soutěži, během nichž jste dal 11 gólů. Čím byl fotbal v té době tak jedinečný, že jste mu zasvětil svůj profesní život?

Dovolím si doplnit, jsem 2x mistr Kostariky 91/2 a jednou mistr střední Ameriky, což je jejich Liga mistrů. Fotbal je magie, je to souboj umění, techniky a síly se soupeřem, který chce taky vyhrát. Výsledek nejde předvídat a každý zápas je výzva. To mě bavilo.

A svoji profesionální hráčskou kariéru jste ukončil v roce 1992 v kostarickém klubu LD Alajuelense. Jak na svou dráhu profesionálního fotbalisty vzpomínáte? Bylo těžké se s ní rozloučit?

Ještě jsem hrál rok v Izraeli za Ashkelon… Potom mně už nedovolilo dál pokračovat tělo. Stále jsem přemáhal bolest, nebo byl zraněný. Pamatuji si den, kdy jsem si řekl dost. Paradoxně jsem pocítil obrovskou úlevu.

Co vás přivedlo k napsání scénáře naučného filmu s fotbalovou tematikou Fotbalová škola – Jak se stát velkým hráčem, jehož jste také režisérem?

No říkal jsem si, že je škoda, že jsem na spoustu věcí musel lopotně přijít pozdě sám, a že mohu ostatním předat, co jsem se z fotbalu naučil, aby se oni mohli rychleji posunout dopředu.

Řadu let jste působil jako fotbalový expert a spolukomentátor fotbalových zápasů v České televizi, čehož jste si velice vážil. Co vám těch plodných dvanáct let dalo? Bylo těžké nechat komentování, které vás bavilo?

Spolukomentování jsem dělal 15 let a ohromně mě obohatilo. Nejvíc mě na tom bavil souboj o co nejpřesnější nejoriginálnější vyjádření – formulaci každé situace na hřišti, odehrávající se na lince času. Největší výzva a cena je, že ten komentář je jedinečný a autentický, nejde vzít zpět a pravidlo zní, nesmíš nudit, to raději mlč.

Již několik let spolu s manželkou, dcerou a synem vedete pravidelně rodinný příměstský tábor pro děti Multi Art Camp. Vaše manželka Gabriela Filippi, která založila Léčivé divadlo, vede herectví, dcera Sofie tanec, syn Gabriel parkour a vy fotbal. Jaký je o Multi Art Camp zájem?

Camp byl vytvořen, jako podpora nápadu dcery Sofie. Byl to projekt, který dětem nabídl alternativu k času trávenému na mobilech a počítačích. Pochopili jsme, že zákazy negativně ovlivňují naše vztahy a tak jsme pracovali na programu, který by přirozeně ubral čas strávený na „čertových krabičkách….“ O camp je obrovský zájem, musíme se zabývat rozšířením kapacit. Naše motto je: Uměním nejlépe poznáš a rozvineš sám sebe.

Fotbal je stále vaší sportovní láskou a od malička jste k němu vedl také syna. Měl jste v tomto oboru jako kluk nějaký vzor a dnes máte nějakého nadaného fotbalového hráče, kterému fandíte?

Dokud měl Gabriel zájem, předával jsem mu všechno, co jsem si osvojil. Ale ukázalo se, že jeho zájem je širší než jen zaměření na fotbal. A nebyl ochoten mu věnovat všechen čas a energii. Mně se líbilo hodně hráčů: Kempes, Batistuta, Maradona, nyní Neymar. Z našich byl geniální Vízek…

Věnujete se nejen sportu, ale i své další lásce již od dětství a to kreslení. Také grafice a malování portrétů. Proč právě portréty?

Mám rád lidi, i když mě někdy unavují. Od malička mě bavilo je pozorovat. Ve tváři se odráží vše…

Jak rád trávíte chvíle volna? Dočetla jsem se, že rád meditujete, cestujete, baví vás filozofie …

Myslím, že velmi důležité je také nic nedělání, což je vlastně podstatou meditace. Hluboké nic nedělání. Rád se také jen tak dívám na moře, do korun stromů, nebo sleduji zvířata, která jsou často autentičtější než lidi. Pro ně je přirozené být teď a tady… Lelkování a „koukání do blba" paradoxně považuju za velmi důležité. 

Foto: archiv Pavla Karocha