Kultura21.cz

Právě na fotografické kolekci Čas na kolejích dává přerovský autor Pavel Ondrůj nahlédnout do reálií železničního prostředí, ale i poeticky naladěným divákům zároveň umně zprostředkovává žánrové záběry přírody v okolí trati. Jeho aktuální výstava velkoformátových fotografií je k vidění po celý srpen v Domě kultury v Kroměříži.

Čas na kolejích je název výstavy, kterou představíte během srpna v Kroměříži. Jak byste kolekci charakterizoval?

Je to cyklus, který vznikal v průběhu pěti let a vystihuje prostředí železnice z nejrůznějších úhlů pohledů, a to v různých obdobích roku.

Žánrové i dokumentární fotografické minisérie, mapující život na železnici v oblasti severní Moravy, jsou součástí této časosběrné výstavy. Atmosféra na železnici je naprosto specifická…
A právě to je mi inspirací. Snažím se zachytit jak celky, tak detaily všedního dne, spojené s děním kolem ní. Fotím v každém ročním období, v každém denním čase, za každého počasí. Romantizující pohledy střídám s industriálními snímky, snažím se nahlížet objektivně realitu všedního dne a zároveň vidět krásu prostředí, byť někdy skrytou.

Kdo nebo co vás k fotografování přivedl?

Lásku k fotografování mám už od dětských let díky otci, který ho brával do fotokomory, ale vážněji se koníčkem zabývám od roku 1997. Jsem členem Českého svazu fotografů, v dřívějších letech jsem coby člen Olomouckého fotoklubu participoval na souborných výstavách například v olomouckém Muzeu umění.

Jsou na výstavě Čas na kolejích barevné nebo černobílé fotky?

Fotografie budou především barevné.

Kolekce Čas na kolejích měla premiéru už ale předtím. Kde všude?

Poprvé se tato kolekce představila v Galerii města Přerova, dále v galerii Patro v Olomouci, ve výstavní síni zámku Tovačov, v prostorách zámku Linhartovy, v zahraničí v městských galeriích polských měst Lwowek a Leszno, v Berlíně to byla galerie Fantom.

Kde všude fotky vznikaly?

Především v regionu severní Moravy, některé jsou také z Polska.

Máte spočítáno, kolik jste měl výstav? A která byla podle vás nejúspěšnější?

Sedm, každá z nich měla své kouzlo. Těším se do Kroměříže.

Vždycky si vymyslíte téma a podle něj je celá kolekce jako v případě Času na kolejích?

To se tak říct nedá, mám k železnici blízko, a tak ten projekt vznikl.

Co vaše nová tvorba, co vás v současné době zajímá?

V loňském roce jsem započal cyklus fotografií lužního lesa Žebračka. Národní přírodní rezervace Žebračka se nachází při severovýchodním okraji města Přerova. V údolní nivě pravého břehu řeky Bečvy se rozprostírá zachovalý lužní les. Důležitou roli v rezervaci hraje mlýnský náhon Strhanec, který každoročně zaplavuje alespoň část území a tím vytváří periodické tůně.

Působíte v kultuře, což znamená velký záběr. Přiblížíte čtenářům, na čem všem pracujete. A máte rád rock nebo jazz?

Pracuji jako manažer kultury v Městském domě v Přerově a dále se věnuji organizování akcí jako je festival Blues nad Bečvou, Hudební léto na hradbách, Kytarový rekord na hradbách a nejrůznějším hudebním workshopům. Můj hudební záběr je velmi široký od klasické hudby a jazzu, také blues, blues – rock, rock a world music.

Fotíte i koncerty?

Jazzové a bluesové koncerty jsem fotil dříve, nyní se zaměřuji spíše na volnou tvorbu.

A kdo patří k vašim oblíbeným fotografům? A kdo vás ovlivnil či inspiroval?

Nemám vyloženě nějaký svůj vzor, ale mezi mé oblíbené patří fotografové Josef Sudek, František Drtikol, Karel Ludwig, Zdeněk Tmej, Václav Chochola a Karel Hájek.

Zdroj foto: archiv Pavel Ondrůj a Robert Rohál