Kultura21.cz

Na violoncello hraje od svých osmi let a již v devíti letech vyhrála svoji první hudební celostátní soutěž Prague Junior Note. Ve třinácti vyhrála konkurz na hraní s Janáčkovou filharmonií, s níž absolvovala svůj první sólový koncert v rámci cyklu Jeunesse Musicales, v šestnácti začala její spolupráce s Vladivojnou La Chia. Spolupracovala s kapelami Republic of two, Wohnout nebo zpěvákem Davidem Stypkou. S Adamem Vopičkou založili duo Calm Season. Od roku 2022 Terezie Kovalová spolupracuje se souborem Cirk LaPutyka a aktuálně vystupuje v představení Runners, které sbírá úspěchy po celém světě.

Bylo vám pět let, když jste začala hrát na klavír a zpívat. Od osmi let hrajete na violoncello, k němuž vás přivedla vaše maminka klavíristka a klarinetistka, která učí na ZUŠ. Operní pěvkyní byla vaše babička, tatínek, jak jste jednou řekla, je zubař se spisovatelským nadáním, dědeček spoluzakládal Divadlo Petra Bezruče v Ostravě a druhá babička byla herečka. Jak vzpomínáte na své dětství prožité v uměleckém prostředí? Čím jste chtěla být?

Od útlého věku jsem vyrůstala obklopená hudbou a láskou k umění. Můj příběh je jako velký tavící proces, během kterého jsem prošla intenzivní uměleckou i osobní cestou. Od mladého talentu, přes rebela hledajícího svůj styl, až po milovnici inovací, která chce posouvat hranice svého oboru. Doma u nás často zněla hudba, ať už v podání mámy, která je stále ředitelkou ZUŠ, tak i táty, který je vášnivý hudební milovník. Mimo umění jsem však zvažovala dráhu patologie, což je bezesporu poměrně nečekaný odklon.

Již v devíti letech jste vyhrála svoji první hudební celostátní soutěž Prague Junior Note. Ve třinácti jste vyhrála konkurz na hraní s Janáčkovou filharmonií, s níž jste absolvovala svůj první sólový koncert v rámci cyklu Jeunesse Musicales, což považujete za neuvěřitelný zážitek, mít za zády tak obrovské těleso, které vás doprovází. Proč právě violoncello se stalo součástí vašeho profesního života? Neuvažovala jste, že byste spíše studovala hru na klavír nebo klasický zpěv?

S naprostou upřímností se přiznám, že kdybych to měla zpětně hodnotit, jednoduše jsem nad tím tolik nepřemýšlela, protože se ty věci tak nějak přirozeně odvíjely. Je to ostatně moje životní téma, že se občas neptám na tak důležité věci, jako třeba co bych od života a potažmo od sebe samé chtěla očekávat. Ale upřímně, kdo v pubertě přesně ví, jakým směrem by se měl jeho život ubírat. Violoncello mi šlo nejvíc, moje podvědomí nějak tušilo, že z něj mám největší pozornost, tak jsem šla tím směrem.

V šestnácti letech jste začala spolupracovat s Vladivojnou LaChia. Spolupracovala jste s kapelami Republic of two, Wohnout nebo zpěvákem Davidem Stypkou. S Adamem Vopičkou jste založili duo Calm Season a vydali dvě alba Mosaic Views a Symboly. Zúčastnila jste se turné tanečníků Bubeníčkových, vystupovala v berlínském kabaretu Wintergarten v představení Der helle Wahnsin. Jaké bylo turné s bratry Bubeníčkovými a jak vzpomínáte na vystupování v berlínském kabaretu? Jaká je spolupráce s Vladivojnou La Chia?

Spolupráce s Vladivojnou La Chiou mě významně ovlivnila a posunula. Do té doby jsem žila jen ve světě klasiky a tady se mi otevřely dveře do zcela nových dimenzí. Naučila jsem se nebát experimentovat, hledat nové cesty a bourat zažité představy o žánrech. Naše společné hraní mě naučilo, že v hudbě neexistují hranice a že propojování zdánlivě nespojitého může rodit úžasné věci.

Stejně tak turné s bratry Bubeníčkovými bylo nezapomenutelné. Jsou to skutečné legendy svého oboru a do celé spolupráce jsem vstupovala s velkým respektem, zejména z toho důvodu, že se k těmto slavným jménům přidalo ještě v režisérské pozici duo Skutr. Byla to má první zkušenost se skládáním hudby pro takový projekt a z této spolupráce vznikl skladatelský základ mé chystané desky Zinka.

A berlínský kabaret? To byla úplná škola života! Při přípravě mi dali pouze pár zevrubných informací, ale v podstatě mě do toho rovnou vhodili. Nebyl žádný záznam ani noty a přitom má představení dvě a půl hodiny a hraje se v podstatě neustále. Navíc neumím ani slovo německy a moje postava měla aktivní dialogové scény. Po prvním představení za mnou kolektiv přišel a bylo znát, že jsem si okamžitě získala jejich respekt. Byla to zajímavá zkušenost, kterou bych už znova nechtěla podstoupit, ale naučilo mě to hodně.

Čím je pro vás hudba tak jedinečná? Jednou jste řekla: „Hudba je geniální, protože je to univerzální jazyk. Díky hudbě mohu komunikovat s lidmi, kteří ji nestudovali a třeba ani neumí noty.“

Z mého pohledu hudba otevírá dveře jako nic jiného. Kdybyste viděli MRI scan mozku hudebníka, je to jako byste do mozku hodili atomovku, rozsvítí se v podstatě všechno, co v dutině lebeční máme, a to nemluvě o tom, co to dělá s naším prožíváním emocí. Hudbou tak můžete ovlivnit úplně každého. Je to pro mě ten nejupřímnější způsob, jak sdílet svoje nitro s ostatními. Hraním otevírám dveře do svého prožívání a umožňuji ostatním, aby to prožívali se mnou, a to mi přijde jako fascinující věc, kterou bych jinak nedokázala.

Hudba vám vynesla několik ocenění jako Cenu Anděl nebo Žebřík, kterou jste obdržela letos. Co to pro vás znamená? Je to radost a závazek zároveň?

Je to obrovská čest a radost, když vaši práci ocení odborníci i fanoušci. Každá cena je pro mě potvrzením, že to, co dělám, rezonuje v lidech. Beru to ale hlavně jako závazek jít dál svou cestou, neodchýlit se z ní jen proto, že se to zrovna stalo populárním. Stále je to pro mě cesta hledání toho, kdo jsem, kde ve svém hudebním vývoji teď stojím a co tím vlastně chci předat. Jedině tak můžu tvořit něco, co osloví ostatní.

Vyzkoušela jste si jaké to je být modelka a také jste 12 let učila na ZUŠ Charlotty Masarykové. Co vám to dalo?

Obojí je hodně specifická činnost, a tím pádem i zajímavá zkušenost. Modeling mě naučil milovat český design. A taky mě naučil, že umět měnit svoji osobnost pomocí svého outfitu je absolutně podceňovaná superschopnost. 12 let učení na ZUŠ je jedna generace studentů, je to strašně zvláštní pocit vidět někoho růst od malého človíčka po dospělou slečnu nebo mládence. Děti mě nejvíc naučily si vážit upřímnosti a bytí v okamžiku. Bohužel mě to taky naučilo, jak často se stává, že máme pocit, že děti nevidí, co se děje doma, máme pocit, že je chráníme, ale je pro ně vlastně daleko horší, když s nimi nikdo nekomunikuje o tom, co se děje a žije se v atmosféře pasivní agrese.

Od roku 2022 jste členkou souboru Cirk LaPutyka. Jak k tomu došlo, že začala vaše spolupráce s tímto dnes již věhlasným novocirkusovým souborem?

Se souborem Cirk La Putyka se mi splnil dlouhodobý sen, protože jsem po roky obdivovala jejich originální přístup, ale nedařilo se nám sladit harmonogramy. Když mě ale pak oslovili během Covidu s projektem Isolation, neváhala jsem ani minutu a toto spojení trvá dodnes, aktuálně v představení Runners, které sbírá úspěch po celém světě. Této spolupráce si velmi vážím.

Dva roky jste v Ostravě moderovala páteční show na rádiu Helax, psala jste do časopisu Go!, dělala elévku v Českém rozhlase. A jak jsem se dočetla, nejnověji připravuje také svoji knižní prvotinu. Můžete prozradit, o čem bude a kdy se na čtenáři mohou těšit?

Kniha bude jakýmsi otiskem mého vnitřního světa, deníkem z období, kdy mi došlo, že jsem vyhořela, že se mi rozpadá manželství a že se v důsledku toho musí něco zásadně změnit. Primárně bude pojednávat o výpravě za legendárním chilským mystikem, spisovatelem a režisérem, Alejandrem Jodorowským, ale dotkne se mnoha dalších témat. Hlavně má ale ukázat, že cesta za sny není nikdy jednoduchá, ale vždy stojí za to se po ní vydat. Momentálně jsem plně zaneprázdněna vydáváním svého nového alba a dokončením doktorátu, ale můj partner také píše, vezmeme si tedy potom společné psací volno na chatě a dokončíme naše knihy, jelikož má aktuálně rozepsaný již svůj třetí literární kousek.

A co čas na odpočinek? Umíte jen tak nic nedělat? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Odpočinek je kategorie, kterou objevuji posledních pár let víc a víc. Vždy jsem si myslela, že odpočívat umím, ale až můj partner mě vyvedl z omylu, protože součástí odpočinku je i naučit se, jakým způsobem člověk pracuje, a v tom jsem měla mírně řečeno chaos. Ráda trávím čas v přírodě, s partnerem či přáteli. Ale úplně vypnout a nic nedělat, to mi moc nejde, pořád mě pronásleduje v hlavě potřeba tvořit. I volno většinou trávím něčím kreativním, třeba kreslením nebo psaním.

Terezie Kovalová:

• Narodila se 10. 9. 1989 v Ostravě, kde v letech 2004 – 2008 studovala hru na violoncello na Janáčkově konzervatoři, pak na Pražské konzervatoři a hudební management na HAMU v Praze, kde ji momentálně čeká obhajoba doktorandského studia.
• Dědeček Radim Koval (1924 – 1985) byl spoluzakladatelem Divadla Petra Bezruče v Ostravě.
• V letech 2011 – 2023 učila na ZUŠ Charlotty Masarykové.

Foto: archiv Terezie Kovalové